Smysl těsnější a soudržnější Evropské unie v mírových časech už skoro nikdo nechtěl vidět. Často sloužila jen jako vcelku štědrá příruční peněženka členských zemí. Doba válečná, kterou teď otevřel zešílený ruský prezident, tento přehlíživý postoj začíná měnit.
Kontinent se probudil do úplně nové, tíživě osudové hry. A klub, vůči Kremlu dosud kakofonní, najednou musí narychlo hledat společný tón. Ten, kterému se pod vlivem Putinovy strategie "rozděluj a panuj" tak dlouho vyhýbal.
Taktikou nabízet vyjednávání vždy jen jednotlivým zemím, aby ukázal, jak moc pohrdá Bruselem, se Putinovi podařilo oslabit unii ve všech směrech.
Zůstaneme-li ve střední Evropě, pak se Maďarsko, Rakousko, ale i Německo snažily (každý v jiném stupni či rozsahu) vycházet s Kremlem pokud možno na vlastní pěst a hlavně obchodně. Pod heslem "suroviny prostě potřebujeme" šly námitky vůči Putinovým čím dál děsivějším politickým praktikám stranou. Maďaři to pak z nemalé části dělali i proto, že v unii začali spatřovat bezmála podobného nepřítele jako Moskva.
Vnitřní přátelé
Ve snaze co nejvíce rozložit evropský klub kremelský vládce souběžně s tím účinně využíval také "vnitřních přátel". V Česku tu roli plnili komunisté, SPD i hradní pán. V nejsilnější unijní zemi pak Alternativa pro Německo (AfD), protesní politické hnutí, které detailně kopírovalo mnohé Putinovy dezinformační postupy a opakovalo po něm příběhy o mravně zkaženém Západu, který si neváží tradic ani rodiny. V postavě bývalého sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera, kterého ruský prezident zaangažoval ve svých klíčových energetických gigantech Rostněfť a Gazprom, pak Kreml získal dokonce hotové trumfové eso.
Není samozřejmě náhodné, že novému berlínskému kancléři Olafu Scholzovi při jeho nedávné (zcela marné) návštěvě Moskvy Putin připomněl: to díky Schröderovi mají Němci vcelku levný plyn, což nemusí trvat věčně. Byla to přímá výhrůžka, aby ani v případě ruských akcí na Ukrajině nedělal nový německý kabinet "hlouposti", a dal zelenou strategicky důležitému plynovodu Nord Stream 2.
Když se stal opak, vzkázala Moskva ústy Putinova dlouholetého spolupracovníka Dmitrije Medveděva s lehkostí sobě vlastní, že nemá problém Němcům dodávat plyn dál - už ale po dvou tisících eurech za tisíc kubíků.
Nejen musíme, my dokonce můžeme
Moskva se zjevně na nejhorší dlouhodobě připravovala, nevypadá to ovšem bohužel, že by ji v tom dostatečně napodobovaly také unijní země, nepříjemně závislé na ruských dodávkách klíčových energetických komodit. Česko je například nyní na ruském plynu závislé prakticky ze sta procent, Německo z více než poloviny (56 %).
Olafu Scholzovi se tak v prví fázi nechtělo do většího tlaku na Putina nikoli proto, že by byl - podobně jako Schröder a další vlivní spolustraníci - na kremelské výplatní pásce, nýbrž proto, že si nebyl zcela jist, jak by země zvládla případný plynový výpadek. Zejména teď, kdy tuto klíčovou surovinu bude potřebovat během přechodné fáze své druhé energetické proměny (Energiewende 2).
Přitvrdit se odhodlal až poté, co jeho zelený ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck potvrdil, že Německo případnou plynovou blokádu ze strany Ruska po určitou dobu ustojí. A že vláda nejen morálně musí, ale prakticky také může ve věci Nord Stream 2 jednat.
Když mizí svoboda
Válka Kremlu s Ukrajinou, která může velmi rychle přerůst v táhlý vojenský konflikt mezi Ruskem a západními zeměmi, je katastrofickým zlomem v uspořádání politických i bezpečnostních poměrů po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu.
Pokud se nyní malý ruský Napoleon rozhodl nejen ideově, ale i válečným násilím obnovovat bývalé sovětské impérium, nemá Evropa na vybranou nic moc jiného, než intenzivní posilování unijní spolupráce. Přesně té, proti níž řada ukřičených politiků napříč kontinentem tak varovně protestovala jako proti něčemu, co bere svobodu. Jak to ale vypadá, když opravdu mizí, se už dnes mohou jet podívat třeba do Kyjeva - ještě včera poklidné evropské metropole. A pokud si Evropa ani teď tváří v tvář Kremlu nezvolí intenzivní jednotu, je na čase přemýšlet, kam by "mizení svobody" v přímém přenosu mohli jet pozorovat příště.
Autor je analytikem týdeníku Euro.
Útok na Ukrajinu z pohledu Martina Nováka a Josefa Pazderky
