Pokud by začátkem ledna nepřetiskl karikatury norský časopis Magazinet, který tím chtěl údajně vyvolat diskusi, posměšné kresby proroka Mohameda by patrně upadly v zapomnění. Bylo-li záměrem norského časopisu nastolit téma diskuse, beze zbytku se mu to podařilo a dokonce nezůstalo jen u slov.
Do dnešního dne přetisklo karikatury proroka Mohameda několik evropských deníků, české nevyjímaje, a to navzdory sílícímu rozhořčení muslimů. Prý tak učinily na podporu dánského listu: chtěly tak chránit (evropské) právo médií publikovat téměř cokoliv, pokud je to v souladu se zákony a jistým etickým kodexem dané země.#reklama
Z druhého tábora však zaznívají silné hlasy nesouhlasu. Islámská tradice zakazuje zobrazování Proroka, natožpak v satirické podobě. Komu to však zakazuje?
Člověku by se chtělo říci, že jsou-li to tradice islámské, platí pro ty, co vyznávají ono po křesťanství druhé nejrozšířenější náboženství na světě. Evropané mají zase své tradice, mezi něž patří i světská povaha státu a svoboda médií. Pojmy zcela odlišně chápané ve světě, kterému dáváme přívlastek "islámský".
Nelze upírat oběma táborům historii, tradici, kulturu. Mají-li však vyznavači islámu právo pálit evropské státní symboly, mají evropské deníky právo otisknout karikatury Proroka. Mají-li muslimové právo vypalovat velvyslanectví a ohrožovat lidské životy, mají Evropané právo....
Jistěže nemají. Obě strany by měly projevovat jistou empatii a snažit se nedráždit jeden druhého. Neměli bychom navzájem soupeřit, kdo koho urazí více. Je čas pro partnerství namísto soupeření.
O čem tento příběh o dvanácti kresbách ještě je?
Je to také příběh o tom, jak jeden - na světové poměry vcelku nevýznamný - deník ovlivnil dění v desítkách zemí. Nelze napříště počítat s tím, že když něco publikují "menší" noviny, zůstane to jen u "menšího" počtu čtenářů a "menších" reakcí. Internet a "mediální globalizace" takové hranice neznají.
Zajímavé je, že britská ani americká média vesměs neučinila to, co francouzská, německá, nizozemská, italská, španělská. Proč asi?
Autor studuje Fakultu sociálních věd UK v Praze, obor mezinárodní teritoriální studia. Je členem Asociace pro mezinárodní otázky a zástupcem koordinátora vzdělávacího programu Pražský model OSN.
