Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
8. 2. 2016 8:00

Matěj Stropnický představil svou politickou biomasu. Chce zdražit letenky. Má pravdu

České prostředí plné „selského rozumu“ a „normálnosti“ si tyhle „snílky“ vychutnává obzvlášť s gustem.
Naběhl si.
Naběhl si. | Foto: ČTK

Nový předseda Strany zelených Matěj Stropnický vzbudil rozruch výrokem, že „není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou.“ Z rozhovoru, kde to řekl, sice vyplývá, kam tím míří, ale přestřelil a zaslouženě ho dostihla mediální zkratka: Stropnický chce lidem zakázat létání, nebo rovnou cestování – koukněte, vybarvil se nám brzy, zelený fanatik.

Má smůlu. Ta zkratka se s ním potáhne jako s Kateřinou Jacques biomasa. Buřič by za to byl rád, jenže politik, předpokládám, taky chce, aby ho někdo volil. V tom případě je metoda provokace riskantní, a když provokuje tím, že lidem doporučuje, aby se měli hůř, sebevražedná.

Stropnický se později opravil a doplnil, že šlo o nadsázku, protože 80 procent Čechů samozřejmě na dovolenou nelétá. Bez ohledu na to, neekologická vzdušná přeprava je levná a její vedlejší, do cen paliva a letenek nezapočítané náklady platí celá společnost – a především jí obývaná planeta. To je špatně. Tolik poselství zeleného předsedy.

Jde o radikální (z latinského radix, kořen) názor v pravém smyslu slova. Jde ke kořenům věci. Stropnický nemluví ve floskulích, pokouší se sdělit, co má skutečně na srdci. Ačkoli je politikem, zpochybňuje zavedené způsoby uvažování, protože relativizuje hodnotu osobního užitku. Už tím si říká o posměch: podívejte se na něj, chce změnit svět! Když přitom navíc uklouzne, není nic snazšího než dát mu to pěkně sežrat. Jak je mimo.

Myslím, že české prostředí plné „selského rozumu“ a „normálnosti“ si tyhle „naivní snílky“ vychutnává obzvlášť s gustem. Takových už jsme viděli, víme svoje! Politici à la Stropnický by narazili všude, ale u realismem vycepovaných Čechů to mají zvlášť těžké. Naše společné geny přizpůsobivosti se netýkají jen politických, ale i civilizačních poměrů. Pocit, že to nejde jinak, než jak to jde. A kdo chce lidem brát tohle východisko, po zásluze si narazí čumák.

Ne náhodou jsou zelení tak často vystaveni posměchu a zášti a prezident Zeman jim nemůže přijít na jméno jako málokomu. Radikální ekologické názory a návrhy jsou rozčilující a nebezpečné tím, že na první místo kladou jakoby „něco vyššího“. Dobrovolné uskromnění a zodpovědnost za životní prostředí. (V praxi přitom může jít o úplně obyčejné, neideologické záležitosti všedního dne, ne hned o globální klimatickou dohodu.)

Antipatie vůči „ekologům“ je podobného druhu jako antipatie nevěřící části společnosti vůči kněžím a lidem víry jako představitelům světa s jinými hodnotami a prioritami. Tím jsou ti i oni podezřelí. Zpochybňují „to naše“. Pro konzumující společnost anebo nevěřící představují potenciální nebezpeční. Reflex: vysmívat se jim, zacpávat si uši, nenechat je narušit naši normalitu.             

Tomuhle hluboce zakořeněnému podvědomí vykročil Stropnický svojí neobratnou kritikou rozmařilého létání naproti.

Stav věcí popisuje správně. Reálné ceny letenek mocně klesly. Výdaje na externality bující letecké dopravy, které nenese letecký byznys, jim neodpovídají. Daň za pokrok je třeba doměřit a předepsat k úhradě, a zdaleka nejen v tomto případě.

Je tu ale ještě b): volič a spotřebitel, vystavený Stropnického myšlenkám, většinou nevidí důvod, proč by on sám měl něco měnit – nebo se přímo obává, že by na to doplatil – a pokud ano, nevidí rozumný způsob jak. Má pocit, že se před něj klade titánský, a tím pádem zbytečný úkol. Utopie. Proč zrovna já bych se měl uskromňovat? Zdražení letenek – co je to za nesmysl? K čemu?  

Politik Stropnický na to šel moc zhurta. Takhle ho pochopí málokdo, neuvěří mu. V jádru má pravdu, ale nemůže na lidi klást nesplnitelné nároky. Celá věta by pro začátek mohla znít takto: „Není normální, aby x procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou – a nemělo z toho ani kousek špatného svědomí.“

 

Právě se děje

Další zprávy