Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
25. 9. 2017 8:00

Merkelová jede dál, Německo nenáckovatí, EU drží. Další injekce proti české skepsi

Výsledek voleb v Německu je pro Česko zásadní a mimořádně dobrý. „Merkelní stabilita“ pomůže budoucí české stabilitě.
Merkelová se jmenuje paní Stabilitová.
Merkelová se jmenuje paní Stabilitová. | Foto: Reuters

Německo odvolilo. Výsledek musí být pro mnoho českých občanů nepochopitelný, naprostá záhada. Jak je možné, že v zemi, do které od roku 2014 přišlo 1,5 milionu migrantů, z nichž nemalá část nemá nárok na azyl, zase zvolili Angelu Merkelovou a její stranu? Jak to, že unie CDU/CSU znovu vyhrála, ač oslabena?

CDU/CSU získala 33 procent hlasů, SPD 20,5 procenta. Třetí podle německé volební komise skončila AfD s 12,6 procenta. V parlamentu (Bundestag) usedne dále Levice s 9,2 procenta a Zelení s 8,9 procenta. Po jednovolební pauze se vrátí svobodní demokraté (FDP) s 10,7 procenta hlasů.

Českou optikou (alespoň takovou se česká optika na sociálních sítích a v průzkumech veřejného mínění jeví) viděno měla kancléřka drtivě prohrát, měli ji hnát z Bundestagu do důchodu a měla vyhrát protiimigrační, protiislámská, krajně pravicová, populistická Alternativa pro Německo (AfD). Nic takového, Merkelová bude počtvrté kancléřkou, což se povedlo jen Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Imigrační krize nekrize, muslimové nemuslimové.

Velká pozornost bude upřena na AfD, na "alternativu", jež je ve skutečnosti spíš protestem. Krajní pravičáci pronikli do Bundestagu, bodují DÍKY uprchlické krizi. Jejich úspěch je s ní spjat, čím víc a lépe bude Německo krizi řešit (odmítnuté žadatele o ochranu vracet, přijaté integrovat, bránit s dalšími státy hranice EU atd.), tím slabší bude AfD a naopak. Je to strana emoce, která úzce souvisí s jedním problémem. A zároveň je to pro Německo "urychlovač" řešení, které ale musí nabídnout vládnoucí strany, ne AfD.

Když se na Německo díváme od nás, základní otázka zní: zůstane stabilní demokracií, ekonomikou? Tohle je pro EU i pro okolní země zásadní. S Německem v chaosu by se vedlo zle i nám… A volby řekly jasně: Německo zůstává stabilní zemí, Němci drtivou většinou přes 80 procent volili demokratické, neextrémní partaje. Země neupadá do chaosu, nemění se ani její zřízení, ani základní postoje. Navíc ji povede žena (pro Česko nepředstavitelné), která je nám nezaslouženě nakloněna. Máme s Merkelovou kliku, rozumí nám. Danke, Mutti.

Syndrom marnosti

Ještě jedna poznámka k interní německé politice. Fakt, že AfD uspěla, znamená, že se s vysokou pravděpodobností přitvrdí německá (a s ní zřejmě i evropská) migrační politika. Bude těžší se do EU dostat, získat azyl, nějaký typ ochrany, ochrana bude spíše dočasná, bude se více myslet na to, aby se utečenci časem mohli vrátit do zemí původu.

Pokud se toto odehraje, povede to k oslabování síly AfD. Ale zároveň německá demokratická stabilita znamená, že nebude ohrožena Ženevská konvence a že ve svých základech nebude omezována náboženská svoboda (zákaz islámu a podobné protiústavní nápady).

Německé volby jsou další z řady evropských událostí, které ukazují, jak jsme zbytečně vyplašení, nejistí, nepevní, fatalističtí. Snadno propadáme pocitu "je to všecko v háji". Říkáme až moc rychle a odevzdaně, zřejmě poháněni starší dějinnou zkušeností: migraci Evropa nezvládne, teror nezvládne, brexit, to je konec unie, teď už se bude jen rozkližovat, nacionalismus je na pochodu, budou se opakovat hrůzy, které jsme už zažili, nácky nezvládneme atd.

Ten "syndrom marnosti" začal ruským záborem Krymu a faktem, že Moskva podporuje ukrajinské povstalce. Velké Rusko jako hrozba, která nás "převálcuje". (A mimochodem ten fatalistický pocit "nezvládneme to" silně živí ruská propaganda na stovkách evropských serverů a stanic.)

Po obsazení Krymu přišel loni v červnu šokující brexit. EU si sama amputovala nohu, Británie se k ní otáčí zády. To byl začátek lamentace, věštci věštili, kdo bude následovat, jak se osamostatní národní státy, zavládne nacionalismus.

Další rána pro liberální demokracii a politickou korektnost přišla v listopadu: volby v USA vyhrál "démon" Donald Trump. Náhlé uvědomění, že americké bezpečnostní zázemí není jisté, že se Evropa musí spoléhat sama na sebe. Navíc strach, že Trump to dá dohromady s Putinem, že mu v Evropě vyklidí pole, samé zlé vize. (A zase měli v amerických volbách prsty Rusové, jejich propaganda, jak se čím dál víc ukazuje.)

Hofer, Wilders, Le Penová…

Brexit a zvolení Trumpa, vypadalo to, že už se vezeme, že to bude už jen a jen horší, s EU je amen, náckové to na starém kontinentu berou do ruky, fatální vize budoucnosti.

Jak to tedy v EU vypadá? V Rakousku loni v květnu a v opakované volbě v prosinci nezvolili prezidentem nacionalistu Norberta Hofera, kandidáta krajní pravice (FPÖ), jehož podpořil Miloš Zeman. Hofer prohrál, ve druhé volbě dokonce o hodně, s liberálním kandidátem Alexanderem Van der Bellenem. Rakouský malér se nekonal.

V březnu následovaly volby v Nizozemsku. Očekávalo se, že vyhraje populista Geert Wilders a jeho nacionalistická protiimigrační, antimuslimská Strana pro svobodu (PVV). Považovalo se za takřka jisté, že výhra Wilderse v EU "strhne lavinu" a populismus nakazí i jiné státy a že to povede k dalšímu oslabení Bruselu.

Realita? Holandské volby vyhrála Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Marka Rutteho. Wilders získal 20 a Rutte 33 mandátů ze sto padesáti.

Další kritický střet se konal v květnu ve Francii. V prezidentské volbě byla dlouho favorizována nacionalistka Marine Le Penová. A zas to jelo: to bude konec Evropské unie, po Le Penové nastane rozpad. Jenomže prezidentem Francie se stal devětatřicetiletý Emmanuel Macron, který dostal 66 procent hlasů, Marine Le Penová jen 34 procent.

Výsledek pro Česko mimořádně dobrý

A nyní v září tedy přišly klíčové německé volby, kde ovšem bylo očekáváno vítězství kancléřky Merkelové a její strany a také tak skončily. Neboli zlé překvapení se nekonalo.

Takže tu máme Krym, brexit a Trumpa. Ale nový americký prezident značně otočil, byl k tomu dotlačen tamním demokratickým systémem, Trump, ač dělá, co může, zatím nezměnil USA, naopak je nucen měnit sám sebe aspoň navenek, dokonce se mění tak, že se od něj jeho obdivovatel Zeman odtáhl, už ho peskuje a kritizuje.

Proti těmto momentům stojí výsledky voleb v Rakousku, Nizozemsku, Francii a Německu. Tragédie, rozpad EU se nekoná, naopak se demokracie i přes krize a potíže drží. Dostáváme jednu lekci proti malomyslnosti za druhou, jsme znovu a znovu ujišťováni, že svobodný svět se zas tak snadno nezhroutí, že na něj nestačí dokonce ani záludné teroristické útoky.

Možná ještě jedna poznámka ryze domácí, vztahující se k českým parlamentním volbám, jež nás čekají v říjnu. Výhra "Mutti" Merkelové má zásadní význam pro naši politiku. Pokud vyhraje Andrej Babiš a pokud bude "řídit Česko jako firmu", pak s ní a s Německem musí udržovat co nejlepší vztahy. Bývalý majitel Agrofertu (který vložil do svěřenského fondu, je s ním nadále spjat) ví, co je potřeba, Agrofert podniká i v Německu a v programu ANO najdeme jasné pasáže o spolupráci s Německem a Francií, nad rámec visegrádské čtyřky.

Výsledek voleb v Německu je pro Česko zásadní a mimořádně dobrý. Německá "merkelní stabilita" pomůže budoucí české stabilitě. A mohla by fungovat jako lék proti české malomyslnosti a fatalismu. Houby zle!

 

Právě se děje

Další zprávy