V hraničních případech jim poskytuje anonymitu, ocitne-li se například hlas jejich vlastního svědomí v rozporu se stranickou či koaliční linií.

Institut tajného hlasování však současně již tak nepřehlednou situaci v současném parlamentu činí ještě méně transparentní.

Například Mirek Topolánek mohl celý uplynulý týden jen spekulovat o tom, který či kteří z poslanců "jeho" plánované koalice neodevzdali hlas kandidátce ODS na křeslo předsedkyně Sněmovny Miroslavy Němcové. Byl to některý z levicově smýšlejících poslanců menšinových koaličních partnerů ODS? Nebo někdo z členů Topolánkovy vlastní strany, který by si přál jiného leadra?

Odvaha překročit linii

Hlasovací systém v Dolní sněmovně britského parlamentu je ve srovnání s českou praxí možná až krutě transparentní. Poslanci odcházejí hlasovat z lavic do oddělené lobby rozdělené na místnost, do které vcházejí stoupenci vládního návrhu, a na prostor vyhrazený opozici.

Poslanec, který chce překročit stranickou linii, musí mít zpravidla dostatečný důvod, aby tak učinil. A také odvahu nést následky. Při těsných či sporných hlasováních přinášejí obvykle všechny briské seriózní deníky podrobný přehled o tom, jak který poslanec hlasoval.

Voličům, kteří chtějí být informovaní, poskytuje taková praxe snadný přehled, kdy se na kterou stranu jejich poslanec přikloní.

Poslanecká hra "na schovku"

Možnost tajného hlasování tedy v tomto kontextu českou politiku a politické rozhodování jaksi zamlžuje a činí nečitelnou.

Potenciálně vytváří prostor pro zákulisní pletichaření, machinace, jejichž strůjci a hlavní aktéři zůstávají pohodlně skryti jak před svými parlamentními kolegy, tak před svými voliči.

A ti poslanci, kteří nemají či z principu nechtějí nic skrývat, by tím měli být logicky znepokojeni.

Poslanecká sněmovna by neměla být místem, kde si hraje pravice či levice za peníze daňových poplatníků na schovávanou. Navíc bez odpovědnosti, že odhalení budou  v dalším kole "pikat".

Ivan Kytka; [email protected]