reklama
 
 

Nečesaného odsoudil pes a žena s poškozenou pamětí. Perla české justice

21. 11. 2017
Připomeňme jinou kauzu, další justiční "houpačku", případ Jany Nečasové, dříve Nagyové. Soudkyni Heleně Králové případ sebrali, nezajímaly ji důkazy.

Necelých pět let se táhne "kauza Nečesaný". V únoru 2013 byla brutálně napadena a okradena kadeřnice v Hořicích, útok přežila. Dva týdny nato policie z útoku obvinila Lukáše Nečesaného, středoškolského studenta (tehdy mu bylo 18) a roztočil se justiční kolotoč.

V roce 2013 královéhradecký krajský soud poslal mládence do kriminálu na 16 let, ačkoliv ho přepadená kadeřnice při policejní rekognici nepoznala. Další rok Vrchní soud v Praze případ vrátil k novému projednání, krajský soud však trval na trestu 16 let. Vrchní soud verdikt potvrdil, trest však snížil o tři roky, kvůli nízkému věku pachatele.

Nečesaný si z trestu odseděl dva a půl roku, když nastal zvrat. Tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková podala stížnost k Nejvyššímu soudu (NS). Ten dosavadní rozsudky zrušil pro nedostatek důkazů a případ vrátil ke krajskému soudu. Nečesaného propustili ze žaláře.

Předseda senátu NS Jan Bláha tehdy řekl: "Skutková zjištění obou soudů jsou v extrémním rozporu s důkazy. A vylučují obviněného jako možného pachatele." Takže osmnáctiletého kluka poslali na 16, později 13 let za mříže bez důkazů. Strašné.

Mladík u Nejvyššího soudu popsal, že ho policisté zbili a nutili k přiznání. Po zatčení mu nasadili pouta, masku, brýle a nohy mu nacpali do pytle. Jediným jasným důkazem proti němu byly pachové stopy. I ten byl ovšem zpochybněn.

Za připomenutí stojí reakce předsedy senátu vrchního soudu Jiřího Lněničky (Nečesaného odsoudil ke 13 rokům vězení): "Nejvyšší soud dal závazné pokyny, jak doplnit dokazování. Při absenci důkazů mohl sám rozhodnout o zproštění viny, což neudělal." Při absenci důkazů? Jak mohl někoho poslat na 13 let sedět "při absenci důkazů"?

Politická hra?

V roce 2015 případ opět řešil krajský soud a opět Nečesaného uznal vinným, Vrchní soud v Praze pak trest potvrdil. Proti Nečesanému nově svědčil spoluvězeň, prý se mu ve vězení přiznal, že kadeřnici napadl. Obhajoba však přišla s výpovědí milenky policisty, který kauzu Nečesaného vyšetřoval: "Řekl mi, že ví, že ten kluk to neudělal, ale že jde o politickou hru související také s jeho otcem, který je ředitelem nemocnice v Liberci."

Následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, ten mladíkovi přerušil výkon trestu, letos pak zrušil rozsudek a kauzu opět vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové. Novým předsedou senátu byl Miroslav Mjartan, věc již nesoudil Jiří Vacek, který Nečesaného odsoudil na 16 let.

Nečesaného zprostili viny a Mjartan řekl: "Vina obžalovanému musí být prokázána bez jakékoli pochybnosti, a to se nestalo… Nebylo prokázáno, že to byl Lukáš Nečesaný, kdo se útoku dopustil. Nebyl proveden důkaz, který by obžalovaného jasně usvědčoval." (Kadeřnice později začala tvrdit, že v Nečesaném poznává útočníka, jenomže podle Mjartana se nelze na její paměť spolehnout.)

Vina nebyla prokázána, důkazy chybí, jenomže kolotoč nekončí, žalobkyně se odvolala, rozsudek není pravomocný, vše jede dál.

Jak se v takové kauze vyznat? Představuji si, že mě obviní z pokusu o vraždu, ale nic takového jsem neudělal. (U Nečesaného nevíme, zda čin spáchal, nebo ne, nejsme bůh, ale k odsouzení policii a žalobě chybí důkazy. A bez důkazů nesmí být nikdo odsouzen.)

Představuji si, že podstoupím takový proces, že mě odsoudí de facto pes, který údajně cítil můj pach, a žena, která mě po přepadení sice nepoznala, ale po několika letech si myslí, že jsem to byl já, přičemž soud ví, že má potíže s pamětí…

Zavile a zarytě

Na té kauze je děsivá zarytost, s níž si policie a žaloba trvá na svém, jde usilovně proti Nečesanému, zavile, neústupně. Jan Bláha (NS) řekne, že zjištění soudů jsou "v extrémním rozporu s důkazy a vylučují obviněného jako možného pachatele", ale to je fuk, my ho do těch klepet dostaneme.

Nelze se ubránit dojmu, že je to osobní, není nemožné, že tamní policie může jít proti rodině Nečesaných. Svědectví z lochu velkou důvěru nevzbuzuje, naopak. Z výpovědi policistovy milenky, že "jde o politickou hru související také s jeho otcem" (otec Nečesaného válčí s policií), poněkud mrazí.

Připomeňme jinou kauzu, další justiční "houpačku", případ Jany Nečasové, dříve Nagyové, jež je obviněna, že zneužívala vojenskou tajnou službu proti tehdejší manželce premiéra Petra Nečase. Soudkyni Heleně Králové případ sebrali, neboť ji nezajímaly důkazy. Podobné, jen kauza Nagyová je celostátní politikum, nikoli jen krajské.

Po těchto zkušenostech věřit soudům? (U Jany Nečasové dělá žaloba, co může, snáší - zatím marně - důkazy.) Bláhovost. Člověk se obává, aby se jim nedostal do spárů.

Věřit policii? Kriminálce v Hradci Králové těžko. Ale zase jiná její část usiluje o nezávislost, viz případ Čapí hnízdo, kde policie opět, volby nevolby, žádá o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Ovšem nepřímo i díky královéhradeckým kriminalistům i Babiš může říkat, že policii nevěří.

Kauzy, jakou představuje případ Nečesaný, Nečasová - Nagyová, mají dalekosáhlé důsledky, těžce ovlivňují náš pohled nejen na soudy, ale na justici jako celek a na policii. Pojistné mechanismy naštěstí fungují, ale je velmi zlé, že věci mohou zajít tak daleko. 

autor: Martin Fendrych | 21. 11. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama