David Klimeš David Klimeš | Komentáře
31. 8. 2022 7:00

Největší historickou zásluhou Gorbačova bylo, že nakonec nic nedělal

Pozoruhodný odpor posledního sovětského vůdce zhostit se lídrovství světové velmoci, připravil československým komunistům pekelné poslední roky samovlády.
Oslavujte mě, ale nic ode mě nečekejte... | Video: Reuters

Pokud by někdo chtěl vtěsnat odkaz posledního sovětského generálního tajemníka Michaila Gorbačova do jedné minuty, pak je volba jasná - bizarní reklama z 90. let na řetězec Pizza Hut. 

V ní komunistický generální tajemník se svojí vnučkou vejde do prodejny rychlého občerstvení. Poznají ho další strávníci a začnou se hádat. "Kvůli němu je ekonomický zmatek", tvrdí otec. "Díky němu máme příležitosti," odporuje syn. "Kvůli němu je politická nestabilita". - "Máme svobodu." - "Kompletní chaos." - "Naději." Načež se do debaty vloudí matka a prohlásí: "Díky němu máme spoustu věcí." Pak se zarazí a dodá: "Třeba Pizza Hut." A celé osazenstvo jídelny začne zcela nepochopitelně vůdce oslavovat.

Podivná reklama z časů, kdy se doma nemilovaný Gorbačov raději prodával do mezinárodních reklam, dokonale vystihuje jeho vnitřně velmi rozporný odkaz. Také ve skutečné historii konce sovětského impéria se podobně jako v reklamě neustále všichni bavili o jeho záměrech, ale on jen stál opodál jako statista. Také v reálu se jeho příznivci i odpůrci chtěli dobrat toho, zda s Gorbačovem přišlo něco skvělého, nebo naopak strašného. Ale nakonec se shodli jen na nějaké podružnosti.

Neschopnost Gorbačova být skutečným lídrem velmoci a zároveň jeho nepochybně dobré demokratizační reformní záměry vytvářely totální zmatek. Zároveň to byl ale zmatek, za který si zasloužil Nobelovu cenu míru, protože přivedl k zániku nebezpečnou velmoc.

Glasnost versus ČSSR

Od svého nástupu do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1985 vzbuzoval obrovské naděje doma, ve východním bloku vazalských socialistických zemí i na kapitalistickém Západě. Finální reformní krok - snad s výjimkou odzbrojovacích smluv - však skoro vždy chyběl. Dosud se proto vedou spory, co vlastně znamenala jeho hesla o "glasnosti", "perestrojce" a "uskorenije", protože nakonec říkala všechno a nic.

Některým vazalským komunistickým politikům ve východní Evropě takové prostředí svědčilo - například státostrany v Maďarsku či Polsku si mohly rozvíjet své ekonomické reformy a uvolňovat politické represe. Pro tuhé konzervativní státy, jako bylo východní Německo či Československo, však Gorbačov představoval obří problém.

Když v lednu 1987 na plénu sovětských komunistů naplno vyhlásil širokou demokratizaci státu, českoslovenští komunisté nevěděli, co si počít. Ekipa kolem Gustáva Husáka věděla, že je u moci jen díky sovětským tankům z roku 1968. Zároveň ale nešlo nereagovat na lídra bloku. V únoru 1987 se proto ustrašené předsednictvo ÚV KSČ shodlo, že raději nic ze sovětských novot nebude zveřejňovat a nejprve vše přizpůsobí domácím podmínkám.

Tak začalo pomalé československé potýkání s glasností a perestrojkou. Vše se sice verbálně mělo radikálně změnit, demokratizovat a urychlit, ale reálně tomu všemu bránilo samo vedení československých komunistů, protože se oprávněně obávalo o mocenský monopol.

Oslavován, ale nečinný

Gorbačov však zdejším komunistům nedopřál možnost, aby si ve střední Evropě spolu s východoněmeckými partnery rozvíjeli svůj autoritativní skanzen, když vše okolo se mění. V dubnu 1987 navštívil Československo a všude byl oslavován jako reformní hrdina. Lidé skandovali: "Gorbačov, Gorbačov!" Prezident Gustáv Husák po jeho boku byl ostentativně ignorován.

Ač zde vzbudil mnoho nadějí, nic konkrétního se ale nakonec nestalo, protože sovětský vůdce nepřišel s žádnou iniciativou. A tím pádem se nekonalo ani to základní - stažení okupačních vojsk.

Gorbačov dál oslaboval vazby SSSR na východoevropské satelity, odmítal se podílet na klíčových kádrových výběrech, zároveň však stále zachovával fasádu jednotného východního bloku. Těžko říct, jak si mohl myslet, že je to dál udržitelné. V Československu z tohoto bezvládí vzešla v prosinci 1987 volba nového komunistického generálního tajemníka Miloše Jakeše, který představoval kompromis mezi zájmy různých frakcí ve straně, když žádná z nich nezískala výslovnou podporu od mlčenlivého vůdce Sovětského svazu.

Neschopnost zaujmout jasné pozice, případně dotáhnout k dílčím výsledkům sovětské reformy, nakonec zklamala i prvotní příznivce nového Gorbačovova stylu. "Gorbačov - to je téma, o kterém nerad píšu, nerad diskutuji, poněvadž mu stále nerozumím. Nechápu, o co usiloval, nevím, jakou koncepci představil, když se náhle ocitl na piedestalu významné světové velmoci," poznamenal si zhrzeně v pamětech čelný představitel československé normalizace Lubomír Štrougal, který si od Gorbačovovy vlády sliboval mocenskou podporu pro svůj reformní ekonomický program.

Síla slova

Že Gorbačov zničil sovětský systém vytrvalým oslabováním sovětského autoritářství a faktickým zrušením Brežněvovy doktríny omezené suverenity zemí východního bloku, je zřejmé.

Méně jasné ale je, jak přesně to probíhalo. SSSR za Gorbačova přece dál existoval, sovětská vojska byla po celé východní Evropě, Varšavská smlouva také existovala, navíc málokdo ve východním bloku si dokázal představit přechod od státního socialismu k demokracii s více stranami. Systémově se toho tedy mnoho neměnilo. A přece se toho tolik událo.

Nejsilnější zbraní světového lídra, vybaveného nejpočetnější armádou světa a jaderným tlačítkem k tomu, se nakonec stalo slovo. Těžko šlo již ve východním bloku vykreslovat Západ jako krvežíznivé imperialistické revanšisty, když Gorbačov zcela změnil slovník a založil například tradici novoročních přání Američanům: "Američané jako by znovu objevovali sovětskou zemi a my jako bychom znovu objevovali Ameriku. Místo strachu a podezírání postupně vzniká důvěra a vzájemná sympatie." Když to 1. ledna 1989 četli spolu s miliony lidí českoslovenští komunisté, najednou jim bylo jasné, že veškerá státní propaganda o "ideodiverzních centrech", "pravicové reakci", "západních agentech" a "škůdcích světového míru" je nadobro ztracená.

V takové situaci pak komunističtí pohlaváři nedokázali použít násilí, protože desítky let budovaný obraz nepřítele soudruh Gorbačov během čtyř let úspěšně zlikvidoval. Pobídl tak proti své vůli stovky milionů lidí, aby přestali být nedobrovolnými pasažéry ve vlaku "reálného socialismu", který už desítky let let uháněl se stále většími ztrátami na životech, ekonomice či životním prostředí k nedosažitelné zářné beztřídní společnosti.

Nakonec byl donucen z tohoto vlaku vystoupit i sám Michail Gorbačov.

Video: Trailer z filmu Gorbačov. Ráj

Film Gorbačov. Ráj má premiéru na jihlavském festivalu, v listopadu zamíří do kin. | Video: Hypermarket Film
 

Právě se děje

Další zprávy