Zvláštní, jak snadno jsme vklouzli do jinak rozděleného světa, světa očkovaných a neočkovaných, světa lidí, kteří odmítají očkování, a těch, kteří se mu nebrání. Nedávno jsem o pandemii psal a použil třeba tyto věty: "Když čekáte na operaci a vidíte, jak ďábelsky se covid šíří a části lidí je úplně jedno, že se operace budou muset odkládat. Když čtete, že lidi ležící na ARO s covidem sípají: Očkovat bych se nenechal, nikdy! - Obrázky z léčebny pro choromyslné."
Dál jsem psal: "V momentální situaci je asi nejúčinnější lidi k očkování motivovat - dát jim metál, platit jim, pozvat je do zoo, očkovat v bordelech, věnovat jim tričko, dva dny volna, lístky do kina, cokoli. Plus další věc, je nutné masivně, neúnavně, dennodenně vyvracet dezinformace o očkování." A ještě jedna citace o odpíračích vakcín a roušek či respirátorů: "Neuznávají autority, neuznávají pravdu, tedy že by někdo jiný mohl mít pravdu. Svobodu si vykládají jako 'já - lhostejný, já - nejchytřejší'. Nikde nevidí obraz jednoty, sjednocení."
Více lidí mi pak napsalo, že odpíračům očkování, antivaxerům, křivdím, že zdaleka ne všichni jsou primitivní (to jsem ale nepsal), že mnozí mají pádné důvody, které dokážou dobře argumentovat. Svoje argumenty mi taky napsali. Jsem jim za to vděčný, i když s nimi v mnohém nesouhlasím.
Používám v následných debatách jeden - podle mne - zásadní argument: nemocnice a lékařský, zdravotnický personál tam i mimo špitály. Jeden velmi slušný, argumentující čtenář mi napsal, že očkování neodmítá absolutně, ale očkovat se nechce a vadí mu, když zastánci očkování absolutně odmítají opačný, alternativní názor. Odpověděl jsem mu, ať se jde podívat do nemocnic.
Napsal mi: "Proč bych se měl jít podívat do nemocnic? Abych se dojímal nad tragédií? Umírají tam staří a nemocní lidé, kteří se svobodně rozhodli se neočkovat. Proč bych to měl považovat za svůj problém a trápit se tím? Přetížené nemocnice? Vyčerpaní lékaři? Nemám nic proti tomu, aby se maximálně podporovali, aby se jim navýšily platy atd. A znovu opakuji, chápu, že někomu přijde adekvátní se očkovat, aby jim 'pomohl'. Ale považuji za nepřijatelné kvůli tomu lidi do očkování nutit. (Ať přímo - povinností, nebo nepřímo - omezováním svobody neočkovaných.)"
Velmi liberální postoj - je to na každém z nás, nikdo nesmí být nucen. V teoretické rovině mi to zní přijatelně. Jenomže argument nemocnic věci zásadně mění. Jakmile jsou přetížené, jakmile tam lidé zbytečně umírají, jakmile jsou odkládány důležité operace, protože není místo, nejsou přístroje a hlavně chybí lékaři a sestry, považuji to za moment, kdy se svoboda jednotlivce nabourala nikoli jen do svobody jiných lidí, ale do jejich základního práva na život.
Antivaxeři nepatří do jednoho pytle
Napsat "proč bych se měl jít podívat do nemocnic, abych se dojímal nad tragédií?" mi najednou připadá jako omyl a nešťastná výmluva. V nemocnicích se nacházejí jak očkovaní (méně), tak neočkovaní (více) v těžkém stavu. Je jisté, že kdyby se část neočkovaných naočkovala, do nemocnic by nemusela a bylo by tam mnohem volněji. Jejich rozhodnutí bylo zaměřené pouze na sebe, na druhé nemysleli.
Jako zastánce očkování jsem udělal chybu, když jsem antivaxery (tak mému textu někteří rozuměli) hodil do jednoho pytle. Mají mnoho různých pohnutek (částečně jsou popsány zde). Ale všecky ty pohnutky a strachy by měly být posuzovány sub specie nemocnic a faktu, že jsou opět na hraně. Nejde o to, že by se měli neočkovaní "dojímat" nad umírajícími, kteří se blbě (leč svobodně) rozhodli a nemuseli umírat, měli by myslet na ty, kteří se kvůli nim do nemocnic nedostanou, kteří třeba kvůli lavině covidu zanedbají prevenci a pak zbytečně umřou.
Nové kroky vlády považuji za nefér. Nechala situaci zajít moc daleko, dlouho nedělala nic a pak přijde s nařízením, že se v hospodě buď prokážete dokladem o očkování, o prodělané nemoci, nebo do ní nesmíte (a do jiných míst). Test PCR najednou neplatí? Ten test, který je prohlašován za takřka stoprocentní a platící zhruba tři dny? Je to zpochybnění testu? Ne, je to zjevně lockdown pro neočkované a ty, kteří nemoc neprodělali. Diskriminace neočkovaných a neprodělavších, přičemž, paradoxně, mezi neprodělavšími jsou jistě i lidé s perfektní imunitou.
Jak mluvit s odpůrci očkování? Nebo jinak, jsou očkovaní lepší než neočkovaní? Jistě ne. Mnozí zastánci mají s odpůrci jedno společné - strach. Strach z covidu, nebo strach z očkování proti covidu. Jsem však přesvědčen, že ne každý odpůrce očkování řekne: Je mi fuk, jestli jsou nemocnice přetížené. Jeho žena, dítě, matka či otec mohou potřebovat operaci a nedostanou se na ni. Argument nemocnic a nemocničního personálu považuji za zásadní, má přesah přes obě skupiny. Nikdo nemůže vážně argumentovat: Je mi fuk, jestli kvůli mně a mým antivaxerským souputníkům všeho druhu někdo umře, jeho věc. Ne, to už není "jeho věc", ale naše věc.
Nahatá společnost
Stát má argumentovat nemocnicemi a naší povinností chránit životy (není to jen povinnost státu, ale i občanů). Měl tak argumentovat dávno. Psal jsem minule, že na povinné očkování, které považuji za rozumné, je dnes pozdě. Stát zaspal.
Hospodářské noviny popsaly čtyři druhy odmítačů očkování. První: mají strach z injekce. Chápu, jsme citlivá societa, ale proti strachu z bolesti, vpichu, stojí péče o životy lidí. Mají-li fóbii, je třeba s nimi pracovat. Druhý: lidé zajatí ve svém kulturním prostředí (rodina třeba). Asi je dobré mluvit nejen s nimi, ale i s těmi okolo, poukázat na důsledky. Pomoc potřebují jak ti, kteří jim očkování zakazují, tak ti, kteří se nechají zastrašit a nejdou se naočkovat. Patří sem i lidé, kteří nemají důvěru k "čerstvé" vakcíně; tady se snad dá argumentovat třeba faktem, že mRNA vakcína se vyvíjí už od 90. let 20. století.
Třetí: skrytí anarchisté, odpůrci silného státu. Zažil jsem dobu bolševika, chápu jejich vzdor. Jenomže oni se stali odpůrci nemocnic, odpůrci těch, kteří se snaží zachraňovat životy. Čtvrtí: bezohlední lidé. Možná vychovaní k bezohlednosti a lhostejnosti. Nejtvrdší oříšek. Nevím si rady, na ty by zřejmě platilo udělat očkování povinné. Jenomže to dnes, kdy víme, že není tak účinné, jak bylo slibováno, považuji za problematické.
Kulturní (podle některých dokonce cosi jako náboženská) válka o očkování nás obnažuje. Ukazuje systému jeho slabiny. Slabý je nejen sám (slabá vláda, slabá sněmovna, která ji má kontrolovat, slabá hygiena a trasování, slabá policie, která nic moc nevynucuje), slabí jsou i jeho občané. Snadno podléhají tlakům, dezinformacím, slabí jsou v tom, jak málo vnímají utrpení okolo sebe, utrpení v nemocnicích. Školy zjevně nepotřebují trénovat jen finanční gramotnost, ale mnohem víc gramotnost sounáležitosti, gramotnost společenství, gramotnost ohleduplnosti.
Postoj "je mi jedno, co se děje v nemocnicích, já tam neležím", je nebezpečný a totálně individualistický. Ale nezdravý a krátkozraký je i postoj, který odmítače šmahem odsuzuje. Covid nám ukazuje, jak jsme nedospělá, nehotová společnost. Denně slýchám, jak katastrofální účinky má covid na výuku a školy obecně. Právě školy by ale pandemii mohly vidět jako šanci dětem ukázat, že společnost, která je lhostejná, která není soudržná, pak nechává lidi (tedy jejich blízké) umírat v nemocnicích nebo mimo ně. Učit je ohleduplnosti jako základnímu předmětu. Od první třídy až po maturitu.
