Někdy si v Česku připadáte jako v blázinci. Když se díváte na Babišovo čaulidi a on tam vykládá, jak rozjíždí brutální očkovací kampaň… teď, s obrovským zpožděním. Když jdete po chodbě zdravotnického zařízení a zdravotníci (jen někteří) tam chodí s respirátorem ostentativně pod nosem. Když vám volá kamarádka, že jí kolega učitel vykládal, jak se nenechá očkovat, protože jeho známého po očkování bolela hlava a měl rýmu. (Jak fungují vakcíny proti covidu najdete zde.) Když čekáte na operaci a vidíte, jak ďábelsky se covid šíří a části lidí je úplně jedno, že se operace budou muset odkládat. Když čtete, že lidi ležící na ARO s covidem sípají: "Očkovat bych se nenechal, nikdy!" - Obrázky z léčbny pro choromyslné.
Covid už zase jede naplno, pátá vlna udeřila v plné síle. Udeřila de facto v období jakéhosi mezivládí. Babišova vláda dodržela tradici a zaspala, vykašlala se na nákazu, dělala málo, mnohem méně, než měla. Za zločin považuju zastavené testování ve školách. Za zločin považuju nulovou kampaň proti dezinformacím a nesmírně zpožděnou kampaň pro očkování, která už rozhodnuté antivaxery nejen nepřesvědčí, ale ještě utvrdí.
Nevěřím, že Babiš chce, aby Česko ta nová vláda převzala v co nejhorším stavu, to je blud. Jen prostě vidím, že Babiš na to nemá, není schopen komunikovat s odborníky, není schopen překročit svůj dlouhý, temný populistický stín.
Ozývají se hlasy, že by budoucí ministr zdravotnictví měl vystupovat a říkat, co by nová vláda proti šíření covidu dělala. Nesmysl. Až bude ministrem, ať to dělá, do té doby je odpovědná tato vláda na sto procent.
Ostatně pracuje skupina MESES (Mezioborová skupina pro epidemické situace, její složení najdete zde), experti, kteří jasně říkají, co se má dělat dlouhou dobu. Ve středečním stanovisku skupina píše: "Nárůst nových případů, hospitalizací i úmrtí v důsledku nákazy covidem-19 zatím nejeví známky poklesu ani zpomalení. Jedná se o vývoj, na který naše skupina upozorňovala ve svých stanoviscích již od léta a na který se bohužel příslušné odpovědné orgány nepřipravily a nepodnikly nezbytné kroky k tomu, aby jej zpomalily či zastavily. Opět neexistuje plán s podklady pro opatření, která by se měla zavádět, pokud se situace bude zhoršovat." Smutné. Ale MESES zároveň velmi přesně doplňuje, co se má dělat. Snad je už vláda konečně vyslyší.
Problém Česka je, že nemáme IRK (Institut Roberta Kocha) jako Němci, nemáme dostatečně uznávanou, úctyhodnou vědeckou organizaci, které by si opravdu vážila vláda i občané. Mnohokrát jsem psal o tom, že suverén na pětníku Babiš neumí jednat s experty, neváží si jich, neumí si je u sebe udržet. Ale je to širší jev, nejde jen o něj, jde o mnoho dalších lidí, kteří "neposlechnou nikoho". Navíc rozumné, ověřené kroky často zpochybňují i lékaři. Šílené.
Povinné očkování? Pozdě
Změní se přístup nové vlády k odborníkům? Bude ochotna naslouchat skutečným expertům, nebo bude taky koketovat s populismem? Nebýt populista, to chce v koronavirové zabijácké pandemii velkou vnitřní sílu a odhodlání.
Ozývají se různé rady, třeba udělat očkování obecně povinné, nebo povinné alespoň pro vybrané skupiny obyvatel (zdravotníci, učitelé, policisté). Na to je pozdě. Proč? Protože se ukazuje, že vakcinace nás neochrání na sto procent. Příklad. Mám dvě dávky pfizer vakcíny, a covid jsem přece chytil. (Jistě, nemusel jsem do nemocnice, průběh byl snesitelný. Zatímco můj známý, který covid prodělal před očkováním, strávil na lůžku tři týdny, blouznil, nebyl s to chodit, trpěl jako zvíře a byl zcela odkázán na pomoc přátel.)
Jakmile je jasné, že i s očkováním můžete onemocnět a virus roznášet, neuspěje podle mě povinné očkování před Ústavním soudem (možná se pletu). Přitom jsem hluboce přesvědčen, že povinné být mělo už od začátku. Argument "nefunguje to" se bude těžko vyvracet. Problematický je (ze stejného důvodu) i lockdown pro neočkované a ani jinak nechráněné (v určitém časovém úseku prodělaná nemoc).
V momentální situaci je asi nejúčinnější lidi k očkování motivovat - dát jim metál, platit jim, pozvat je do zoo, očkovat v bordelech, věnovat jim tričko, dva dny volna, lístky do kina, cokoli. Plus další věc, je nutné masivně, neúnavně, dennodenně vyvracet dezinformace o očkování. Tohle je další obrovský dluh vlády. Rusko ví, co západní společnost nejlépe rozkládá, a využívá toho.
Nebránit se fake news nákaze je stejně šílené jako se neočkovat. Ale zase - musí se to dostat k lidem a musí se toho ujmout premiér, ministři, šéfové sněmovny, vědci, herci, muzikanti, novináři, učitelé, neziskovky, musí to být vidět a slyšet.
Lapeni v nevíře, věříme čemukoliv
Proč vlastně tak velká masa lidí ničemu nevěří? Proč je masa lidí tak nepochopitelně lhostejná? (Ohrožuje to nakonec, jak je vidět na JIP nemocnic, i je samé.) Je to řetězová reakce. Nevěří ve stát či státu. Stát je mnohokrát zklamal, politici jim mnohokrát lhali, berou je často jako lháře.
Neuznávají autority, neuznávají pravdu, tedy že by někdo jiný mohl mít pravdu. Svobodu si vykládají jako "já - lhostejný, já - nejchytřejší". Nikde nevidí obraz jednoty, sjednocení. Je přece fascinující, že se na přístupu k nepolitickému covidu neshodnou šéfové velkých stran (viz postoj SPD). Neshodnou se na něm ani lékaři, ke kterým se u nás tolik vzhlíží. Svobodu si u nás vykládají jako "být proti", nikoli "být pro".
Ale klíčová je ta masivně rozšířená lhostejnost. Samozřejmě že ne všichni jsou lhostejní, ale masa lidí je, nevím kolik procent. Masa lhostejná k druhým, mající zájem jenom o sebe, dávající zmateně přednost sobě (zmateně proto, že i je by očkování do značné míry chránilo).
Často se mluví o tom, že jsme nevěřící societa, jeden z nejméně věřících národů na světě (míněna víra náboženská). Ale člověk neumí nevěřit, vždycky nakonec něčemu a někomu věří. Klidně lžím, lži jsou sexy. Když si spojíte všecky výše uvedené důvody, najednou je jasné, že v tom nevěřícím národu je obrovský prostor pro víru čemukoliv, třeba hloupou víru antivaxerů ("chtěj nás zabít", "chtěj nás sledovat", "chtěj nás ovládat", "nezabírá to").
Toto naše nastavení má mnoho důvodů. Základním je slabost a zklamání. Příliš často jsme asi prohráli (válka, pak komunisti, nadechnutí, ruská okupace 1968), příliš často jsme byli zklamáni. Naučili jsme se věci vidět černě. Komunisti vtloukali do více generací nevíru v Boha (tedy v oběť a lásku) a povedlo se jim to. Pak se strašně špatně apeluje na solidaritu, na odpovědnost vůči druhým.
Kvůli tomuto národnímu nastavení (je zázrak, že se v posledních volbách více méně náhodou tolik neprojevilo, a zásadní bude, aby ti, co nastupují, lidi zase, poixté, nezklamali) si covid vyžíráme a vyžereme tím nejhorším způsobem. I kdyby se teď všichni naočkovali, nákaza setrvačně pojede ještě týdny dál. Zbytečně umřou další lidé. Pak možná, možná tuhle pekelnou lekci pochopíme.
