Atmosféra okolo uprchlíků houstne. V detenčním táboře (zařízení pro zajištění cizinců) Bělá - Jezová, kam nejsou posíláni žadatelé o azyl, ale pouze „nelegální migranti“, se cizinci bouří. Zasahovali proti nim těžkooděnci. V pátek večer z tábora odvezli rodiny s dětmi a jednu těhotnou ženu. - V neděli dopoledne poskytl Miloš Zeman, velký odpůrce uprchlíků z Blízkého východu a Afriky, rozhovor, v němž opět přilil oleje do ohně. A opět selhal.
Prezidentské Hovory z Lán vysílá televize Blesk. Což je samo o sobě zemanovština s jasnou cílovou skupinou. Hlava státu ve vysílání vysvětlila, co je potřeba běžencům jasně říci: „Nikdo vás sem nezval.“ Dál, že musejí respektovat naše pravidla. A ještě: „Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ Plus obligátní, prázdné tvrzení: „Těmto lidem nejlépe pomůžeme na jejich území.“ Což je plk. Pomáhat jim tam neumíme, ostatně ze svých zemí uprchli, protože tam nelze žít. Tudíž se jim tam pomoct nedá. Ale, i když plk, zní moudře a státnicky.
Věta „nikdo vás sem nezval“ je nesmyslná. Ti lidé, jak víme, prchají před válkou, bídou, velkými riziky. Míří do zemí, kde vládne demokracie, systém, který my sami vydáváme za nejlepší možný způsob státní existence. Hledají v Evropě záchranu. Nikdo, nejméně pak uprchlíci, netvrdí, že je někdo zval. Je to podobné, jako byste přišli s infarktem do nemocnice a na ambulanci by vám řekli: „No, moment, moment, nikdo vás nezval, koukejte vypadnout.“
U Zemanova tvrzení, že „musejí respektovat naše pravidla“, není jasné, jaká pravidla má na mysli. Zákony? Nebo nějaké nepsané normy? Může to být obojí. Že mají dodržovat zákony, je jasné. Ale naše zvyky? Na to žádný paragraf neexistuje. A jaké my máme svoje zvyky, pravidla? Pít pivo? Nebo „nenosit“ burku? Platit ženám míň za práci než mužům?
Potíž nastává i s dalším velevýrokem prezidenta: „Když se vám to nelíbí, běžte pryč.“ To by většina utečenců zadržených u nás strašně ráda a okamžitě učinila. Třeba ti, kteří se minulý týden bouřili v táboře Bělá - Jezová. Ale kam pryč? Všichni se natáhnou do Německa? Tak to Zeman myslí? Protože tam by oni nejraději.
Porovnejte si výroky našeho prezidenta a výroky Joachima Gaucka, německého nejvyššího ústavního činitele. Pastor Gauck je vtělenou negací Miloše Zemana, ačkoliv prezidentuje v Německu, které má už léta s uprchlíky o několik řádů větší problém než my. Jen letos čeká až 400 tisíc žádostí o azyl. Loni tam žádalo 170 tisíc lidí. A přece Gauck Němce neúnavně vyzývá k větší otevřenosti a k přijímání utečenců. Podle něj je to „samozřejmou morální povinností Evropy“ (Spiegel).
Vy byste se nebouřili? Já ano
Dostal jsem přes víkend řadu mailů. V těch slušnějších se kupříkladu píše: „Vidíte, co se děje v Bělé pod Bezdězem? Už to začíná, nepokoje, bitky, útoky. Ohrožují nás. A to je jen začátek.“ Co se tedy vlastně děje v uprchlickém táboře v Bělé - Jezové?
Zadržují tam většinou Syřany, Afghánce, Iráčany a jiné. Tábor byl minulý týden plný. Policie zachytává víc nelegálních migrantů, kteří nemají doklady a nežádají u nás o azyl, protože do Česka nechtějí. V pátek bylo v Bělé - Jezové 377 uprchlíků. Média psala o „vzpouře“. Vytvářejí tak dojem, že se bouří vězňové odsouzení za zločiny. Jenomže tito lidé odsouzeni nebyli. Pouze nemají doklady. To je jejich „zločin“.
Tito moderní ahasveři urazili tisíce kilometrů, nějakým zázrakem se dostali až do Evropy a míří do země zaslíbené (Německo). Obvykle přešli Maďarsko či Rakousko, nebo tam požádali o azyl, ale na jeho vyřízení nečekají a běží dál. Chytili je u nás, strčili do detence, zcela podle českého práva. Vzali jim telefony a zbylé peníze a zavřeli je za ostnatý drát. Opět podle našeho práva. - Vy byste se nebouřili? Já ano. Ti lidé mají za sebou peklo, skončí za ostnatým drátem a nic nevědí...
Podle znalců interiéru Bělé-Jezové není možné, aby utekli. Od svobody je dělí několik plotů s ostnatými dráty. A i kdyby nakrásně uprchli, neznamená to, že vyrazí českou zemi plenit. Chtějí prostě dokončit svou pouť do vysněného, bohatého Německa. Není to vzpoura vězňů na Mírově. Nejde o život. Utečenci si stěžují, že jsou zavření a že je krmí šlichtou.
Detenční tábor je určen pro cizince, kteří obdrželi rozhodnutí o správním vyhoštění z Česka. Pokud vím, nikdo z nich nehovoří česky. Někteří, málokdy, anglicky či francouzsky. Žijí v trvalé nejistotě. U nás jim nikdo pořádně nevysvětlí, co se děje. Pokud je propustí, dostanou 400 korun a jsou vyhozeni před bránu tábora. Týká se to i Syřanů.
Cizinec může v detenci strávit buď maximálně 40 dní, nebo taky půl roku, ale i mnohem delší dobu, až rok a půl. Pokud se ví, odkud přišli, třeba z Maďarska nebo Rakouska, a pokud tam už byli zachyceni a utekli, pak by je tyto země podle schengenských pravidel měly přijmout. Když se to nestane, jdou po 40 dnech z tábora ven. Za bránu se čtyřmi stovkami. Přitom u nás ovšem nesmějí zůstat.
Další skupinu tvoří cizinci bez platných dokladů. Jejich totožnost naše cizinecká policie nezná. Není známo, že by v některé zemi Schengenu požádali o azyl. Ti mohou v detenci tvrdnout až půl roku. I déle. Přitom čekají na vyhoštění.
Je snadné se jich bát. Je snadné je nesnášet, že nám narušují náš klídek, že nás stojí peníze. Těžší je, ale můžeme se o to pokusit, vidět život jejich očima. Mají za sebou válku, strach o život, útěk, tisíce mil jako nechtění, nemilovaní, obávaní cizí tuláci. A co mají před sebou? Touhu přežít, chytit se, existovat. Vzkázat těmto lidem z Lán: „Nikdo vás sem nezval,“ je úplně mimo mísu. Mimo soucit.