Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
5. 6. 2020 11:11

Armáda do ulic nepatří. Kromě Trumpa to vědí všichni, i jeho ministr obrany

Trump věří, že je jako Nixon. Že má na své straně vítěznou "mlčící většinu" Američanů. A může jako Nixon také opravdu skončit: jako osamělý muž v Bílém domě, o jehož soudnosti mají všichni pochyby.
Příslušník americké vojenské policie, která je součástí Národní gardy, hlídkuje během protestů v texaském hlavním městě Austinu.
Příslušník americké vojenské policie, která je součástí Národní gardy, hlídkuje během protestů v texaském hlavním městě Austinu. | Foto: ČTK

Když se Donald Trump tento týden uprostřed americké společenské vřavy označil za "prezidenta zákona a pořádku", nebyl to jen návrat k jeho tématu z předvolební kampaně 2016. Tedy do časů, kdy voličům sliboval, že "Amerika bude opět bezpečná".

Foto: Aktuálně.cz

"Komukoli, kdo ohrožuje mír na našich ulicích a bezpečí naší policie", Trump před čtyřmi roky na republikánském nominačním sjezdu vzkázal, že "jakmile složím prezidentský slib, tak v naší zemi obnovím zákon a pořádek".

Trump dnes ale hledí ještě o dost hlouběji do historie. Až do volebního roku 1968, kdy po zavraždění Martina Luthera Kinga Jr. Amerika zažila "dlouhé horké léto" s protesty a bouřemi ve městech napříč zemí. A republikánský kandidát Richard Nixon se tehdy nabídl jako ten, kdo vyslyší hlas voličů, kteří chtějí klid, zákon a pořádek.

Hlasitá "mlčící většina"

"Když se podíváme na Ameriku, vidíme města zahalená dýmem a plameny. Za nocí slyšíme policejní sirény," říkal Nixon. On ale v té "vřavě a křiku" slyšel ještě něco jiného. "Hlas velké většiny Američanů, zapomenutých Američanů. Kteří nejsou rasisté nebo špatní. Jsou to dobří lidé, jsou to slušní lidé, pracují, spoří, platí daně a starají se."

"A to jen ten skutečný hlas Ameriky," prohlásil Nixon v projevu v srpnu 1968 na nominačním sjezdu v Miami. O tři měsíce později pak vyhrál volby. "Mlčící většina", jak on sám nazval ten pravý hlas Ameriky, promluvila a poslala ho do Bílého domu.

Donald Trump hodně tweetuje a tak trochu si sám může za to, že pokud už vůbec poskytne ucelenější projev, pak příliš nerezonuje. Jeho řeč, kterou pronesl minulý týden na Cape Canaveral u příležitosti startu americké (či Muskovy) rakety Crew Dragon, se ovšem věnovala i současným bouřím. A bylo vidět, že ten, kdo Trumpovi projev psal, má Nixona nastudovaného.

"Hlavními oběťmi této hrozné situace jsou občané, kteří žijí ve svých dosud tak hezkých komunitách. Lůza ničí těmto dobrým lidem jejich celoživotní práci, jejich sny. Právě teď Amerika potřebuje tvořivost, ne destrukci. Bezpečí, ne anarchii. A žádná anarchie nebude. Hlas pořádkumilovných občanů musí být vyslyšen, a vyslyšen velmi hlasitě."

Takže opět hlas té dosud "mlčící většiny"? Trump tomu asi věří. Jenže mezi rokem 1968 a letošními volbami je jeden zásadní rozdíl. Republikán Nixon byl tehdy vyzyvatelem předtím už osm let vládnoucích demokratů. Nejdříve J. F. Kennedyho a po jeho zavraždění na podzim 1963 Lyndona Johnsona.

Až přijdou černoši volit…

Jenže letos je to Trump, kdo bude před listopadovými volbami skládat účty za aktuální stav země. Trump je zodpovědný za to, jak jeho vláda v očích voličů obstála v pandemii koronaviru. A k Trumpovi veřejnost nejvíce hledí, zda a jakými postupy dokáže zklidnit současnou vypjatou situaci.

Trump se sice stále staví do role rebela, který bojuje s politickým establishmentem, jenže je už čtvrtým rokem prezidentem. Pokud se ještě v únoru chlubil skvělým stavem "své" ekonomiky, pak je "jeho" i ta současná, postpandemická - se 40 miliony nových nezaměstnaných a s pětiprocentním propadem HDP.

A pokud se chlubil historicky rekordně nízkou nezaměstnaností mezi Afroameričany, pak to, že dopady pandemie (zdravotní i ekonomické) nejtíživěji pocítili právě oni, je teď také Trumpův problém. Už jen proto, že pokud se před pandemií snad těšil na něco málo procent černošských hlasů navíc, teď by si měl dělat hlavu s tím, že mu právě lidé tmavé pleti mohou ukázat palec dolů.

Stačí, aby přišli jen v trochu větších počtech než v roce 2016, kdy je volby příliš nevzrušovaly a jejich účast byla nejnižší za posledních dvacet let. Teď to ale může být právě Trump kvůli komu, proti komu, se budou k volebním urnám obtěžovat.

Jestliže se vrátíme k Nixonovi s Trumpem, pak prvně jmenovaný v roce 1968 ve svém projevu na nominačním sjezdu alespoň pokorně požádal o pomoc. "Bez boží pomoci a bez vaší pomoci jistě selžeme; s pomocí boží a s vaší pomocí budeme jistě úspěšní," prohlásil Nixon, když mluvil o tom, že jako prezident by chtěl Spojené státy zklidnit.

Ale Trump? "Já sám to mohu napravit. Obnovím zákon a pořádek," vyhlásil před čtyřmi roky na svém nominačním sjezdu. Musí-li teď ale po více než třech letech svého vládnutí do amerických ulic povolávat armádu, je to jeho problém. A možná vůbec ten největší.

To je rozkaz, ministře!

"Měla by to být ta úplně poslední možnost a jenom v těch nejvážnějších a nejnaléhavějších situacích," dal totiž ministr obrany Mark Esper ve středu veřejně na vědomí, že s prezidentovým rozkazem poslat do ulic vojáky by se srovnával hodně špatně. Trochu jako by se Esper už jednou nohou chystal opustit Trumpovu loď.

Trump samozřejmě může ministra Espera, absolventa West Pointu, který byl s výsadkovou divizí v Perském zálivu, vyhodit a vzít se k sobě někoho poslušného. Stejně jako teď může lhát o tom, že už přece vyrazil generála Jimmyho Mattise. I když to byl sám Mattis, kdo na konci roku 2018 rezignoval na post šéfa Pentagonu - na protest proti Trumpovu překvapivému rozhodnutí odejít ze Sýrie.

Vyhazovat bývalé vysoké důstojníky a velitele, lhát o nich a pomlouvat je - to jistě všechno Trump může. Od toho je Trump. Americké ozbrojené síly jsou ovšem v očích Američanů v posledních letech suverénně nejdůvěryhodnější institucí. Vlastně jedinou, která má nadpoloviční důvěru, loni to bylo podle Gallupova ústavu 73 procent národa.

Zatímco v úřad prezidenta mělo v tom samém průzkumu důvěru jen 38 procent Američanů a konkrétně Trumpova podpora aktuálně činí 43 procent. Když tedy teď chce Trump být chvíli jako Nixon, pak by si měl dát pozor, aby tak opravdu neskončil - tedy sám a opuštěn.

Protože každý Američan se bude bát nechat Bílý dům v rukou člověka, o jehož soudnosti pochybuje americká armáda. "Za mého života je Donald Trump první prezident, který se nesnaží sjednotit americký lid - a ani nepředstírá, že by se o to snažil. Místo toho se snaží nás rozdělit. Sledujeme následky tohoto tříletého záměrného úsilí. Sledujeme následky tří let bez dospělého vedení," napsal tento týden Jim Mattis, čtyřhvězdičkový generál americké námořní pěchoty.

Některé ulice se proměnily v bojovou zónu, většina lidí ale protestuje klidně, líčí Renata Tichá z Minneapolisu, kde zemřel černoch George Floyd. | Video: Emma Smetana
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 6 hodinami

Bayern i v oslabení zvládl bundesligový zápas ve Fürthu a vyhrál 3:1

Fotbalisté Bayernu Mnichov porazili v předehrávce 6. kola německé ligy Fürth 3:1, přestože proti nováčkovi hráli takřka celý druhý poločas v oslabení. Po úvodní remíze vyhráli v sezoně páté utkání za sebou a vedou neúplnou tabulku o tři body před Wolfsburgem, který má sobotní zápas k dobru.

Skóre otevřel v 10. minutě Thomas Müller, po půlhodině hry zvýšil na 2:0 Joshua Kimmich. Tři minuty po začátku druhého poločasu ale dostal za ostrý faul červenou kartu Benjamin Pavard a bavorský tým se v deseti na výhru ještě hodně nadřel. Ve vyhrocené atmosféře dostal žlutou kartu v 64. minutě i trenér Bayernu Julian Nagelsmann.

Uklidnění úřadujícím šampionům přinesl v 68. minutě vlastní gól Sebastiana Griesbecka, po němž Bayern vedl už o tři branky. V závěru už jen zkorigoval stav přesnou hlavičkou Cedric Itten.

Aktualizováno před 6 hodinami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy.  Polský prezident Duda ke sporu řekl v televizi, že se Polsko nemůže připravit o 7 procent energetického trhu a že vybízí k dialogu.

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu. 

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
Další zprávy