Nápad, který ještě není jasný, a přece vyvolal velezájem: Mikuláš Minář, donedávna předseda spolku Milion chvilek pro demokracii, chce založit politickou stranu a jít s ní už za rok do voleb. Máloco v poslední době vyvolalo tak vášnivou debatu. (Skoro jako by oznámil vstup do ANO.)
Minář se odřezává od "milionářů". Skončil coby šéf. Nevěří, že dnešní opozice má sílu porazit Andreje Babiše, tedy ANO. Deníku N k tomu řekl: "Já jsem se setkal s lídry opozice v červnu, kdy jsem se jich ptal, jak zajistí změnu. Oni přišli s tím, že se udělají koalice, což mě neuspokojuje. Strany tím hned získají deset až patnáct mandátů navíc, ale potřeba jich je minimálně 31." Zasadil ránu opozici.
Je nemožné vědět, jaké preference budou mít strany a hnutí za rok. Žijeme v nestabilní době, jež teče kvapně, věci se mění. Dnes se zdá, že Babiš slábne, nezvládá druhou vlnu koronaviru, krizové vedení státu. Obliba ANO poklesla, obliba Pirátů se zvedla. Jenomže Babiš má v ruce stát, rozpočet, umí uplácet masy a umí to uplácení prodat.
Minář taky zasadil ránu Milionu chvilek. Řekl: "Ti lidé, kteří chodili na naše demonstrace, kteří posílali peníze a obesílali své známé, si řeknou: Já jsem čtyři roky něco dělal, a k čemu to bylo? Babiš má o tři procenta méně nebo více a vy mi chcete říci, že mám dělat čtyři roky to samé?" Je to zčásti pravdivá výhrada. Na příznivce Milionu jistě padá skepse: k čemu to je? Jen málo se mění. (Není pravda, že se nemění nic. Nebo přesněji, nebýt chvilkařů, asi by tu bylo ještě hůř, k horšímu by se změnilo víc věcí, Babiš by si dovolil drsnější kroky.)
Minář pokračoval: "Pro mě osobně je představa, že ještě v roce 2025 tady řešíme Andreje Babiše, jeho problémy a kauzy a že pořád proti tomu jenom demonstruju, na palici." To je úder do ledví Milionu. Vystihl přesně, v čem se skrývá slabina pokojného hnutí - v únavě z opakování. V neefektivnosti. V beznaději, když Babiš nereaguje ani na demonstraci bezmála 300 tisíc nespokojených občanů na Letné.
Expředseda Milionu surově upřímně nastínil dvě otázky: jak silná či slabá je opozice a jaký výhled má roky trvající demonstrování proti Babišovi a jeho vládnutí. Obě klade v demokratickém státu, kdy změnu mohou přinést jedině regulérní volby.
Antibabišovcům rozkopal hračky, je to zrádce
Je poučné sledovat skeptickou, silně kritickou, odmítavou reakci médií. Jako by Minář jedné její části, té antibabišovské a antizemanovské, rozkopal hračky. Odpor k jeho nápadu, snění, je až zarážející. Pomalu se z něj stává zrádce; zradil prý ideu sjednocování opozice, protože chce opozici rozdrobit ještě jednou pidistranou.
Nehraje roli, že je aktivní, představuje nepokoj, pohyb, patří mezi ty činné, aktivní, pracovité, kterým záleží na osudu země a české společnosti. Teď do něj šijou, jak se mýlí. Připomíná mi to doby před revolucí, kdy člověk přišel třeba s peticí, sháněl podpisy a oslovení křičeli: Chceš nás zničit, dostat do kriminálu! Ti mírnější vysvětlovali, že cokoliv dělat proti totalitě nemá smysl, situaci to "jen zhoršuje". Jenomže nic nedělat se pro některé lidi prostě nedalo - a režim najednou padl. Minář s Milionem tři roky budil lidi z letargie a dnes v tom buzení prostě pokračuje, jen jinak.
Hlavní výtka politiků i komentátorů: vznik nové strany přinese rozdrobení opozice. Obávají se, že Minář nabourá její sjednocování. Ale to snad případným vznikem nové strany nabouráno není? Proč by bylo? Naopak, Minář možná opoziční strany tímhle krokem donutí, aby se spojily (a nakonec třeba ani nový subjekt nezaloží). Může to fungovat jako katalyzátor, urychlovač procesů, proč ne?
Mikuláš Minář říká, že cílí na voliče ANO: "Máme sociologické sondy, které říkají, že dvacet procent voličů ANO má pozitivní nebo neutrální sympatie k Milionu chvilek. Samotného mě to překvapilo. Zřejmě proto, že se jim obecně líbí občanská aktivita a to, že politiky někdo kontroluje. Já se sice nerovnám Milion chvilek, nicméně bude to něco, co se mnou bude asociováno." Jeho případné nové uskupení ovšem nebude Milion chvilek pro demokracii. Část voličů ANO s ním možná sympatizuje právě proto, že není politickou stranou…
Tři miliony lidí nechodí k volbám
Přesto i zde provokuje a otvírá zásadní otázku: jak oslovit méně věrné voliče ANO? A taky jak oslovit lidi, kteří nevolí?
Obvyklá odpověď je skeptická (jsme Češi). Tedy jak by mohl věřící, západně a humanisticky orientovaný, korektní liberál oslovit lidi, kteří se bojí uprchlíků, nevěří Bruselu a baští Babišovi jeho marketingovou manipulaci? Nezdálo se však na začátku listopadu 1989 stejně nemožné, že padne komunistický režim? Třeba je část Babišových voličů zklamaná a chtěla by se od něj odpoutat. Jenomže nevěří ODS, nevěří TOP 09, onlajnovým Pirátům, STAN, lidovcům.
Nevíme, jaký program Minář nabídne. Ale můžeme si představit, s čím přijde: slušnost, nekorupce, silné školství a věda, Nerusko, Nečína, neautoritářství, občany kontrolovaná demokracie, nezávislá justice, reforma daňového a penzijního systému. Nepopulismus. Nové tváře, zřejmě opět expertů (jako je nabízel kdysi Babiš, jen je nenašel). K tomu nádavkem ještě jeden prvek - právě to "nové", jak to Češi rádi.
Plus fakt, že u nás mnoho lidí nechodí k volbám. Stačí sledovat čísla, 1996 skoro 8 milionů voličů a volilo šest milionů; 2002 bylo celkem 8,26 milionu voličů, volilo asi 4,8 milionu lidí; 2013 na seznamu voličů najdeme 8,42 milionu lidí, odevzdaných obálek 5 milionů; 2017 8,37 milionu voličů a volilo zase pět milionů. - Tři miliony lidí nevolí. Která opoziční strana se je snaží oslovit? Mezi nevoliče jistě patří velká síla mladých lidí, na politiku kašlou. A Minář politikům ukazuje: sem se zaměřte. Stačí získat třeba "jen" milion z nich.
Není jisté, jestli zakladatel Milionu postaví stranu, a pokud ji postaví, jestli uspěje. Má sotva rok času (zoufale málo), chybí mu peníze a nechce veledary, jen podporu lidu. Nemá zatím tým. Skeptik říká, že je blázen. On sám to bere: "Jsem si vědom toho, že to zní na první pohled bláznivě. Věci, které zní bláznivě, mě motivují." Netrčí na místě a hledá cestu, jak ven z marasmu. Možná se plete, nabízí však nový pohled na naši zdánlivě zabetonovanou situaci.
