Jako by na svých útlých ramenou nesla veškerou tíhu vysloveného i nevysloveného podezření, kterému jsou v posledním týdnu vystaveni britští muslimové.
Muž v obleku vedle mě pročítal pozorně analýzu Financial Times s palcovým titulkem informujícím čtenáře, v čem všem se mýlili tvůrci historie, když šlo o islám. Mladík naproti sem tam zabloudil očima na můj rozměrný ruksak, který jsem schoval pod nohy.
Z britských médií se valily celý týden podrobnosti o zmařeném pumovém útoku na transatlatnická letadla zprávy o postupu vyšetřování však brzy vytěsnily informace o chaosu, který přetrvával na londýnských letištích.
Vlídná tvář letního chaosu
Informacím o dopravní situaci na silnicích předcházely údaje o čekacích dobách na letištní odbavení. A novinové stránky ovládly zprávy o ztracených letištních zavazadlech, s kterými přišli cestující při návratu z dovolené o klíče od bytu.
Rozzlobení posluchači asijských rozhlasových stanic vinili britskou vládu z neskonalého pokrytectví. Poplachem a mimořádnými opatřeními na londýnských letištích prý chtěli politici odvést pozornost od konfliktu na Blízkém východě a až do konce minulého týdne pokračujícího izraelského bombardování Libanonu.
Tony Blair stačil před kolapsem letecké dopravy odcestovat na dovolenou do Karibiku: britské deníky přinesl jeho zachmuřenou tvář z paluby člunu na otevřeném moři s palcovým titulkem parafrázující punkový hit: "Should I stay or should I go?"
Nakonec zůstal a vůdcovství během krize posledních dní přenechal jednomu z nejobratnějších britských politiků Johnu Reidovi, muži, který má neocenitelný dar: propůjčit své tváři i v těch nejvypjatějších situacích lidskost a vlídnost.
Slovní válka na letištích
Počáteční pocit jednoty vystřídaly po pár dnech rozbroje mezi leteckými společnostmi a provozovateli letišť a vládou. Ztráty British Airways i menších britských leteckých společností jdou uprostřed turistické sezóny do stovek miliónů liber.
Rozhořčený šéf společnosti Ryanair Mike O'Reilly chtěl vědět, proč vláda nepřijme podobně drastická omezení pro přepravu osobních zavazadel také v londýnském metru a na britských železnicích. Všichni v Británii vědí, že síť londýnské veřejné dopravy patří k nejzranitelnějším částem ostrovní infrastruktury.
Londýnské metro ani autobusové linky však nemají na rozdíl od letadel konečnou stanici na druhém břehu Atlantiku.
Čekání na Freuda
Nad všudypřítomnou nejistotou se vznáší otázka, na kterou je nesnesitelně obtížné odpovědět: zda byl překažený či oddálený pokus o možný teroristický útok pouze jedním z projevů patologické kriminality části mladých britských muslimských radikálů. Či zda byl dalším z aktů nevyhlášené války části islámského světa vůči západní civilizaci, které musíme přivyknout.
Hluboké obavy v očích mé spolucestující s šátkem ovázaným kolem hlavy připomínaly strach z válečné odvety. Z permanentního konfliktu špatných, ponížených a znásilněných svědomí a podvědomí.
Ivan Kytka; [email protected]
