reklama
 
 

Teroristy nezajímáme. Okamurův "zákaz islámu" by to mohl změnit

27. 9. 2017
Každý „důkaz“, že Západ nenávidí islám, má pro teroristy větší cenu než kontejner semtexu.

Hezky se to poslouchá, a tak neškodí si to zopakovat, i když to všichni víme - Česko je relativně bezpečná země. Zejména pokud jde o rizika spojená s islámským terorismem.

Pro opravdové fanatiky, kteří touží vraždit ve jménu své interpretace islámu (odmítané drtivou většinou muslimů), nepředstavuje Česká republika příliš atraktivní terč. Do svaté války proti Praze naštěstí radikální islámští duchovní moc neburcují - na rozdíl od útoků proti "nevěřícím" v USA, Británii či Francii.

Rekrutovat se u nás příliš nemají odkud ani pološílenci, které náboženská radikalizace motivuje jen zčásti a kteří se za volantem auta stočeného do skupiny lidí snaží najít především radikální řešení vlastních frustrací a proher. Muslimská komunita je u nás malá a tvoří ji spíš liberální příslušníci střední třídy než životní ztroskotanci náchylní k jakékoliv zvrácenosti, která jim na chvíli dodá pocit vlastní důležitosti a smyslu.

Relativní bezpečí před islámským terorismem sice nemáme automaticky zaručené navěky, ale je nepravděpodobné, že bychom o něj v dohledné budoucnosti přišli. Ojedinělé akce chorých mozků sice bohužel nelze vyloučit nikdy a nikde, ale na výše zmíněných klíčových skutečnostech se jen těžko brzy něco změní.

S tímto vědomím přistupují k terorismu i volební programy většiny stran, které míří do Poslanecké sněmovny. Téma nepomíjejí, ale ani hystericky nezneužívají. Vesměs navrhují opatření, která mohou skutečně přinést větší jistotu, nebo přinejhorším alespoň nic nezkazí - rychlejší přeshraniční výměnu informací, posílení tajných služeb, včasné kroky v případě zachycení projevů islámského extremismu, více peněz pro integrovaný záchranný systém apod.

Ovšem - s jednou zásadní výjimkou, a tou je volební program strany SPD. Lze bez přehánění říct, že nejhorší, co bychom mohli udělat, abychom riziko islámského terorismu u nás dramaticky zvýšili, by bylo sednout na lep Tomiu Okamurovi.

Jeho program dává rovnítko mezi islám a terorismus: "Ne islámu, ne teroristům" zní nadpis příslušné kapitoly ve volebním programu. Okamura volá po "zákazu islámu".

Podobná slova od nahnědlého křiklouna nic neznamenají, ale zkusme si představit, že by strana SPD skutečně získala významný podíl na moci.

Islám je v České republice oficiálně registrované náboženství. Prvním krokem k jeho "zákazu" by logicky muselo být odejmutí této registrace - nelze zakázat něco, co stát na druhé straně oficiálně uznává. Už jen to samo o sobě by vyvolalo velmi ostrý právní boj a pokud by nemělo Okamurovo vládní angažmá vliv na nezávislost českých soudů, těžko by návrh na zrušení registrace uspěl.

Jenže už i tato právní bitva by se těžko obešla bez pozornosti světových médií a mezinárodního společenství. Když si uvědomíme, jaké divadlo nedávno udělali islamofobové z banálního soudního sporu o šátky na hlavách dvou studentek, není těžké si představit demonstrace, proslovy a výlevy, které by provázely spor o státní (zne)uznání islámu.

I kdyby ale tady Okamura uspěl, "zákaz islámu" by si zdaleka nemohl odškrtnout jako splněný slib. Samotný fakt, že nějaké náboženství či církev registraci nemá, totiž nemění nic na právu kohokoliv ho svobodně vyznávat, hlásat, kázat, pořádat bohoslužby, zvát na ně zájemce, psát o své víře články, vydávat knihy apod. Registrace dává náboženským obcím určitá práva a výsady, ale to hlavní právo - ústavní svobodu vyznání - má každý zaručené i bez ní.

Pojďme tedy dál. Ministr vnitra Tomio Okamura se svými příznivci právě oslavil úspěšné vyřazení Ústředí muslimských obcí ze seznamu registrovaných náboženských společností. Jenže mešity v Praze a dalších městech fungují, muslimové se v nich dál modlí, turistky v Teplicích dál chodí v šátcích. Nic z toho žádný zákon nezakazuje. Okamurovi voliči jsou zklamaní - tohle tu přece nechtějí.

Nevím, jaké kroky má pro tento případ v záloze SPD, předpokládám, že žádné. Každopádně - Česko by ze společenství demokratických zemí vyřadil už zrušením státního uznání jednomu z největších světových náboženství. Jakákoliv další šikana muslimů by byla těžko představitelnou katastrofou.

Pokus o protlačení speciálního zákona o zákazu islámu? Snaha stíhat projevy příslušnosti k islámu podle paragrafů o podpoře, propagaci nebo projevy sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka? Je to celkem jedno - cokoliv podobného by vyvolalo bouřlivé protesty nejen v Česku, ale především ve světě. Verdikt Evropského soudu pro lidská práva? Rezoluce Valného shromáždění OSN? Publicita zaručena.

Světové televizní stanice - včetně arabskojazyčných - by přinášely reportáže o diskriminaci muslimů, policejním rozhánění modliteb, hromadném ničení zabavených Koránů a nahrazování vyvlastněných stánků s kebabem prodejnami japonských specialit. Smutný vedlejší důsledek, který si nikdo z nás - kromě extremistů - nepřeje, není těžké uhodnout. Radikální islámští duchovní i teroristé by obrátili pozornost našim směrem. Čehož by zase logicky využil Okamura - "vidíte, už je to tady, říkám to celou dobu, zase jsem měl pravdu".

Teroristy nepodporuje jen ten, kdo jim posílá peníze či zbraně, ale také - a ještě víc - ten, kdo dodává munici jejich propagandě. Každý "důkaz", že Západ nenávidí islám, má pro ně větší cenu než kontejner semtexu. Když žádný důkaz nemají, snaží se jako křížové tažení proti islámu vykreslit i vojenské akce západních spojenců namířené nikoliv proti náboženství, ale proti konkrétním režimům, diktátorům či teroristickým skupinám.

Ani v tom se neliší od extremistů naší domácí provenience, kteří nemají daleko k tomu, líčit jako nenávist muslimů k nevěřícím i krádež čokolády v německé večerce, pokud ji má na svědomí turecký výrostek.

Pokud se drtivá většina muslimů i obyvatel Západu stále odmítá podílet na vzájemné válce, do které nás z obou stran ženou radikálové, pak jen proto, že je stále ještě drtivá většina z nás schopná prohlédnout jejich lži. Evropané chápou, že je nenávidí fanatici, ne muslimové. Ti zase vidí, že je urážejí jen extremisté, s nimiž nechce mít žádný demokratický politik v Evropě nic společného.

Jenže skutečný "zákaz islámu" by byl skutečným důkazem skutečné nenávisti. Ne k terorismu, ale k islámu. K náboženství a k lidem, muslimům. Radikální duchovní by nemuseli nic prefabrikovat, stačilo by jim ukázat svým následovníkům skutečnou, nezmanipulovanou reportáž Al-Džazíry z Prahy.

Doufejme, že Tomio Okamura využije svůj úspěch ve volbách pouze k tomu, k čemu ho využíval doposud - přesouvání státních finančních příspěvků na soukromá konta přes spřátelné firmy.

Zapomnětlivcům připomeňme, že Okamurovo někdejší hnutí Úsvit platilo za banální služby typu "příprava na vystoupení v ČT" přes 6000 korun za hodinu práce.

To je sice hodně drahé, ale pokud by Tomio Okamura místo toho vážně chtěl "zakázat islám", bolelo by nás to všechny mnohem víc.

autor: Jan Moláček

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama