Od pátku do pondělí trvala návštěva papeže Františka v Iráku, tedy v zemi, kde má své kořeny judaismus, křesťanství i islám. Byla to zcela mimořádná cesta hlavy katolické církve. Riskantní, odvážná, vedená jasným cílem: "Přicházím k vám jako poutník míru, abych zopakoval, že jste všichni bratři," sdělil papež ve videovzkazu Iráčanům těsně před svým příletem. "Přicházím jako poutník mírů hledající bratrství a hnán touhou společně se modlit a kráčet také s bratry a sestrami z jiných náboženství."
Křesťané byli v Iráku krutě decimováni. V roce 2003 tam byl jejich počet odhadován na 1,4 milionu, nyní se hovoří už jen o jedné čtvrtině milionu, zbylo jich tam jen pět- až šestkrát méně. Papežovi šlo mimo jiné o to, aby křesťané z dnešního Iráku neodcházeli, aby tento prostor neopouštěli. V současné době tvoří zhruba jedno procento iráckého obyvatelstva, v nedávných letech byli vystaveni teroru příslušníků takzvaného Islámského státu.
Druhý den své irácké poutě se papež v Nadžafu setkal s šíitským duchovním Alím Sistáním. Františkovi je 84 let, Sistánímu 90. Už to je pozoruhodné, setkali se dva pozitivní, o svět pečující starci. Sistání v roce 2014 vyzval irácké muslimy k boji proti teroristické organizaci Islámský stát a v roce 2019 svými aktivitami přispěl k pádu irácké vlády. Papež mu poděkoval za to, že "zvedl hlas na ochranu těch nejslabších a utlačovaných". Dva muži ze dvou odlišných náboženství si velmi dobře porozuměli. Vzácné.
Sistání papeži řekl, že křesťanům musí být umožněno žít v Iráku v míru a bezpečí a jejich ústavní práva musí být zaručena jako v případě ostatních Iráčanů. Zdůraznil, že se o to musí zasadit i náboženští lídři. Setkání s hlavou iráckých šíitů tisk v (šíitském) Íránu popsal jako "nejvýznamnější událost historie dialogu mezi náboženstvími".
Hledání porozumění a schopnost čelit zlu, bránit se mu, i když převládá, má hluboký smysl. Žijeme ve světě, který na první pohled po hledání společného neprahne. Setkání Františka a Sistáního bylo symbolické. Sistání ukazuje, že nelze šmahem zavrhovat islám, klást rovnítko mezi muslimy a teroristy. U nás, kde jsme islamistickým terorem netrpěli, je to přitom běžné. Hněv proti muslimům byl a je uměle živen, nehledá se františkovské porozumění, nýbrž jeho opak. Týká se to i mnoha významných českých katolíků (ne všech), evangelíků a dalších denominací. Odmítání a nenávist jsou nakažlivé.
Trojmocný Abraham z Ur Kaldejských
Pro čtenáře Bible byla zajímavá papežova návštěva "Ur Kaldejských", starověkého města Ur, odkud podle Bible pochází Abraham. V 15. kapitole knihy Genesis čteme (v kralickém překladu), co pověděl Bůh Abrahamovi: "Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vladařství."
Abraham, který má své nezastupitelné místo v židovství, islámu i křesťanství, byl "vyveden z Ur Kaldejských", papež tam naopak přijel a na pláni u města řekl: "Nemůžeme mlčet před terorismem, který zneužívá náboženství." Násilí a extremismus papež považuje za zradu na víře. Vyzval k jednotě a míru na Blízkém východě, především v Sýrii. Řekl také, a to je vzkaz i pro Čechy a mnohé české politiky, že je nezbytné respektovat svobodu vyznání. Na pláni u Ur se sešli šíité, sunnité, sabejci i jezídové, menšina, která byla vyvražďována a mučena teroristy z Islámského státu.
František cestu koncipoval v duchu citace z Matoušova evangelia "všichni jste bratři". Iráčanům vzkázal, že svou společnost mohou začít znovu úspěšně budovat, jen když se nebudou zaměřovat na to, co je rozděluje, ale budou se všichni považovat za členy jednoho lidského společenství.
Papež je podivuhodná osobnost, "opravuje" katolickou církev, ale dokáže oslovit i jiné věřící, dokonce i lidi bez náboženské víry. Kněz Tomáš Halík o něm mluvil v neděli 7. března tak, že František "zaslechl… Hospodinovo slovo: Jdi a oprav můj dům". Halík pokračoval: "Svým napětím vůči klerikalismu, tedy onomu duchu farizeů v církvi, navazuje na ježíšovský a františkovský obrat k evangeliu od náboženství zákoníků a farizeů. Právě proto ho tak nenávidí nástupci Kaifášova náboženského papalášství a také dnešní farizeové a zákoníci, zastánci toho legalistického náboženství."
Halík připomněl, že František budí mezi katolickými špičkami silný odpor: "Vzpomeňme na dokument napomínající papeže Františka, to bratrské napomenutí. To je typický projev takového postoje farizeů. Farizeové byli jistě velmi zbožní, spravedliví lidé, ale jejich náboženství nemělo v sobě tu boží jiskru a porozumění pro to, že víra je cesta ke svobodě…"
Narážel na to, že devatenáct kněží a akademiků zveřejnilo na internetové stránce LifeSiteNews dokument, který Františka obviňuje z hereze a vyzývá jej k odstoupení. Vyčítá mu liberální postoj k homosexuálům, rozvedeným lidem a luteránům. Autoři výzvy se obracejí na Františka s tím, aby se kál, jinak prý nemůže být dál papežem.
František dráždí od chvíle, kdy byl (zázračně) zvolen papežem. Každou chvíli překročí nějakou hranici, nejen tu iráckou, muslimskou, provokuje a mnoho lidí popuzuje. Čím? Svou svobodou, vírou, jež se mu stala cestou ke svobodě. Svou nezákonickostí, nefarizejstvím, svým nepapalášstvím, svou odvahou, jakou nemají mnozí mladí. Dobrý vzor. Skutečná elita. Je velká úleva, že někdo tak proslulý, takové celebrita, může být zároveň tak normální (pokud být svobodný je ještě normální).
