Hlava katolické církve naopak, papež František staví věci na hlavu, nutí katolíky, katolickou církev po všem světě rozšířenou, vidět, myslet, cítit jinak, než jak to často předvádí. I tu naši, českou. Čerstvě má papež za sebou třídenní návštěvu v echt muslimském světě, ve Spojených arabských emirátech (SAE). Jako první hlava římskokatolické církve stanul na půdě Arabského poloostrova, kde se zrodil islám.
V emirátech žije asi milion katolíků, mohou tam chodit do zhruba šestnácti katolických kostelů (první byl postaven v roce 1965), oproti třeba Saúdské Arábii, kde žijí asi dva miliony katolíků, ale v podstatě "tajně", jsou to gastarbeitři, kteří nesmějí veřejně vyznávat svoji víru. V SAE věřit smějí, nikoli však křesťanství šířit. Za lanaření muslimů ke křesťanství by jim hrozil i trest smrti. Jsou omezováni i jinak, nesmějí se stát občany SAE, nemohou tedy vlastnit půdu, stavět nové kostely…
Papež František už dříve navštívil celkem šest arabských států, poslední cesta však byla výjimečná. Svět obletěla "show zpráva", jak na fotbalovém stadionu sloužil mši pro 170 tisíc lidí, účastnilo se jí i několik tisíc muslimů. František se setkal s velkým imámem egyptské mešity Al-Azhar šajchem Ahmadem Tajibem, považovaným za hlavu sunnitského islámu, objal ho a podepsali spolu Dokument o lidském bratrství (společenství), jehož smyslem je světový mír a společné soužití. Začíná větou "Víra vede věřící k tomu, aby v ostatních lidech viděli bratry a sestry, jež mají být podporováni a milováni."
Od papeže to byl i diplomatický krok a musel stát nemalé sebezapření, Spojené arabské emiráty nejsou demokratická země, politická opozice zde bývá vězněna a desetimilionový stát je podle všeho zapojen do krvavých válek v Libyi a Somálsku, podporuje zřejmě i válku v Jemenu. Před odletem do emirátů papež mluvil na svatopetrském náměstí o jemenských dětech, které "hladoví, žízní a nemají léky", "křik těchto dětí a jejich rodičů stoupá k Bohu".
Pro nás, speciálně pro české katolíky a mnoho místních politiků, je papežova cesta jakousi "lekcí lásky a vstřícnosti", lekcí Františkovy snahy hledat porozumění, dohodu, vnímat utrpení druhých a jednat s jakž takž umírněnými muslimy, jako je korunní princ Muhammad bin Zajd Nahaján, vládce Abú Dhabí, a velký imám, šajch Ahmad Tajib.
Muž boží oslovuje "světovou kavárnu"
Papež to jistě dělá taky pro "své" katolíky v SAE, snaží se, aby jejich práva a možnosti byly rozšířeny, ale zároveň ukazuje, že pěstování konfliktu nemá smysl, nic nevyřeší, nenávist, odmítání, pohrdání není řešením napětí mezi Západem a islámem.
Když si jeho postoj přenesete do Česka, jehož většina politiků dnes vidí v islámu potenciální ohrožení, teror, vidíte ten nebetyčný rozdíl, papež osobně staví most, osobně prosí nejen Araby, nejen muslimy, ale i nás, Čechy a české křesťany a české katolíky, o pomoc slabým. Stojí úplně jinde než premiér Babiš s jeho mantrou "ani jednoho migranta", než prezident Zeman s jeho opevňováním se před muslimy, před vykopáváním hlubokých kanálů ve společnosti, stojí totálně jinde než politici typu Tomia Okamury, nebo, ač je to, jak víme, "levicový papež", jinde než komunista Vojtěch Filip.
V dokumentu, který papež podepsal s velkým imámem Ahmadem Tajibem, mimo jiné čteme: "Ve jménu sirotků, vdov, uprchlíků a těch, kteří byli vyhoštěni ze svých domovů a ze svých zemí; ve jménu všech obětí války, pronásledování a nespravedlnosti; ve jménu slabých, těch, kteří žijí ve strachu, válečných zajatců a všech, kteří jsou mučeni v jakékoli části světa… vyzýváme intelektuály, filozofy, náboženské osobnosti, umělce, profesionály z médií a muže a ženy kultury ve všech částech světa, aby znovu objevili hodnoty míru, spravedlnosti, dobroty, krásy, lidského bratrství a soužití, aby potvrdili význam těchto hodnot jako zakotvení spásy pro všechny lidi a prosazovali je všude po světě."
Když to čtete, vnímáte tu naprostou, propastnou odlišnost od politiků typu Miloše Zemana, Andreje Babiše, Tomia Okamury. Nejen v apelu papeže Františka a velkého sunnitského imáma Tajiba, ale i v tom, koho oslovují, obrazně řečeno "světovou kavárnu", tedy i tu pražskou. Papež a imám vnímají intelektuály, umělce, duchovní, novináře, "kulturníky" úplně jinak, ne jako nepřátele, nýbrž jako spojence, jako lidi snad hůře manipulovatelné a díky tomu nesoucí větší odpovědnost za své okolí.
Znovu a znovu se s úlevou přesvědčujeme, že papež není ani jako Zeman, ani jako Okamura, a bylo by fajn, kdyby se o tom přesvědčil také primas český, tuzemský katolík číslo jedna, Dominik Duka.
A jistě, papež nepapež, v katolické církvi zdaleka není všecko v pořádku, František řeší děsivé problémy, kněžské sexuální zneužívání dětí, zneužívání jeptišek, všelijakou špínu. Ale jeho vlastní kroky míří jinam, ke smíru a za slabými.
