Ve vládě se strhla bitka o Čínu. Vlastně ne o Čínu, ale o to, co znamená "partnerství", jestli je Česko rovnocenným partnerem Číny. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) se hádá s ministrem kultury Danielem Hermanem (KDU-ČSL) o to, jestli lidovec "porušil dohodu" na úrovni vlády, jež měla být přijata před dvěma roky. Ta dohoda zněla, že Česko uznává "politiku jedné Číny" a neuznává nároky Tibetu na samostatnost.
Zaorálek v Interview ČT24 řekl: "Ve strategickém partnerství jsme se zavázali, že respektujeme politiku jedné Číny, a pod touto diplomatickou větou se skrývají i diplomatická pravidla, která jsou s tím spojena – i to, že oficiální představitelé se budou stýkat s oficiálními představiteli."
Závazek o nestýkání se s dalajlámou na oficiální bázi tedy není součástí psané smlouvy. Podle ministra zahraničí však "všichni vědí, že to je něco, na čem Číně záleží".
Na onom zasedání vlády ovšem Herman podle svých slov sdělil, že podmínku "dalajlámu ne" nepřijímá: "Žádnou dohodu jsem neporušil, protože jsem žádnou dohodu neuzavřel. Je to v rozporu s mým svědomím. A je to podobné, jako kdyby po mně někdo chtěl, že se nemám scházet s papežem."
Setkání Hermana s tibetským duchovním v budově ministerstva kultury vedlo k prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, jež v Česku nemá obdoby. Kritizoval ho i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Zaorálek o onom mimořádně servilním a jednoznačně nepartnerském textu v blogu na Aktuálně.cz (Svatoušci, moralizování a podrazy) napsal: "Prohlášení tedy nevzniklo jako projev servility, ale jako projev kultury. V evropské politice platí dodržování dohod, nikoli to, že po nich budeme šlapat, jako to dělal Stalin." Hermana přirovnal (to on podle něj nedodržel dohodu) ke Stalinovi a označil za svatouška, který moralizuje a dělá podrazy. Strašné.
Dalajláma dostal Nobelovu cenu míru. Může stát partnerství s Čínou na tom, že se ministr nesmí setkat s nositelem Nobelovy ceny míru? S dalajlámou se setkávají i jiní státníci (Barack Obama v Bílém domě) a obchodu to nebrání. Zatímco čtyři ústavní činitelé se před Čínou ponížili a obchod s komunistickou velmocí stejně nekvete.
Lidská práva jako prázdné sousloví
Vlastně je fuk, jak ono jednání vlády proběhlo. (Pokud existuje nahrávka, stačí ji přehrát.) Podstatné je, že Zaorálek, Štěch, Hamáček a Zeman jsou ochotni zapřít holou podstatu demokracie, tedy svobodnou volbu.
Připomeňme znovu, Herman se nesetkal s teroristou, s člověkem, který podporuje násilí, který rozeštvává svět. Setkal se s vyznavačem přesně opačných postojů. Přirovnat ho za to k masovému vrahovi je pitomé.
Zaorálek tvrdí, že díky dohodě o strategickém partnerství s Čínou (podepsali ji prezidenti, ale nepotvrdil parlament) jsme "začali dialog o otázce lidskoprávní, který skutečně vedeme, vede ho premiér, vedu ho já..." Jak asi ten dialog tedy vypadá? Čína: S dalajlámou se čeští ministři setkávat nesmějí, to nesneseme. Česko: Samozřejmě.
Buďme si jisti, žádný dialog o lidských právech v Číně naši borci nevedou. Dialog vyžaduje partnery a těmi, prokázali jsme to dokonale, nejsme. Zaorálek se chová jako mlž bez páteře. (Mlži jsou bezobratlí vodní živočichové, řazení do kmene měkkýšů.) Mluví o tom, že v dohodě jsou skryta "diplomatická pravidla", kam patří, že se "oficiální představitelé budou stýkat s oficiálními představiteli". Demokracie? Leda za rohem.
Ministr zahraničí spolu se Zemanem a Sobotkou otočili směr české zahraniční politiky. Lidská práva se stala prázdným souslovím. Když mu Herman vrátil obsah, Zaorálek ho přirovnal ke Stalinovi, který nedodržoval dohody. Takový útok na vládního kolegu u nás nemá obdoby.
Vsaďme se však, že premiér Sobotka nechá urážku bez odezvy. Dovolí, aby byl ministr jeho vlády přirovnán k masovému vrahovi. Je slaboch. Servilita vůči Číně, jíž se účastnili tři nejvyšší představitelé ČSSD, stranu s vysokou pravděpodobností poškodí u jejích voličů. Už nyní je valem ztrácí.
Sobotka, Zaorálek, Hamáček a Štěch nejsou svobodní, chovají se jak hadři. Lidem to neimponuje. Jejich hadrovitosti ihned využil Andrej Babiš, který se postavil za Hermana a proti prohlášení čtyř. Řekl že s ním vůbec nebylo konzultováno a že by byl proti. (Kdoví jestli. Ale oni mu dali šanci to říkat, postavit se na stranu demokracie.)
Zaorálek ve svém textu o "svatoušcích" píše, že se nevzdalujeme Západu. Ale lidé jako on nikdy skutečně západní nebyli. Nemají se čemu vzdalovat. Čína nebo EU, pro ně je to prašť jako uhoď. Jednají účelově, bez tváře, takže ji ani nemohou ztratit.
Část sociálních demokratů chtěla po prohraných volbách zacílit na městského voliče. ČSSD zacílila, ale jen na toho čínského.
