V pondělí se objevila v ČTK zpráva: "Prezident Petr Pavel prozatím nejmenuje Roberta Fremra ústavním soudcem, i když získal souhlas Senátu. Chce prostudovat a konzultovat nové informace o Fremrově působení v trestní justici před listopadem 1989." Prezident to řekl novinářům po jednání s končícím předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a designovaným předsedou Josefem Baxou. Reagoval na některé nově zveřejněné údaje a "emotivní vyjádření".
Petr Pavel hraje o hodně. Svého protikandidáta ve finále přímé volby Andreje Babiše porazil sice téměř o milion hlasů, získal podporu demokraticky smýšlejících občanů, ale zároveň si na čele nese "znamení minulé doby", tedy členství v KSČ a studium školy pro komunistické vojenské tajné agenty. Po revoluci Pavel pracoval pro nový režim velmi úspěšně a zároveň velmi důvěryhodně.
Výběr ústavních soudců je ovšem pro stát klíčový, zvlášť v době sílícího populismu a nacionalismu, v době války na Ukrajině, kdy cítíme, jak je demokracie a svoboda nejen u nás ohrožena. Může se stát, že bude velmi záležet nejen na profesních schopnostech, ale i na charakteru a poctivosti jednotlivců.
Soudce Fremr má profesně splněno, je specialistou na trestní a mezinárodní právo, působil jako trestní soudce českého Nejvyššího soudu i v Mezinárodním trestním tribunálu pro Rwandu, byl zvolen soudcem Mezinárodního trestního soudu i jeho prvním místopředsedou. Od dubna 2021 pracuje jako místopředseda Vrchního soudu v Praze.
Super, řeknete si, super, řekl si i prezidentův sedmičlenný panel, který vede profesor Jan Kysela a kde sedí bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Ivana Janů, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, ústavní právník Marek Antoš, ústavní právník David Kosař a bývalý místopředseda Senátu Jiří Šesták. Ani jeden historik. A nikdo si zřejmě nedal tu snadnou práci nahlédnout do médií, co se o Fremrovi psalo. Viz třeba text v Respektu v červnu 1990, nazvaný Případ Olšanské hřbitovy. Nebo rok starý text Jak se z Šavla stane Pavel? O obrácení českých komunistů a (nejen) generálu Pavlovi.
Panel prezidenta si však nemůže stěžovat, že neměl informace. Bývalý chartista, spisovatel, evangelický farář Petr Pazdera Payne psal Janu Kyselovi o trestní kauze Olšanské hřbitovy. Tu soudil právě Robert Fremr a odsoudil v ní Alexandra Ereta. Kauza byla vícekrát zevrubně popsána, šlo o to, že Eret byl zjevně neprávem začleněn do skupiny tří "záškodníků", přičemž v jeho případu důkazy shromáždila komunistická tajná Státní bezpečnost (StB). Byl ve svých 19 letech pětičlenným senátem, který vedl Fremr, odsouzen na 6,5 roku vězení.
Na nedostatek informací si nemohou stěžovat ani senátoři, kteří nakonec Fremra coby budoucího ústavního soudce odsouhlasili. Ne všichni, získal 36 hlasů od hlasujících 67 senátorů, 31 bylo proti. Pazdera Payne je o osobě kandidáta Fremra a jeho roli v kauze Olšanské hřbitovy důkladně zpravil, informace si mohli a měli pečlivě ověřit.
Chápu, že měl strach z StB, ale měl to přiznat
Chápu, že se to dělo ve zločinném komunistickém režimu, kde měli lidé z StB strach a kde ho jistě měl i soudce Fremr. Chápu, že leccos mohl vytěsnit či zapomenout. Ale nevěřím, že zapomněl na proces, který de facto organizovala StB. Právě proto, že se jí jistě bál, právě proto, že to muselo být mimořádně silné trauma.
Fremr při slyšení kandidátů v Senátu buď lhal, nebo předvedl mimořádnou ztrátu paměti. Server Fórum 24 pod titulkem Budoucímu ústavnímu soudci Robertu Fremrovi: Lhal jste vědomě a opakovaně zveřejnil otevřený dopis, který napsal Eret, žijící ve Vídni. Píše v něm "lhal jste Senátu Parlamentu České republiky vědomě a opakovaně". Fremr v Senátu tvrdil, že o StB nevěděl. Eret: "… před zahájením procesu 13. června 1988 bylo známo, že případ vyšetřovala Státní bezpečnost, a v průběhu hlavního líčení, které trvalo až do 7. července 1988, jste byl obžalovanými několikrát, ale i přinejmenším jedním svědkem upozorněn na to, že výpovědi z přípravného řízení, to jest z protokolů ve vyšetřovacích spisech StB, neodpovídají pravdě, jelikož jsou svévolnými formulacemi vyšetřovatelů StB obsahově manipulované, popř. přímo vynucené vyšetřovateli StB."
Eret popisuje, že soudce lhal vícekrát. Třeba v písemném vyjádření pro Senát, kde tvrdil, že soudní jednání probíhalo zcela standardně, bylo veřejné, ale neúčastnila se ho žádná organizovaná veřejnost, neprobíhalo žádné filmování procesu a že v auditoriu bylo obvykle jen pár osob, patrně převážně novinářů.
Eret: "Sám jste 13. června 1988 před devátou hodinou ranní přišel za spoutanými obžalovanými před přízemní kobky Městského soudu v Praze a oznámil jim, že budou filmováni. Už jste na to zapomněl? Proces byl nejen filmován, ale zúčastnila se ho i organizovaná veřejnost, včetně celých školních tříd, které tam krátce před prázdninami pro výstrahu vodili. Při zahájení procesu byl sál číslo 51 v 1. poschodí Městského soudu v Praze naplněn publikem a novináři, kameramany a filmařskou technikou. Část publika musela stát, neboť již nebylo volných míst k sezení, a i na chodbě před sálem postávali ti, kteří se do sálu již nevešli. Nebylo divu, když všechna významná média v tehdejší ČSSR ve dnech před zahájením procesu byla o místu a hodině jeho zahájení podrobně informována."
Nemá smysl pokračovat. Pro mě jsou zásadní dvě věci. Fremr neprojevil před Senátem lítost, že procesu předsedal a že Ereta zřejmě neprávem poslal do vězení na 6,5 roku. A neřekl, že kandidaturu stahuje, když Payne, ale i další lidé přinášeli nové a nové důkazy. Neřekl, že se osobně postará o to, aby byl Alexander Eret po 35 letech rehabilitován.
Nepříjemné je to pro Fremra i dál. Senátor Marek Hilšer zveřejnil blog, kde píše, že Fremr "v letech 1983-1985 odsoudil více než stovku osob pro trestný čin opuštění republiky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a propadnutí majetku. Tyto své spoluobčany tak připravil nejen o domov a vlast, ale i o majetek, který často výhodně získávali exponenti komunistického režimu. Svým rozhodováním se tak spolupodílel na rozdělení rodin a perzekuci rodinných příslušníků. Nemůže obstát argument, že jako soudce rozhodoval jen podle platných zákonů. Nespravedlivý zákon nadiktovaný totalitní mocí nesmí soudce respektovat, v opačném případě se podílí na vykonávání státní zvůle…"
Smutné, že se tohle řeší 33 let po revoluci, že se Fremr v roce 2004 dostal na Nejvyšší soud, že tím vším proplouval jakoby nic. Smutné, že prezidentův panel jeho kandidaturu posvětil, že ji nezarazil včas prezident, že prošel před většinou senátorů. Petr Pavel má ještě čas Fremra nejmenovat. Uznat svou chybu a chybu svých rádců. A Fremr má ještě čas odstoupit a věnovat se rehabilitaci Ereta.
