Co mají společného běžci na lyžích a jezdci v závodních tahačích na okruzích? V obou případech jim předpisy brání v dosažení lepších výsledků.
Což je - jakkoli to zní paradoxně - ku prospěchu.
Jde o limit hladiny hemoglobinu u lyžařů a limit maximální rychlosti u pilotů. Svým způsobem lze hovořit o návodu pro ostatní sporty, pokud jejich vývoj jaksi překročí únosnou mez.
U běhu na lyžích vznikl etický a posléze dopingový problém s takzvanými alpskými domky neboli stany. V nich se uměle vytvářejí podmínky jako při vysokohorském pobytu, kdy si tělo vyrábí více hemoglobinu, jenž váže kyslík, tolik potřebný pro práci svalů. U nás v nich kdysi nocovala Kateřina Neumannová (po ní měl stan veslař Václav Chalupa). Těmto zařízením však odzvonilo. Šlo totiž o formu krevního dopingu. Ten měl předtím dvě formy: první byla transfúze vlastní krve, druhá užívání erythropoetinu (EPO), vyvolávajícího tvorbu červených krvinek.
Příliš vysoká hladina hemoglobinu je však nebezpečná. Krev - laicky řečeno - "zhoustne", takže mohou vznikat sraženiny v cévním řečišti, srdci či v zažívacím traktu čili jde o ohrožení života.
Zdravotní komise Mezinárodní lyžařské federace (FIS) proto po letitých konzultacích přikročila asi před dvěma lety ke snížení limitu přípustného množství hemoglobinu ze 175 na 170 gramů v litru krve. Jenomže někteří jedinci mají přirozeně a dlouhodobě vyšší hladinu, pak je pro ně řešením požádat před sezonou o výjimku. Pokud to však neudělají a v sezoně hladinu překročí, nesmějí pět dní závodit, čekají na pokles hladiny, neměli by trénovat vysoko v horách, zkrátka vyvstanou jim problémy. Nicméně FIS tímto učinila elegantní krok, jak zvítězit nad těmi, kdo by sáhli po nějaké formě krevního dopingu, a ohrožovali tak své zdraví. Však se o tom hodně mluvilo na letošní olympiádě.
U tahačů je tomu, snad to lze říci, obdobně. Přesněji vzato - mají již delší dobu stanovenu nejvyšší možnou rychlost 160 kilometrů v hodině. Laika napadne, že to není mnoho a že po takovém omezení nelze ani závodit, nelze předjíždět.
Chyba lávky. Jsou známy příklady, kdy jezdec startuje z dvacátého místa a dojede pátý. Vtip je totiž v umění jezdce brzdit a zrychlovat a také v tom, že pravidla zakazují blokovat soupeře.
Omezení rychlosti tahačů a tresty za její překročení jsou nutné hlavně kvůli bezpečnosti, protože havárie pětitunového kolosu i v poloviční rychlosti je záležitost s děsivými důsledky. Pak je nutné myslet i na opotřebení pneumatik a také spotřebu, protože při stošedesátce si bere motor sto litrů nafty na sto kilometrů.
Trucky jsou silné a mohou být i rychlé. V roce 2004 zajel náš David Vršecký ze stáje Buggyra světový rekord - vyždímal z tahače rychlost 281,723 km/hod. Není ale nutné vytvářet rekordy. Odborníci sice tvrdí, že by bylo ještě únosné povolit rychlost na 180, leč divák by takový rozdíl nepoznal.
Příběhy hemoglobinu a nafty vyhlížejí na první pohled jako brzdy rozvoje obou sportů, jako něco negativního, ale ve skutečnosti je tomu přesně opačně.#reklama
Proto by mohly inspirovat i jiná odvětví, třeba gymnastiku. Co kdyby její federace přijala zásadu, že v ženské kategorii budou závodit opravdu ženy, a to od 18 let a od minimálně padesátikilogramové hmotnosti?
