Když poslanci hlasovali o právech homosexuálů, finančním bezpečí pro opuštěné matky, pomoci obětem trestných činů, byla podpora 41 členů klubu KSČM nezbytná.
Komunisté zpočátku souhlasili také s antidiskriminačním zákonem, který nabízel úřední pomoc všem utlačovaným menšinám od žen přes staré lidi a jehovisty až po Romy. Nakonec uhnuli, protože se do seznamu ohrožených menšin nedostali lidé postižení lustracemi za to, že za normalizace pracovali v tajné policii či na vyšších místech stranického aparátu. Přesto zákon úplně nepotopili a nechají o něm ještě jednou hlasovat. Z pozice nezbytného spojence ČSSD prostě rozhodují.
Proč to komunisty baví víc než dřív
Pro komunisty samé to musí být zajímavá doba a nepochybně si politiku užívají víc než před rokem 1989. Tehdy sice bez veřejné kontroly řídili stát, museli však respektovat složité rodinné vazby a známosti, které koneckonců rozhodovaly o tom podstatném -především rozdělování peněz. Dnes nemá KSČM žádnou odpovědnost. Přitom z pozice vlivných politiků rozdělují její poslanci veškerou státní podporu jen podle vlastní úvahy.
ODS i prezident Klaus se snaží tažení levicových liberálů zastavit, ovšem na úrovni akademické debaty, a to nemá velkou cenu. V zásadě se drží pravidla, že do vztahů mezi lidmi nemají úřady vstupovat, a pokud to je v mimořádných případech nutné, stačí na to policie vyzbrojená trestním zákoníkem. Nanejvýš k tomu patří ještě obhajoba univerzálních hodnot, jako jsou práva rodiny nebo svoboda projevu. Diskriminace menšin patří do určité míry k životu.
Pomůžeme ti, až tě potopíme
To je dost extrémní, protože vztahy mezi partnery, zaměstnavatelem a zaměstnancem, majitelem bytu a nájemníkem, školou a studentem také musí upravit nějaká obecná norma a tady se žádná evropská země bez občanského zákoníku neobejde. Dobráci z KSČM, vlastně z obou levicových stran, mohou nad pravicovými námitkami mávnout rukou.
Přesto je způsob vládnutí ČSSD a KSČM pokrytecký. Strany pomáhají potřebným, ovšem až ve chvíli, kdy je samy dostanou do problému. Nikdo například nepochybuje, že mají snahu pomoci ženám v pracovní kariéře a třeba Romům postiženým diskriminací na trhu práce. Jenže zároveň prosazují zákoník, který zmrazí poměry na pracovním trhu tak, aby se na něm ženy nemohly realizovat a Romové byli diskriminováni. Levicoví poslanci to nechtějí změnit, aby nešťastníkům mohli nadále milostivě rozdělovat almužny.
Proč tedy levicové strany nikdo nekritizuje kvůli jejich skutečným chybám a špatnostem?
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6
