Svědčí o tom čísla Českého statistického úřadu, podle kterých už třetí rok ubývá nejen malých firem, ale také živnostníků. Namísto toho přibývá zaměstnanců velkých firem a úředníků. Hrozbu přitom nesignalizují samotné počty (i když počet firem se snížil o pět procent), ale převládající trend.
O menších podnicích je známo, že představují hlavní bohatství každé ekonomiky. Také v Česku zachránily koncem devadesátých let prosperitu. V dobách recese a pádu velkých továren přešla část lidí na sociální dávky, kde jsou dodnes. Jiní se skryli v šedé ekonomice, odkud odcházejí jen postupně. V dobách krize se ale také zvětšil počet živnostníků, kteří se stali hlavním bohatstvím tuzemského hospodářství. Především jejich zásluhou začala počátkem nového tisíciletí ekonomika opět růst.
Malí obchodníci udrželi poptávku občanů, kterou dnes přicházejí vysát velké obchodní řetězce. Malé strojírenské, stavební a chemické firmy vytvořily kvalitní průmyslovou infrastrukturu, kvůli které přišli do země velcí investoři.
Malé podniky a živnosti zpravidla zakládali experti, které jejich podniky nechtěly dobře zaplatit. Případně skupiny řemeslníků, jejichž fabrika se rozsypala během období recese. Tito lidé, většinou z nutnosti, objevili svobodu. To, že sami mohou rozhodovat o své práci, je pouze jejím předpokladem. Svoboda spočívá v tom, že převzali odpovědnost za to, aby byl uspokojen některý ze zájmů jejich spoluobčanů.#reklama
Když Česko překonalo ekonomickou recesi, živnostníkům a malým podnikatelům nikdo nepoděkoval. Namísto toho jim vláda začala zhoršovat podmínky. Dosud předepisovala jen zaměstnancům nesmyslně velké odvody na zdravotní a sociální pojistné. Od roku 2003 je však začala zvyšovat i živnostníkům. Snížily se sice daně z příjmu, ale mnohem větší ztráty postihují malé firmy vinou rostoucí byrokracie.
Dalo by se ještě pochopit, kdyby šlo jen o daně. Vznikají ale nové úřady, které kontrolují podmínky na pracovišti a kontrolní pravomoc teď dostávají také odbory.
Živnostníci a malé firmy za takových okolností nedokážou obstát proti velkým investorům s kvalitní administrativou. Ti přebírají nejen jejich zákazníky, ale pohlcují je samé.
Vyplatí se dělat soukromého automechanika, když mohu přejít do servisu velké automobilky? Namísto dvanácti hodin práce šest dnů v týdnu, budu mít za stejné peníze klidnou kancelář, volné víkendy a placenou dovolenou. Řemeslo nemá zlaté dno.
Nejde jen o to, že společnost je nevděčná k těm, kteří zachraňovali ekonomiku. Trpí tím demokracie. S tím, jak přibývaly malé podniky, byl ve městech i na venkově příjemnější život. Pochopitelně rostlo sebevědomí místních komunit, které byly rok od roku víc soběstačné a víc otevřené podnětům zvenku.
Ještě koncem devadesátých let tu bylo svobodné prostředí s úctou ke konzervativním hodnotám, jako jsou svoboda, dobré sousedské vztahy a práce. Teď hrozí vrchnostenský režim, reprezentovaný často druhořadými manažery z investorských zemí a vrstvou vzdělaných úředníků, tedy tradičními nepřáteli svobody.
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6
