Prostě šéf nejvlivnějších novin ráno publikuje text, že premiér ohrožuje svobodu, hned odpoledne je zbaven funkce a všichni okolo se tváří, jako že se nic nestalo. Vydavatel vydává, premiér vládne.
Podezření vyplývající z tak podivného případu jde těžko ověřit i vyvrátit. Šafr a jeho vydavatel Karl-Hans Arnold jsou vázáni loajalitou k podniku a nic zveřejňovat nebudou. Fakticky nabízejí verzi, že pět let na místě šéfredaktora unaví každého. Proč ale Šafr psal na rozloučenou článek o tom, že sociální demokracie je pod vedením Jiřího Paroubka nedemokratickou stranou, která likviduje svobodu médií a jejíž případné volební vítězství ohrožuje celou společnost?
Nejčastější je výklad, že Šafr nakonec ztratil nervy a bouchl dveřmi. To bychom ovšem museli počítat s tím, že slovo šéfredaktor je psychiatrická diagnóza. A také si Šafra představit, jak osaměle bloudí hypermoderní redakcí Mf Dnes, celý zpocený usedá k počítači, skládá hlavu do dlaní, pak se vzchopí a napíše megalomanský vzkaz národu. Ztratil cit pro to, jak se jedná s lidmi, i smysl pro realitu.
To je ovšem nesmysl. Takový člověk by nedokázal pět let a často velmi bezohledně řídit největší vydavatelský dům v Česku. Šafr věděl, co píše. Jeho upřímnost však musel potrestat vydavatel, který chce působit na českém trhu i po případném Paroubkově vítězství ve volbách.#reklama
Jak známo, premiérovi lidé si v médiích stěžují na příliš tvrdou kritiku svého šéfa. A ví se také, že Paroubka Šafrův článek mimořádně rozčílil. Přesto není nutné si hned představovat, že Paroubek Arnoldovi volal. Vydavatel nechtěl válku se Strakovou akademií, a proto Šafra vyhodil preventivně.
Premiér to jistě ocení. Mf Dnes pod Šafrem pro něj znamenala hlavní riziko, že po ghanské aféře Michala Krause přijde další předvolební skandál. Nejjednodušší výklad tedy zní: Šafr na vlastní kůži poznal, že česká demokracie má problém.
Spletité vztahy mezi stranami, návrat nereformovaných komunistů, nezájem voličů a možnost, že po volbách nepůjde sestavit regulérní vládu - to jsou symptomy, které ukazují, že v demokracii něco nefunguje. Složitá doba vyžaduje autoritativní politiky či přímo vůdce národa, kteří jsou dost silní, aby všechno zvládli. Takovou roli dnes hraje Paroubek a nemá vážnou konkurenci.
Jen silný šéf může zabránit chaosu, proto se nesmí kritizovat ani napadat. To chápou všichni, kdo se chtějí podílet na moci, opoziční politici i vydavatelé novin. Šafr po deseti letech v čele různých deníků zná chladnou logiku mocenských vztahů, a tak věděl, že prohrál. Jako novinář si ovšem neodpustil komentář.
Šafrův konec v Mf Dnes vzbuzuje velké pochybnosti. Proto je nutné říct: Pánové, my čekáme na vysvětlení.
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6
