Pirátská strana bojuje o pětiprocentní hranici a o své první poslance s tvůrčím zanícením a energií start-upu. Piráti se liší, snaží se, aby se o nich mluvilo. Snad až moc.
V pondělí představili svůj volební autobus, jakýsi pirátský Zemák. Piráťák. Obstarožní Karosa se podobá modelu, se kterým v 90. letech brázdili silnice Zeman se Šloufem a spol. Rozdíl je v úpravě: piráti si pořídili vězeňský autobus ve fialových barvách Vězeňské služby České republiky. Vozidlo pro přepravu delikventů.
Kterými pochopitelně nemají být kandidáti Pirátské strany, ale představitelé "kauz, za které nikdo nebyl dohnán k odpovědnosti". Na boku Piráťáku sedí vymalováni tito pasažéři: Babiš, Rath, Sobotka, Kalousek, Jana Nagyová-Nečasová s chotěm-loutkou a jedno volné místo zbývá "pro nějakého lumpa třeba z vašeho města". Na osazenstvo dozírá předseda strany Ivan Bartoš s pendrekem u pasu.
Jako volební vtip asi dobré. O humor už se v kampaních pokoušel leckdo. Ale také to obrací pozornost k otázce, která je vlastně pro použití pirátů v politice klíčová: Jak je brát? Jako štiku v rybníce a s nadsázkou, nebo vážně a v případě potřeby státotvorně? Jsou to jen političtí pankáči, nebo by se jim dala svěřit moc bez obav z revoluce?
Piráti se tváří, že nejsou jako politici, i když samozřejmě v jiném smyslu než Andrej Babiš. Ale jestli se s nimi má počítat "do hry", nezbývá než je podrobit stejným měřítkům jako jiné politiky, jako Babiše, jako všechny ostatní.
A v tom případě platí, že vězeňský autobus se zločinci na palubě je populismus jako řemen. Třeba vynalézavý, pirátský, ale je. (Kdyby to udělala jiná opoziční strana, byl by kolem toho cirkus, recesistům pirátům to projde spíš.)
Piráti volají: "Babiši, Sobotko, jedeme si pro vás." Někomu to přijde úsměvné, ale když si člověk představí piráty v parlamentu, a dejme tomu v bezpečnostním výboru, úsměv trochu tuhne. Do justice pochopitelně politici nemají co mluvit - Babišovy útoky na policii v souvislosti s Čapím hnízdem budiž odstrašujícím příkladem.
Piráti sice mohou tak jako každý vzbuzovat v kampani všelijaké dojmy a očekávání, ale když si "jezdí pro někoho" s vězeňským autobusem, zároveň hlásí, že to budou oni, kdo vybrané jedince "požene k odpovědnosti". Což je - doufejme - nesplnitelný volební slib, alespoň v rámci právního státu a presumpce neviny. Politická strana nemá co řídit vězeňské autobusy. To je hluboké nedorozumění!
Pirátské heslo "Pusťte nás na ně!" dobře pojmenovává pocit, který by strana asi chtěla v kampani vyvolávat: nejsme establishment, vymeteme zlořád, dejte nám příležitost a my se ukážeme. S tříděním politiků na My a Oni se to ale nesmí přehánět - za "Pusťte nás na ně" nesmí následovat "a my se postaráme, aby šli sedět".
V tom případě by se totiž piráti nelišili od Miloše Zemana, který s oblibou dával k lepšímu, kdo má jít do tepláků a koho by nechal zavřít. Že to v politice dotáhl dál než piráti, je varováním, ne inspirací. Ale autobus Piráťák se Zemáku podobá až příliš.
