Rozdíl mezi opozičními koalicemi dobře ilustruje jejich prezentace programu. Konzervativní Spolu vám pěkně postaru nabídne pár okének a pak rolování pédeefka, dokud neusnete nudou. To progresivní Piráti a starostové nabízejí perfektně uzpůsobený web. Dokonce tak perfektní, že nevíte, jak předvolební manifest vlastně vypadá ve svém celku. V aplikaci si navolíte své poměry a dostanete skvělou nabídku, šitou přesně pro vás. Co by se vám nemuselo líbit, před vámi zůstane skryto.
Obě opoziční formace se kočkují o podobné voliče a zároveň se potřebují odlišit, proto se v dojemné shodě Spolu vymezuje jako konzervativnější nabídka a Piráti se starosty jako liberálnější možnost. Ve skutečnosti těch rozdílů v programu mnoho není. Spolu nabízí na vzdělávání 5,2 procenta HDP, Piráti pět procent. První chtějí zatočit s oligarchy, druzí chtějí zatočit s oligarchy. Spolu chtějí podporovat částečné úvazky a férové důchody, Piráti se starosty to samé.
Rozdíly v programech jistě najdeme, ale vlastně jsou dost malé. Jedni spíše nechtějí euro, druzí spíše chtějí euro, ale v reálu obě formace slibují nejprve stejný úklid ve státním rozpočtu. Jedni jsou proti zvyšování daní, druzí opatrně připouští možnost, že některé půjdou nahoru. Ani jedno však není odpovědí na současné hluboké schodky státního rozpočtu.
Kdybychom žili v normálním státě, byly by to dva hezké propracované programy se spíše menším než větším počtem vyložených nesmyslů. A volič by mohl vybírat, který program chce po říjnových sněmovních volbách uskutečnit.
Problém je, že v normálních časech nežijeme a obě formace utíkají ve svých programech hodně do budoucna, aby nemusely svým voličům říct drsnou pravdu o současnosti. A o tom, co se stane, až současný establishment Andreje Babiše padne.
Vraťme zemi nejprve minulost
Spolu tvrdí, že nebude zvedat žádné daně. Skoro vše, co je třeba, prý ušetří v eráru. Nemůže ani tvrdit nic jiného. ODS spolu s ANO a SPD prosadila výrazné snížení daní z příjmu fyzických osob, zrušení daně z nabytí nemovitosti a další věci. Pokud by nyní konzervativní koalice přiznala, že i bez hluboké covidové krize státu chybí každý rok příjmy za 150 miliard, popřela by politiku lídra této opoziční formace. Místo řešení akutního rozvratu veřejných financí tak jen nabízí nesplnitelné fráze (vyhazov 13 procent úředníků) a sliby za další stovky miliard v budoucnu.
Piráti na tom nejsou o mnoho lépe. Ti zase do rušení superhrubé mzdy prosadili zvýšení slevy na poplatníka a nyní v programu garantují ještě její navyšování. Na rozdíl od Spolu se debatě o vyšších daních kompletně nevyhýbají, ale diskuse z minulých týdnů ukázala, že i to je v aktuální vypjaté atmosféře zcela sebevražedné. Ač v programu mají maximálně vyšší daň z komerčních nemovitostí či abstraktní zmínku o kapitálových berních, celý internet je zavalen hoaxy, že se chystají zvednout nemovitostní daň o desítky tisíc.
Pokud kandidáty na premiérský post ovládl strach, popišme realitu alespoň zde, abychom byli po volbách překvapeni co nejméně. Rozvrat státních financí musíme rozdělit na jednorázové dluhy za covid a každoroční výpadky státního rozpočtu. To první jsou stamiliardy, které vyhouply státní dluh na 2,5 bilionu a již začaly státu výrazně prodražovat půjčky na trzích. Vedle toho je zde - krize nekrize - ale ještě každoroční díra za zhruba 150 miliard. Ta vznikla jednoho listopadového pátku nad ránem, kdy poslance stihl hromadný amok a rušili všechny daně, které jim přišly pod ruku.
V této situaci psát o dodatečných procentech HDP tu na školství, tu na sociální stát, tu na armádu nemá ani hodnotu toho popsaného papíru. Prostě na to není.
Hned po volbách bude třeba začít tvrdě šetřit. Nicméně více než desítky miliard touto cestou nezíská ani sebespořivější kabinet. Takže budeme donuceni opět začít platit vyšší daně. To ani Spolu, ani Piráti nemají v programu a bude velmi zajímavé, jak to po případném převzetí moci odůvodní. Z historie už známe eufemismy jako "povodňová stovka", "solidární přirážka" či "podpora penzijní reformy", aby se nemuselo říct snížení slevy na poplatníka, druhá sazba daně z příjmu či zvýšení DPH.
Když vidíme, jak moc se obě opoziční koalice bojí popsat dnes reálný stav věcí, můžeme si být prakticky jisti, že na eufemismy dojde znovu. Bez nich by nezbývalo nic jiného než říci: Daň z příjmu fyzických osob se zvýší alespoň na 19 procent a výpadek daně z nabytí nemovitosti se nahradí zvýšením klasické nemovitostní daně. Kdo by tuto nabídku volil? Promile voličů, a to ještě omylem?
Babišova past
Piráti mají na popsané stránky asi propracovanější program než Spolu, ale jasný design reforem nenabízejí ani oni. Habaďůra s procenty HDP na školství jen zakrývá, že nejsme stále schopni dotáhnout školskou reformu. Řeči o férových penzích zastírají, že ani jedna předvolební koalice nechce natvrdo říci, jak vysoký si představuje základní důchod. A ač české zdravotnictví jen tak tak přežilo atak covidu a je hluboce deficitní, nikdo se neodváží navrhnout vpuštění soukromých peněz do obnovy zdravotnického systému.
Strach opozice popsat přítomnost je ale politicky pochopitelný. Po letech vlády Andreje Babiše nezůstává jen covidová krize, ale mnoho odkládaných bolestných reforem. A ve společnosti rozhodně není patrný reformní étos, o který se v polovině minulé dekády mohl opřít třeba Mirek Topolánek. Česko je unavené permanentními krizemi a selháváním státu, kdo by za to nyní před volbami nabídl ještě utahování opasků, dostal by přes ústa.
Aby to nebylo málo smutné: rozval státu není dán jen kaskádou chyb, ale i promyšlenou strategií Andreje Babiše, kterému padají preference a nedostávají se mu koaliční partneři. Rušení superhrubé mzdy s ODS bylo sice ekonomickým nesmyslem, ale i velmi chytrou politickou pastí: Chcete, občanští demokraté, udržet nízké daně i po volbách? Vstupte se mnou do vlády. A vy, Piráti, bojíte se, že vám ukradnu koalici Spolu? Tak pojďte do mé vlády raději hned vy…
Bude to tvrdá zkouška pro koalice Spolu i Pirátů a starostů, zda se z této Babišovy léčky budou schopny vymotat. Pokud se jim to podaří, na oslavu nebude mnoho času, protože nová vláda bude muset vzápětí oznámit občanům to, co žádná ze stran v líbivých programech neměla: Čeká nás tvrdé šetření a od dalšího roku i vyšší daně. Lákadla v programu jsme měli pěkná, než na ně ale dojde, musíme nejprve začít s generálním úklidem…
