* Třetí díl seriálu Aktuálně.cz o supervelmoci světové ekonomiky - ratingových agenturách. * Jejich vliv na světové finance je tak obrovský, že evropští politici začali uvažovat o zkrocení "zlých" agentur přísným zákonem, nebo o založení vlastní, evropské, vlídné agentury.
Zvláštní věc - ratingové agentury nedokázaly posoudit skutečnou kvalitu financí naprosté většiny států, které šly v minulosti do kolen. Investoři přišli o desítky miliard dolarů (eur). Nedokázaly posoudit ani skutečnou finanční kvalitu bank a finančních derivátů. Investoři, státy a zejména stamiliony normálních lidí přišly o stovky miliard dolarů, eur. Jedna agentura se při výpočtu amerického dluhu spletla o celé dva biliony dolarů. A stále pracují a vydělávají…
Pokud vám to připadá v něčem tak trochu podobné jako za starých špatných časů socialismu, nemusíte být daleko od pravdy. Kdo si onu dobu pamatuje, jistě si vzpomene: „Nojo, ten instalatér mi sice opravil kohoutek, to je fakt, ale přitom rozbil obklady v koupelně, vysklil okno, prorazil díru do odpadu a rozšlápl vanu. Za to dostal zaplaceno, hovězí gulášek k obědu, basu piva a po jídle si zdarma zdříml na mém gauči. Samozřejmě že za tak špatnou práci bych ho nejraději vyrazil, ale žádnej lepší tady není a bez něj to sám neumím."
Co vy na to?!
Jejich slovo je ve finančním světě zákonem. Disponují mocí římských císařů. Palec dolů - bankrot. Palec vzhůru - úspěch.
Vážení čtenáři, napište nám, co si myslíte o objektivitě, schopnostech, potřebnosti a odborných kvalitách ratingových agentur v dnešním úzce pospojovaném globálním světě.
Naše adresa je [email protected]. Děkujeme vám.
Jedna nápadná podobnost je v tom, že stejnou odpověď na otázku co s tím, jako nebožák postižený návštěvou socialistického instalatéra, může dnes dát prakticky každý investor, bankéř, či politik: Ano, stávající ratingové agentury by mnozí z nich také rádi vyhodili na smetiště dějin, ale žádné lepší tady nejsou a bez nich to sami neumí. Nebo ano?
Druhou podobností je ona jakási povinná vlezlost vůči šéfům ratingových agentur. Ani mnozí ekonomičtí odborníci sice neznají jejich jména, ale bankéři a politici je znají. Jak nám řekl v minulém dílu ankety profesor Milan Zelený: "Jména šéfů neznám a nevím proč bych je měl znát. V případě potřeby si je lze nalézt na internetu během vteřin. Vsadím se ale, že vlivní bankéři a politici je znají velmi dobře a rádi s nimi hrávají golf. Jelikož agentury nemají dobrou definici rizika a nemohou tak odvodit objektivní kriteria kvality dluhu, převládá zde "lidský faktor", tj. odhad, úsudek a zkušenost - tedy (často úmyslné) pomýlení..."
Na rozdíl od našeho příklad z dob socialismu, asi politici a bankéři nenechávají šéfy ratingových agentur jen zdřímnout doma na gauči, a přátelskou vstřícnost také asi neocení jen hovězím guláškem a pivkem. V tomhle kšeftu jde totiž rovnou o stamiliardy a biliony dolarů. A protože jde o takto astronomické částky a všichni státníci k šéfům agentur přístup nemají, aby se s nimi mohli případně domluvit na "pomýlení" o kterém se zmiňuje pan profesor Zelený, zkouší politici agenturám zatopit jinak.
Našich čtyř špičkových odborníků jsme se proto zeptali na další zásadní otázky: Měla by být snížena role - vliv - ratingových agentur? A pokud ano, jak? Evropští politici nedávno pojali nápad, že by založili vlastní, evropskou, hodnou ratingovou agenturu. Má takový nápad šanci na úspěch? A mají politici se svými názory dnes vůbec šanci proti názorům tří dominantních ratingových agentur?
Tady jsou odpovědi na první otázku: Proč mají ratingové agentury tak velkou moc? Proč je názor agentur i po jejich fatálním selhání brán smrtelně vážně?
A zde jsou odpovědi na další otázky: Vlivné světové agentury jsou jen tři. Znáte jejich šéfy? Víte, kdo je vede?
Den třetí, otázky poslední:
1. Měla by být snížena role - vliv - ratingových agentur? A pokud ano, jak?
Milan Zelený, profesor Fordham University v New Yorku
Ratingové agentury jsou nutné a potřebné. Jejich "vliv" není dán jejich vnitřní, inherentní mocí, kvalitou či neomylností, ale je odvozen zevně, od těch, kteří je používají, tj. bankéřů a politiků. Snížit jejich vliv tedy lze zvýšením vzdělání a kvality (při současném snížení korupčnosti) jejich klientů.
Žádný inteligentní investor by nevzal v úvahu mylný rating, pokud by sám rozuměl riziku dluhu lépe. Jestli nerozumí, tak se bude držet ratingu agentur a tak zvýší jejich vliv. Masovost a bezhlavost davu (tak, jak se globálně projevuje v posledních dnech) je největším zdrojem vlivu, síly a moci - nejen ratingových agentur.
Luděk Niedermayer, Deloitte ČR, bývalý viceguvernér ČNB
Jejich role by se snížit měla, a bylo by to užitečné i pro ně, protože by to snížilo politický tlak, který provází změny ratingu zemí nebo významných firem. Klíčem k tomu je nedovolit, alespoň regulovaným finančním institucím, aby pouhým používání ratingů nahrazovaly své analýzy kvality aktiv, které nakupují.
Aleš Chmelař, ekonom, předseda Politického klubu na London School of Economics
Rozhodně ano. Na tom se shodnou i ratingové agentury. Chtějí sloužit jako indikátor rizikovosti investičních produktů, nechtějí se ale pouštět do velké politiky. Ta jim finančně nic nepřináší, zato se v ní dostávají na tenký led mediální pozornosti.
V první řadě je třeba se definitivně zbavit odkazů na jejich hodnocení ve státní a mezinárodní regulaci i ve strategiích všech veřejných institucí. Takové změny se už v některých státech postupně implementují. V mezinárodních standardech kapitalizace bank takové odkazy ale stále existují, ba jsou jejich základem. To je špatně. Vznikly v době euforické víry v dokonalost nezávislých agentur. Z té už jsme vyrostli.
Samo o sobě ale odstranění podobných odkazů nestačí. Stále musíme vyřešit problémy, které stály na počátku finanční krize. Existují totiž pádné důvody domněnkám, že dochází ke střetu zájmů mezi emitenty (kteří za hodnocení platí a mají zájem na jeho pozitivním vyznění) a ratingovými agenturami (kteří si od emitentů za hodnocení nechávají platit).
Neznám regulaci, která by dokázala podobným úchylkám dokonale předejít. Jediným řešením je dlouhodobě povzbudit vstup na trh úvěrového hodnocení novým agenturám. Silná konkurence by takové defekty eliminovala alespoň na míru běžnou v obyčejném auditu. Nadto by se snížila schopnost jediné agentury fatálně vyděsit trhy. Lepší řešení si nedokážu představit. Provedení ale bude složitější.
Aleš Michl, ekonomický analytik, Raiffeisenbank
Pokud chtějí politici menší roli ratingových agentur, ať se nezadlužují.
2. Evropští politici nedávno pojali nápad, že by založili vlastní, evropskou, hodnou ratingovou agenturu. Má takový nápad šanci na úspěch? A mají politici se svými názory dnes vůbec šanci proti názorům tří dominantních ratingových agentur?
Milan Zelený, profesor Fordham University v New Yorku
Jenom to ne! Evropa potřebuje nezávislý rating, ne příjemný seberating euro-politiků a euro-bankéřů. Pak by byl „vliv" takové euro-agentury absolutní a masivní, ale kvalita ratingu by spadla a rozpustila se v morálně pochybné kultuře „Trichet-Lagard-Kahn-Strauss", která sedí u pramene fatálního dluhového rozkladu Evropy.
Luděk Niedermayer, Deloitte ČR, bývalý viceguvernér ČNB
Nepovažuji za dobré řešení vytvoření další „mocné" ratingové agentury, která by navíc mohla mít v podtextu „laskavý pohled na Evropu". Naopak bych přivítal „downgrade" role těchto agentur. A do této logiky opravdu nespadá jejich regulace nebo politicky motivovaný vznik další agentury.
Zároveň je třeba říci, že dnešní downgrady mnoha zemí jsou z ekonomického pohledu zcela odůvodněné. Není pochyb, že kumulace vyššího dluhu a horších růstových vyhlídek nejsou pro schopnost splácet dluh příznivé, a tak kreditní kvalita těchto emitentů klesla. Proto by politici na místo takovýchto nápadů měli napnout síly k nutným fiskálním reformám.
Aleš Chmelař, ekonom, předseda Politického klubu na London School of Economics
Nejdřív mi ta myšlenka přišla k smíchu. Kozel chce hodnotit petržel. V širším kontextu to ale nemusí být špatný nápad. Trpělivost s ratingovými agenturami - ať už právem nebo neprávem - došla na obou stranách Atlantiku. Existuje tedy potenciál pro vytvoření legislativního prostředí, ve kterém by nové ratingové agentury mohly prorazit.
Aby získaly dostatečnou legitimitu a důvěryhodnost, musely by rozhodně být soukromé. Rovněž by nesměly být hodné, to bychom se nikam nedostali. K efektivnějšímu výsledku by přispělo již jen to, že by se dosud existujícím věrohodným agenturám pomohlo legislativní podporou Washingtonu a Bruselu překonat vysoké překážky, které vytvořily světový oligopol velké trojky. V rámci takové pomoci by pak bylo samozřejmé, že by některé z těchto agentur měly evropské sídlo.
Oproti tomu vytvořit nezávislou veřejnou ratingovou agenturu v rámci evropských institucí je téměř nemožné. Od podobné agentury by evropští politici pouze očekávali, že bude řešit problémy eurozóny, pro které neexistují odpovídající instituce. Stejně jako dnes Evropská centrální banka řeší problémy eura, které by měly být řešeny hospodářskou vládou či společnou fiskální institucí.
Než by vůbec evropští politici přistoupili k takovému kroku, měli by si především udělat pořádek ve vlastním domě. Bez fiskální unie by něco takového bylo bláhové. Nová agentura by se ocitla pod obrovským politickým tlakem řešit problémy, které jí nenáleží, a ztratila by veškerou důvěryhodnost. V lepším případě by dopadla jako čínská ratingová agentura Dagong. Ač má v některých případech mé sympatie, tuto odpověď na americkou ratingovou oligopol dnes málokdo bere vážně.
Aleš Michl, ekonomický analytik, Raiffeisenbank
Na střední jsem poslouchal Znouzecnost a tohle mi k tomu pasuje.
