Karel Hvížďala | Komentáře
17. 5. 2013 14:30

Portrét: Valtr Komárek, bohém mezi politiky

Byl ekonomem, který do smrti zůstal velkým snílkem a laskavým a tolerantním člověkem

Valtr Komárek byl ekonom, ale vypadal jako bohém s mohutnou a vždy rozcuchanou kšticí; byl charismatický, dobrý řečník, dokázal z davu posluchačů nasávat energii jako zpěvák před vyprodaným hledištěm, ale zároveň se zřejmě nejlépe cítil ve své pracovně a sám u psacího stolu.

Tomáš Ježek, který s ním pracoval v druhé půlce osmdesátých let v Prognostickém ústavu, ho líčí jako nesmírně tolerantního a laskavého člověka. V politice ale zřejmě právě proto neuspěl, byl zaskočen její tvrdostí, proradností a hlavně proměnou svých bývalých spolupracovníků v ústavu.

V první bilanční knížce s názvem Mé pády a vzestupy, kterou vydal v roce 1992, silně zdůrazňuje, jak se mu nechtělo do vlády a co dalo Václavu Havlovi za přemlouvání, aby nakonec přijal funkci místopředsedy Mariána Čalfy, prvního polistopadového předsedy vlády. Myslím, že mu lze v tomto bodě věřit, ale zároveň právě v tom je asi hlavní problém takto ustrojené osobnosti v politice.

Stal se přes noc díky svým vystoupením na přelomu let 1989 a 1990 populárnější než Havel (po jeho projevech k dělníkům ve Vysočanech a z balkónu Melantrichu lidé skandovali „Komárek na Hrad!"), kterého tehdy moc lidí neznalo, ale velmi brzy byl z politiky znechucen, protože příliš zblízka viděl, že lidé něco jiného říkají a něco jiného bezostyšně dělají. Byl spíše snílek, a to i v ekonomice: dlouho věřil, že je možné ztotožnit socialismus s pluralitní demokracií a tržním hospodářstvím.

Pohled bez iluzí

Stejně ho zaskočila zbobtnalá ctižádostivost a sebepřecenění schopností a znalostí u jeho bývalých kolegů, jako byli pánové Václav Klaus a Vladimír Dlouhý, kteří se chtěli hned vepsat do dějin jako velké osobnosti. Podezíral je z maločeské a maloměstské snahy stát se přes noc světovými osobnostmi.

Když jednou, na počátku roku 1990, doma říkal, že to s naší republikou nevypadá moc dobře, že lidé na ulicích si dělají větší iluze o kvalitách nových lidí a že vláda nepředstavuje tým (premiér nebyl a ani nemohl být silný), ale každý v ní jedná na vlastní pěst, poznamenal si, že na očích svých synů viděl, že už ani doma nemůže říkat pravdu. Ač sám velký snílek, najednou v přímém styku s politikou viděl, že dav je uhranutý stejně jako jeho děti a není schopen prohlédnout hru, která se s ním hraje. Podle něj nešlo o spor o reformu, ten tvořil jen kulisu pochodu několika osobností k moci, ke slávě a do dějin. Podcenil reálnou politiku.

Dodnes Valtru Komárkovi někteří politici nedovedou odpustit, že se nepostavil Václavu Klausovi....
Dodnes Valtru Komárkovi někteří politici nedovedou odpustit, že se nepostavil Václavu Klausovi.... | Foto: Antonín Nový

Valtr Komárek zřejmě neměl dost ctižádosti stát u kormidla dějin, protože jako celoživotní komunista, byť celoživotně reformní, a později sociální demokrat měl s tímto sloganem špatné zkušenosti. Asi proto se nepustil do opravdového boje o svou představu umírněnější a řízené reformy a jako předseda Hospodářské rady vlády se vzdal bez boje. To byl asi hlavní důvod, proč zvítězila šoková terapie pánů Klause a Dlouhého, inspirovaná studií mladého Jeffreye Sachse z Harvardu, která nebyla nikde vyzkoušená.

Nikdo jiný než Valtr Komárek se nemohl Václavu Klausovi postavit a on, ač to věděl, to neudělal - a to mu někteří politici nemohou dodnes odpustit. Dokonce z tohoto bojiště, místo aby bojoval alespoň o nějaké kompromisní řešení, v rozhodující moment ujel na tři týdny na návštěvu Brazílie, Chile a Kuby, kde dva roky (od roku 1964 do roku 1966) pracoval jako poradce Ernesta Guevary, který byl tehdy ministrem obchodu. A - jak z již zmíněné knihy vyplývá - i v této osobnosti se zmýlil, stejně jako ve svých spolupracovnících v Praze: Guevara ho okouzlil jako charismatický a pohledný člověk a nevšiml si, že jeho guerillová zkušenost proměnila jeho mozek tak, že to byl právě on, kdo nechal na Kubě odpůrce nemilosrdně vraždit, jak je dokázáno, a kdo se pak obdobně tvrdě choval i v Bolívii jako partyzán.

A konec konců i na Miloši Zemanovi, dnešním prezidentovi, obdivoval, jak dokázal ve Federálním shromáždění znemožňovat své soupeře a dělal z nich „úplné idioty a jejich výplody po zásluze často převracel na ducha chudé výplody lidí, jejichž kvocient inteligence je na úrovni nejnižších tabulkových hodnot".

Foto: Vojtěch Marek

S obdivem napsal, že bylo zajímavé ho pozorovat, jak shlíží od řečnického pultu na poslance jako na jakési terárium plazů. Nedošlo mu, že podobně se dívá i na něj a na celý národ, s kterým může hrát nedobrou a proradnou hru, kterou ale většina národa nedokáže prohlédnout.

Ekonom, který zůstal snílkem

Valtr Komárek se narodil 10. srpna 1930 v Hodoníně, kde ho matka jako nemanželské dítě odložila a vychovala ho rodina Komárků, která se o něj vzorně starala. Protože ale jeho matka byla Židovka a mladý Valtr to měl napsáno v křestním listě, byl v roce 1942 zařazen do transportu do koncentračního tábora, z kterého ho v Uherském Brodu vysekal dr. Deutsch, advokát, který mu jako nezletilému dělal opatrovníka.

Ač bylo tehdy Valtru Komárkovi dvanáct let, uvědomil si zřejmě silně, že jen o vlásek unikl jisté smrti, a o to víc lačnil po co nejnaplněnějším životě. Ač nesměl chodit do školy, zbylé tři roky do konce války vášnivě četl a dalo by se říci, že se naučil učit. Po válce snadno udělal zkoušky na gymnázium a v roce 1949 odjel studovat do Moskvy ekonomii, kde vynikl jako vzorný student. Fakultu absolvoval v roce 1954.

Pracovat začal ve Státní plánovací komisi, odkud přešel do Výzkumného ústavu národohospodářského plánování. V letech 1968 a 1969 byl generálním sekretářem hospodářského sekretariátu předsednictva vlády, pak byl nějaký čas uklizen do dokumentace a posléze se stal ředitelem výpočetní cenové laboratoře Federálního cenového úřadu. Od roku 1978 až do založení Prognostického ústavu v roce 1985 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. V roce 1990 byl jmenován profesorem politické ekonomie.

Po zániku Československa a angažmá v sociální demokracii se stáhl z veřejného života. V březnu 2011 přijal funkci čestného předsedy ČSSD. Zemřel 16. května 2013 ve dvaaosmdesáti letech.

V roce 2004 vydal dvoudílnou knihu Kronika zoufalství a naděje, s podtitulem autobiografický román. Jak už název a podtitul napovídá, zůstal do smrti velkým snílkem a ekonomem se stal nejspíš hlavně díky druhé světové válce a svému osudu: lidem chtěl všemi silami pomoci a cítil to nejspíš jako svou povinnost, protože lidem vděčil za to, že mu dovolili přežít.

Možná že se ale minul povoláním: z toho, jak jsem ho poznal a co jsem si o něm přečetl, zdá se mi, že mohl být ještě lepším spisovatelem. Každopádně jde ale o osobnost, kterou nemůžeme v našich moderních dějinách přehlédnout.

Názory Aktuálně.cz

Názory - co vy na to?

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

před 5 minutami

Robert Šlachta představil své politické hnutí Přísaha

Bývalý ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta zakládá hnutí Přísaha, se kterým se chce zúčastnit podzimních voleb do Poslanecké sněmovny. Oznámil to ve středu na setkání s médii.

"Chceme a budeme sloužit lidem, občanům naší země, postavíme se čelem k nespravedlnosti a rozkrádání státu. Postavíme se čelem k aktivistickým nesmyslům, které zamořují naši společnost. Postavíme se na stranu lidí, kteří jsou základem naší společnosti," stojí na webových stránkách hnutí.

Své hnutí odmítl charakterizovat jako konverzvativní, liberální, levicové či pravicové. "Moje odpověď je ani jedno. Jsme hnutí spravedlivého středu," řekl. Mimo jiné slíbil například důsledné řešení migrace.

Dalšími zakladateli hnutí jsou taktéž bývalí policisté Tomáš Sochr a Jiří Komárek, právnička Eva Gajdošík a sociální pracovnice Jaroslava Pauchová.  Financovat hnutí plánuje Šlachta z vlastních peněz, společně se Sochrem si vzal půjčku.

Zdroj: Domácí
před 12 minutami

Ruský parlament ratifikoval prodloužení smlouvy o kontrole jaderných zbraní

Ruský parlament ratifikoval prodloužení rusko-americké smlouvy o kontrole jaderných zbraní, na kterém se v úterý dohodla Moskva s Washingtonem.

Zdroj: ČTK
před 14 minutami

Koruna zpevnila pod 26 Kč/EUR, silnější byla naposled před covidem

Česká měna dnes dopoledne posílila pod 26 Kč/EUR, poprvé od doby před vyhlášením nouzového stavu kvůli koronaviru loni v březnu. Vyplývá to z informací na webu Patria Online. Podle analytika Patria Finance Tomáše Vlka může mít vliv na kurz vyjádření guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka o možnosti zvýšení úrokových sazeb.

Podle Vlka se do povědomí investorů postupně dostává předpoklad, že koruna se letos může stát jednou z mála měn, u níž poroste úročení. "Naposledy na možnost zvýšení sazeb upozornil v rozhovoru guvernér Rusnok," doplnil.

Česká měna končila proti euru loňský rok kolem úrovně 26,20 Kč/EUR, oslabila během něj vlivem epidemie koronaviru zhruba o tři procenta. Od počátku letoška ale postupně posiluje.

Zdroj: ČTK
před 21 minutami

Policie vyšetřuje muže, který hrozil přejetím lidí, pokud se neotevřou restaurace

Kriminalisté navrhli obžalovat dvaašedesátiletého muže z vyhrožování teroristickým trestným činem. V tiskové zprávě to dnes uvedl mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej. Obviněný muž podle policie vyhrožoval na Facebooku, že pokud se neotevřou restaurace a bary, vjede kamionem do lidí podobně jako masová vražedkyně Olga Hepnarová.

"Tato osoba koncem října 2020 umístila pod smyšleným profilem na sociální síť Facebook v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem výhružku všem policistům a členovi vlády," popsal mluvčí aktuální kauzu.

Ibehej doplnil, že policie muže stíhá na svobodě. Za jeho skutek mu hrozí pět až 15 let vězení. O podání obžaloby rozhodne pražské vrchní státní zastupitelství.

Zdroj: ČTK
před 22 minutami

V Brazílii sílí kritika prezidenta Bolsonara kvůli jeho postoji k pandemii

Do brazilského parlamentu v úterý dorazil další návrh požadující zahájení procesu odvolání prezidenta Jaira Bolsonara kvůli jeho lehkovážnému přístupu k pandemii covidu-19, celkem jich už parlament dostal na šest desítek. Podle deníku El País sílí i demonstrace proti Bolsonarovi a do ulic vychází už i řada jeho někdejších příznivců. Zatím ale podle místních médií není velmi pravděpodobné, že by brazilský parlament o sesazení hlavy státu začal jednat.

"Ovšem bylo by chybou se domnívat, že podpora skupiny ´centrao´ je dostatečnou ochranou před veřejným míněním," napsal komentář deníku Folha de S.Paulo s odkazem na skupinu politických stran, které podle něj nemají jasně definovaný program a podporují vládu za benefity pro sebe.

Sílící kritiku hlavy státu v posledních týdnech vyvolává podle deníku El País kolaps nemocnic ve městě Manausu, pomalý rozjezd očkování proti covidu-19 i ukončení vyplácení přímých kompenzací za protikoronavirová opatření.

Brazílie dosud zaznamenala na 8,93 milionu nákaz, z toho téměř 62 tisíc za poslední den, a skoro 220 tisíc úmrtí s covidem-19. 

Zdroj: ČTK
Další zprávy