Karel Hvížďala | Komentáře
17. 5. 2013 14:30

Portrét: Valtr Komárek, bohém mezi politiky

Byl ekonomem, který do smrti zůstal velkým snílkem a laskavým a tolerantním člověkem

Valtr Komárek byl ekonom, ale vypadal jako bohém s mohutnou a vždy rozcuchanou kšticí; byl charismatický, dobrý řečník, dokázal z davu posluchačů nasávat energii jako zpěvák před vyprodaným hledištěm, ale zároveň se zřejmě nejlépe cítil ve své pracovně a sám u psacího stolu.

Tomáš Ježek, který s ním pracoval v druhé půlce osmdesátých let v Prognostickém ústavu, ho líčí jako nesmírně tolerantního a laskavého člověka. V politice ale zřejmě právě proto neuspěl, byl zaskočen její tvrdostí, proradností a hlavně proměnou svých bývalých spolupracovníků v ústavu.

V první bilanční knížce s názvem Mé pády a vzestupy, kterou vydal v roce 1992, silně zdůrazňuje, jak se mu nechtělo do vlády a co dalo Václavu Havlovi za přemlouvání, aby nakonec přijal funkci místopředsedy Mariána Čalfy, prvního polistopadového předsedy vlády. Myslím, že mu lze v tomto bodě věřit, ale zároveň právě v tom je asi hlavní problém takto ustrojené osobnosti v politice.

Stal se přes noc díky svým vystoupením na přelomu let 1989 a 1990 populárnější než Havel (po jeho projevech k dělníkům ve Vysočanech a z balkónu Melantrichu lidé skandovali „Komárek na Hrad!"), kterého tehdy moc lidí neznalo, ale velmi brzy byl z politiky znechucen, protože příliš zblízka viděl, že lidé něco jiného říkají a něco jiného bezostyšně dělají. Byl spíše snílek, a to i v ekonomice: dlouho věřil, že je možné ztotožnit socialismus s pluralitní demokracií a tržním hospodářstvím.

Pohled bez iluzí

Stejně ho zaskočila zbobtnalá ctižádostivost a sebepřecenění schopností a znalostí u jeho bývalých kolegů, jako byli pánové Václav Klaus a Vladimír Dlouhý, kteří se chtěli hned vepsat do dějin jako velké osobnosti. Podezíral je z maločeské a maloměstské snahy stát se přes noc světovými osobnostmi.

Když jednou, na počátku roku 1990, doma říkal, že to s naší republikou nevypadá moc dobře, že lidé na ulicích si dělají větší iluze o kvalitách nových lidí a že vláda nepředstavuje tým (premiér nebyl a ani nemohl být silný), ale každý v ní jedná na vlastní pěst, poznamenal si, že na očích svých synů viděl, že už ani doma nemůže říkat pravdu. Ač sám velký snílek, najednou v přímém styku s politikou viděl, že dav je uhranutý stejně jako jeho děti a není schopen prohlédnout hru, která se s ním hraje. Podle něj nešlo o spor o reformu, ten tvořil jen kulisu pochodu několika osobností k moci, ke slávě a do dějin. Podcenil reálnou politiku.

Dodnes Valtru Komárkovi někteří politici nedovedou odpustit, že se nepostavil Václavu Klausovi....
Dodnes Valtru Komárkovi někteří politici nedovedou odpustit, že se nepostavil Václavu Klausovi.... | Foto: Antonín Nový

Valtr Komárek zřejmě neměl dost ctižádosti stát u kormidla dějin, protože jako celoživotní komunista, byť celoživotně reformní, a později sociální demokrat měl s tímto sloganem špatné zkušenosti. Asi proto se nepustil do opravdového boje o svou představu umírněnější a řízené reformy a jako předseda Hospodářské rady vlády se vzdal bez boje. To byl asi hlavní důvod, proč zvítězila šoková terapie pánů Klause a Dlouhého, inspirovaná studií mladého Jeffreye Sachse z Harvardu, která nebyla nikde vyzkoušená.

Nikdo jiný než Valtr Komárek se nemohl Václavu Klausovi postavit a on, ač to věděl, to neudělal - a to mu někteří politici nemohou dodnes odpustit. Dokonce z tohoto bojiště, místo aby bojoval alespoň o nějaké kompromisní řešení, v rozhodující moment ujel na tři týdny na návštěvu Brazílie, Chile a Kuby, kde dva roky (od roku 1964 do roku 1966) pracoval jako poradce Ernesta Guevary, který byl tehdy ministrem obchodu. A - jak z již zmíněné knihy vyplývá - i v této osobnosti se zmýlil, stejně jako ve svých spolupracovnících v Praze: Guevara ho okouzlil jako charismatický a pohledný člověk a nevšiml si, že jeho guerillová zkušenost proměnila jeho mozek tak, že to byl právě on, kdo nechal na Kubě odpůrce nemilosrdně vraždit, jak je dokázáno, a kdo se pak obdobně tvrdě choval i v Bolívii jako partyzán.

A konec konců i na Miloši Zemanovi, dnešním prezidentovi, obdivoval, jak dokázal ve Federálním shromáždění znemožňovat své soupeře a dělal z nich „úplné idioty a jejich výplody po zásluze často převracel na ducha chudé výplody lidí, jejichž kvocient inteligence je na úrovni nejnižších tabulkových hodnot".

Foto: Vojtěch Marek

S obdivem napsal, že bylo zajímavé ho pozorovat, jak shlíží od řečnického pultu na poslance jako na jakési terárium plazů. Nedošlo mu, že podobně se dívá i na něj a na celý národ, s kterým může hrát nedobrou a proradnou hru, kterou ale většina národa nedokáže prohlédnout.

Ekonom, který zůstal snílkem

Valtr Komárek se narodil 10. srpna 1930 v Hodoníně, kde ho matka jako nemanželské dítě odložila a vychovala ho rodina Komárků, která se o něj vzorně starala. Protože ale jeho matka byla Židovka a mladý Valtr to měl napsáno v křestním listě, byl v roce 1942 zařazen do transportu do koncentračního tábora, z kterého ho v Uherském Brodu vysekal dr. Deutsch, advokát, který mu jako nezletilému dělal opatrovníka.

Ač bylo tehdy Valtru Komárkovi dvanáct let, uvědomil si zřejmě silně, že jen o vlásek unikl jisté smrti, a o to víc lačnil po co nejnaplněnějším životě. Ač nesměl chodit do školy, zbylé tři roky do konce války vášnivě četl a dalo by se říci, že se naučil učit. Po válce snadno udělal zkoušky na gymnázium a v roce 1949 odjel studovat do Moskvy ekonomii, kde vynikl jako vzorný student. Fakultu absolvoval v roce 1954.

Pracovat začal ve Státní plánovací komisi, odkud přešel do Výzkumného ústavu národohospodářského plánování. V letech 1968 a 1969 byl generálním sekretářem hospodářského sekretariátu předsednictva vlády, pak byl nějaký čas uklizen do dokumentace a posléze se stal ředitelem výpočetní cenové laboratoře Federálního cenového úřadu. Od roku 1978 až do založení Prognostického ústavu v roce 1985 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. V roce 1990 byl jmenován profesorem politické ekonomie.

Po zániku Československa a angažmá v sociální demokracii se stáhl z veřejného života. V březnu 2011 přijal funkci čestného předsedy ČSSD. Zemřel 16. května 2013 ve dvaaosmdesáti letech.

V roce 2004 vydal dvoudílnou knihu Kronika zoufalství a naděje, s podtitulem autobiografický román. Jak už název a podtitul napovídá, zůstal do smrti velkým snílkem a ekonomem se stal nejspíš hlavně díky druhé světové válce a svému osudu: lidem chtěl všemi silami pomoci a cítil to nejspíš jako svou povinnost, protože lidem vděčil za to, že mu dovolili přežít.

Možná že se ale minul povoláním: z toho, jak jsem ho poznal a co jsem si o něm přečetl, zdá se mi, že mohl být ještě lepším spisovatelem. Každopádně jde ale o osobnost, kterou nemůžeme v našich moderních dějinách přehlédnout.

Názory Aktuálně.cz

Názory - co vy na to?

Sledujte nás na:

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Pompeo: USA odmítají nároky Pekingu na zdroje v Jihočínském moři

Spojené státy od pondělí považují za nelegitimní takřka všechny významnější nároky Pekingu týkající se vod Jihočínského moře. Oznámil to americký ministr zahraničí Mike Pompeo, podle kterého Čína daný region bere jako své "námořní impérium" a nárokuje si kontrolu nad oblastmi, které nemohou být přisouzeny žádné zemi. Agentura AP píše o eskalaci diplomatické strategie Washingtonu a předpovídá další nárůst hněvu na čínské straně.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Rozpočet českého pavilonu na Expu se zvýší o 25,2 milionu korun

Rozpočet českého pavilonu na světové výstavě Expo 2020 se zvýší o 25,2 milionu korun kvůli jejímu ročnímu odkladu v důsledku pandemie koronaviru. Úpravu rozpočtu dnes schválila vláda. Kabinet zároveň potvrdil i českou účast na výstavě v jejím novém termínu. Původně plánovaný rozpočet byl 260 až 310 milionů korun podle účasti partnerů ze soukromého sektoru, ze státních zdrojů mělo jít 229 milionů korun.

Zdroj: ČTK
Další zprávy