Pavel Kovář | Komentáře
27. 10. 2006 10:00

Potřebujeme Národní stadión?

Takto vlastně otázku nikdo nepoložil. Jako by předem bylo jasné, že je zbytečná. A tak se zeptejme: potřebujeme takový gigant k sehrání dvou atraktivních fotbalových zápasů ročně? To je přece nesmyslné plýtvání investicemi do stavby a následně do režie nevyužitého areálu.

Už jen název, Národní stadión. Jde snad o nějaký mindrák našeho malého národa? Jistěže ne, spíš o záměry těch, co stojí v pozadí. Vlastimil Košťál, jenž podnikatelsky opustil mediální sféru, aby našel nové působiště v českém fotbale, je jedním z nich. Kdysi spolumajitel Sparty ovládá nyní Českomoravský fotbalový svaz; formálně je místopředseda, ale de facto první muž. A ve fanouškovské euforii před letošním mistrovstvím světa si vymohl na premiérovi Paroubkovi slib o poskytnutí miliardy z eráru na výstavbu Národního stadiónu. Bylo to před volbami, a tak premiér před kamerami sliboval. Bez ohledu na to, že takové investici by měla předcházet veřejná debata a celospolečenská dohoda v zájmu obecné prospěšnosti.

Košťálova vize je, jak známo, následující: Sparta, náš současně nejmodernější stánek s kapacitou 20 500 diváků se zbourá, aby na tom samém místě vznikl právě Národní stadión s jednou tak velkým hledištěm; avšak zdaleka ne padesátitisícovým, jak si například přeje Evropská fotbalová federace. Že by si tím Sparta, vlastník pozemku, a někteří jedinci finančně pomohli, o tom už média informovala.

Ale vraťme se k samotnému smyslu takového stadiónu. Praha má výše zmíněný letenský stadión, Slavia nyní začíná stavět v Edenu ještě modernější arénu s hledištěm pro jednadvacet tisíc diváků. Pak je tu univerzálně použitelný Strahov i Juliska, oba s dvacetitisícovými tribunami. Metropole je tak dostatečně saturovaná, protože návštěvnost ligového fotbalu, s výjimkou pár utkání, bývá často tristně nízká, hluboko pod deset tisíc.

Potřebnost tuzemského stadiónu s velkým hledištěm je opravdu minimální. V probíhající kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy by padesát tisíc diváků přišlo zřejmě jen na dva zápasy českého týmu - s Německem a Slovenskem. Na zbývající utkání dvacetitisícové hlediště bohatě stačí. 

Vždyť ani osmdesátimiliónové a fotbal více milující Německo nemá Národní stadión. Má olympijský stadión v Berlíně a moderní stánky po celé zemi, ale třeba supermoderní Allianz Aréna v Mnichově (66 000 diváků) je často při zápasech Bayernu tak silně nezaplněná, že její ekonomika působí problémy. Kromě toho mnichovský olympijský stadión, kde bavorský klub donedávna hrál, je nyní pustý a chřadne.

Jistě, trend určuje touha developerských firem po zisku a architektů po slávě. Podnikatel Antonín Charouz šokoval Pražany zprávou, že do tří let vybuduje ve Strašnicích závodní automobilový okruh (parametry pro formuli 1 by snad neměl mít) a hokejovou halu pro dvacet tisíc diváků. Přitom ve Stromovce stojí renovovaná hokejová T-mobile aréna a ve Vysočanech nová Sazka aréna Podnikatel Sebastian Pawlowski postaví vedle budovy Máje další a ještě větší obchodní dům. Staví se jako o život. Lobbyisté prosadí patrně něco jako Národní stadión. Pokud ano, ať je v Brně - téměř v centru země, u dálnice. Za Lužánkami kdysi fandily čtyřicetitisícové návštěvy. Mohl by to být Městský stadión, na kterém by 1.FC Brno i další kluby hrály ligu, a dvakrát do roka bychom jej přemalovali na "Národní".    
                 

 

Právě se děje

Další zprávy