A jak to obvykle bývá, neexistuje ani v tomto případě jednoduchá odpověď. Málokdy se přitom mají možnost v mediích prezentovat ti, koho se to týká - blízcí obětí násilných trestných činů, o obětech ani nemluvě. Navíc dostává v mediích z různých důvodů často větší prostor detailní popis toho JAK bylo násilí páchané, místo toho, aby bylo uvedeno, JAK HRUZNÉ JSOU DŮSLEDKY násilí a co zažívaly oběti.
Mnohdy se argumentuje oprávněným názorem, že možnými justičními omyly by mohly být trestem smrti potrestáni nevinní lidé. Málokdy ale dochází ke kvantifikaci toho, jaká je pravděpodobnost justičních omylů při objektivně zjištěných faktech a při zajištěném kvalitním a spravedlivém justičním procesu.
Zatím jsem se nedočkal kvalifikované argumentace odpovídající na některé provokativní otázky:
Proč by měl mít právo na život někdo, kdo PROKAZATELNĚ úkladně připravil o život jiného člověka, a to obvykle způsobem, který oběti způsoboval neuvěřitelné útrapy? A to velmi často pachatelé připravují o život naprosto bezbranné lidi, děti, staré a bezmocné, ženy. Jinými slovy lidi, kteří byli v zjevně nevýhodném postavení vůči pachateli.
Proč by zbytek společnosti a zejména blízcí obětí měli financovat prostřednictvím svých daní pobyt pachatelů ve věznici s garantovanou stravou, vytápěním, ubytováním, dozorem atd. , aniž by pachatelé byli povinni pracovat, tzn. alespoň minimálně se podílet na úhradě nákladů spojených s jejich oddělením od společnosti?
Proč si příbuzní obětí všechny tyto základní životní prostředky musí opatřovat sami vlastní prací a ještě z toho hradit životní náklady vrahů svých blízkých?
Ano, rozumím tomu, že existuje riziko justičního omylu a že je někdy těžké stoprocentně určit pachatele. Ale uvážíme-li exaktní metody, kterými dnes vyšetřovaní může být vedeno, pravděpodobnost omylu je rozhodně podstatně nižší než kdysi. Proto to slovo PROKAZATELNĚ.
Určitě je diskutabilní účinek trestu smrti na prevenci. Nevím, jestli existuje průzkum, který by na základě relevantních údajů dospěl k realistickému a nezaujatému závěru, jaký je vztah mezi hrozbou trestu smrti a úrovní násilné trestné činnosti. Asi by stal za zvážení.
Cožpak by v případě útěku pachatelů z vězení měli mít opět strach a trpět nevinní?
Proč se kolektivně rozhodujeme, že by se měli více bát a trpět ti, kdo jsou nevinni, než ti, kdo to utrpění způsobili?
Je ve jménu humanity normální, aby vrah žil a oběť byla brutálně ubodána, rozčtvrcena, mučena a často velmi bolestivě a dlouhou umírala?
Je humánní, aby takovým činem byly zničeny životy řady dalších lidí, pro které tragedie znamená velkou psychickou i ekonomickou ujmu, o drastickém, často velmi negativním dopadu na jejich život nemluvě?
Chápu, že poprava následky nezmění. Ovšem co kdyby hrozba trestu smrti zachránila právě váš život? Nebo život vašeho blízkého? Nakolik je tahle úvaha nehumánní?
Gabriel Berdár
