Jak ukončit ruskou agresi vůči Ukrajině a jak zároveň Kyjevu poskytnout důvěryhodné bezpečnostní záruky? Otázky západních politiků. Ukrajinu podporují a zatím v tom neumdlévají. Zatím. Trvá však obrovský rozpor mezi člověkem žijícím třeba u nás, v Německu, ve Francii, Británii, Spojených státech a člověkem, který je vystaven válce, jež se vede o život a existenci jeho národa.
Západ, jinak to nejde a jinak to hned tak nebude, řeší sám sebe, svoji životní úroveň, svoje náklady, svoji budoucnost a bezpečnost. Jisté štěstí Ukrajiny tkví v tom, že Putin beze všech pochyb ohrožuje nejen ji, ale taky celou Evropu, celý západní způsob existence, naši svobodu.
Válka trvá rok, stála přinejmenším mnoho desítek tisíc ukrajinských životů, země je Rusy plánovaně devastována, ale vyčerpávat začíná i západní státy, které Zelenskému poskytují enormně drahou vojenskou techniku. Vyčerpává zásoby munice a odčerpává energii. Navíc se Rusům daří podněcovat odpor k pomoci Ukrajině. Viděli jsme v tomto ohledu odporný projev Tomia Okamury (SPD) ve sněmovně při jednání poslanců o stavu legislativní nouze. A jinde je to podobné.
Na druhé straně stojí Putin, který už nemůže ustoupit, a zřejmě není síly, která by ho dnes v Rusku svrhla. Manipuluje Rusy a masy Rusů se jím nechávají manipulovat. Konfrontaci se Západem kvůli agresi proti Ukrajině označil za existenční bitvu o přežití ruského lidu. Válku prezentuje jako rozhodující okamžik ruských dějin a tvrdí, že je ohrožena samotná budoucnost Ruska.
Dnes experti nečekají, že by Kreml rychle prohrál. Zároveň není jasné, jestli mu nakonec Čína nezačne dodávat zbraně. Taky platí, že bez západní pomoci Ukrajina obřímu ruskému tlaku neodolá. Z války se může stát konflikt na mnoho let, konflikt, který odhodlání západních zemí začne postupně udolávat. U nás momentálně o život nejde.
Podle deníku Wall Street Journal začíná francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz pomalu tlačit Volodymyra Zelenského do úvah o mírových jednáních s Moskvou. Záleží na tom, jak se bude letos vyvíjet válečná situace, nakolik se Ukrajincům podaří Rusy vytlačovat a kam. Pokud úspěchy nepřijdou, pokud se Rusy nepodaří zahnat, dobýt zpátky okupovaná území, tlak na Kyjev, aby jednal s Putinem, poroste. Píše o tom kupříkladu německý deník Bild.
Wall Street Journal dokonce představil jakési zákulisní západní mírové řešení: Ukrajina by dostala moderní zbraně a byly by pro ni vytvořeny speciální vazby na Severoatlantickou alianci. Členem by se ovšem nestala, to ne. Na oplátku by měla zahájit jednání s Ruskem.
Německo a Francie byly pověstné tím, jak před válkou nadbíhaly Rusku, Putinovi, dokonce s tím nepřestaly ani po okupaci Krymu, po anexi ukrajinského výsostného území v roce 2014. A teď jako správné lišky "hájí svůj ohon", svoje zájmy. Situaci vidí jinak než Polsko nebo pobaltské státy, které na vlastní kůži cítí ohrožení, jsou první na ráně. Vědí, že jakmile se Putinovi ustoupí, nezastaví se.
Jde také o zločiny, kterých se Rusové na Ukrajině dopustili
Postrkovat v zákulisí prezidenta Zelenského k mírovým jednáním vypadá jako holý nesmysl v době, kdy Putin nejenže o žádném míru jednat nehodlá, ale stále zesiluje útoky. Nejde však jen o dění na frontě, o to, jak Moskva vrhá další a další nebožáky do boje.
Jde také o zločiny, kterých se Rusové na Ukrajině dopustili a o nichž jsou postupně sbírány důkazy. Těžko můžete přece "jednat o míru" s někým, kdo podporuje masakry civilních obyvatel, mučení, znásilňování, únosy dětí i dospělých. Mají tyto odpornosti, tento hnus a tato hrůza zůstat nepotrestány, mají být zapomenuty? Mají se důkazy uložit ad acta?
Něco takového by bylo Putinovou výhrou. Výhrou jeho zvrhlého pohledu na svět. Byla by to však i rezignace demokratických zemí na práva jednotlivců, hodnotu svobody, ochranu života. Zločiny v tomto obřím rozsahu nesmějí zůstat nepotrestány. Jinak se otevírá temná brána i pro jiné země, aby tak jednaly.
Do debat "co dál" přispěl i nový český prezident Petr Pavel. Ve vysílání na svém facebookovém profilu mluvil o budoucnosti agresora. Řekl, že "zhroucené Rusko by bylo velkým problémem". Podle něj by si po skončení války mělo Rusko udržet kontrolu a mělo by být schopno vést mezinárodní jednání.
Za ta slova to schytal. Přitom si všimněme: nikdo nenabádá k útoku na Rusko, Západ úzkostlivě dbá na to, aby nedodával zbraně, jež by umožnily dálkový útok Ukrajiny na ruské území. Drží se obranný přístup NATO, tedy linie "bráníme Ukrajinu". Ten vylučuje nějaké úplné pokoření Ruska. Ostatně tato země má obří arzenál jaderných zbraní, útok na ni by znamenal atomovou katastrofu.
Pavel drží tento přístup, nic víc. Jako voják zřejmě dobře chápe nemožnost porážky Ruska, jež by se dala přirovnat k porážce Německa v roce 1945. I když se Rusko dá s Německem v lecčems srovnávat. "Rozpadlé Rusko" by znamenalo velkou nejistotu právě proto, že má tolik jaderných hlavic.
Vidíme tedy dvě západní tendence. První: pokud Ukrajina nezaznamená během necelého roku velké úspěchy, podpora Západu bude Zelenského tlačit do územních ústupků, minimálně ztráty Krymu. Považuji to za hrubou chybu, jež by podpořila ruské imperialistické plány. Druhá: držet dál a zásadně obrannou linii, cílem není Rusko, jeho rozpad a přetvoření, to ať si vybojují ruští občané. Cílem je obrana napadené Ukrajiny. Tento přístup vidím jako rozumný.
Tlačit Volodymyra Zelenského do ústupků, když Ukrajina ukázala, jak jí je svoboda drahá, když čelí riziku genocidy a když brání nejen sebe, ale prakticky i západní státy, je nebezpečná slabost, jež nás může snadno dovést do pekel. Ale do pekel by nás přivedl i útok na Rusko samo. Zároveň má smysl Ukrajinu přijmout do Evropské unie a Severoatlantické aliance. Patří k nám, stejně jako my patříme k ní.
Video: "Rusko není schopné v současném stavu porazit Ukrajinu," prohlásil Igor Girkin alias Strelkov (28. 2. 2023)
