Na východní Ukrajině zavládlo od začátku září konečně příměří a Rusko - podle mnoha svědectví – přesouvá více zbraní do Sýrie. Rozšiřuje tam velkou leteckou základnu, kontroluje stav dalších.
Vladimir Putin hovoří o široké koalici proti Islámskému státu, prý se nebrání ani jednání s Američany.
Spekuluje se o tom, zda už Rusové v Sýrii neválčí. Polotajně, jako tomu bylo na Ukrajině. Putin přece nemá tradici předstupovat před národ v televizi a vysvětlovat, proč a kam posílá vojáky. Jiný už nebude.
Sýrie není Ukrajina. Tady se NATO i Rusko shodnou v tom, že Islámský stát je zlo, které by v zájmu všech mělo být sprovozeno ze světa. Přesto: máme ruskou válečnou aktivitu v blízkovýchodní zemi vítat?
Ministr obrany Martin Stropnický i předseda ODS Petr Fiala se v České televizi shodli, že ano. Také šéf rakouské diplomacie Sebastian Kurz má podobný názor. V Teheránu řekl, že prioritou je boj proti terorismu a ten není možný v Sýrii bez Ruska, Íránu a syrského prezidenta Bašára Asada.
Američané jsou rezervovanější. Kerry volal Lavrovovi kvůli zprávám o zvýšené ruské aktivitě v Sýrii a Washington požádal Řecko, aby nedovolilo ruským nákladním letadlům přelety do Sýrie svým vzdušným prostorem. Bulharsko od úterý ruské stroje letící do Sýrie nad své území nepouští.
Stropnický a Fiala nemají pravdu. Ruské zapojení do války v Sýrii bude ve všech ohledech negativní.
Kreml chce především zachránit režim Bašára Asada a tím svůj vliv v Sýrii. Svého klienta, na kterého se může spolehnout a který je jeho „styčným důstojníkem“ na Blízkém východě.
Ale zločiny v Sýrii, to nejsou jen Islámský stát a džihádisté. Režim od počátku potlačovat brutálně především umírněnou opozici, na požadavky změny a nenásilné demonstrace reagoval masivním zatýkáním, mučením, střelbou.
Výrazně přispěl k radikalizaci opozice, k posílení vlivu islamistů a k vytvoření čtyř milionů uprchlíků, kteří odešli za hranice země. Když se podíváte na fotografie měst a čtvrtí zničených leteckým bombardováním, jde z velké části o práci syrského armádního letectva a dělostřelectva, nikoliv pouze džihádistů.
Nemůže a nebude to fungovat tak, že svět podpoří sekulárního diktátora, ten porazí Islámský stát a vše se vrátí před rok 2011, kdy válka začala. Že nastane klid, Syřané se vrátí domů, všichni budou mít pokoj. Miliony Syřanů, kteří Asada nenávidí, to asi takto hodnotit nebudou.
Nemoc lze těžko léčit tím, co ji spustilo. Současný režim v současné podobě nemůže vést obnovu Sýrie.
Dnes je populární teorie, že kdyby Francie a Británie nezasáhly bombardováním proti Kaddáfímu, byl by teď v Libyi klid a žádní uprchlíci by nepluli přes Středozemní moře.
Ale pozor: je to tak jisté? Neutíkalo by ještě více Libyjců před odvetou diktátora, nebyl by ještě větší chaos? Ještě více islamistů, plných nenávisti?
S Ruskem v zádech nebo přímo s ruskými vojáky v tancích nebo letadlech na straně Asada se dá čekat více uprchlíků, více terorismu, více války. V reakci více zbraní pro povstalce z arabských zemí a Turecka, které nepřipustí Asadův triumf s ruským žolíkem v ruce.
Jednoduché řešení syrského konfliktu nikdo nemá po ruce. Musí být zohledněny zájmy všech zemí a musí nastat alespoň částečné usmíření mezi jednotlivými náboženskými komunitami.
Možná že jediným v současné době schůdným řešením je rozdělení země a zastavení rozpínání Islámského státu namísto jeho úplné porážky. Ale nevěřme tomu, že ruská armáda zasáhne v Sýrii a bude dobře. Nebo byť jen líp.
