V současné době reprezentuje pravé křídlo PS. Její politický styl, témata i fakt, že je žena, přináší nejen do spící socialistické strany, ale i na celou francouzskou politickou scénu závan čerstvého vzduchu. Může se žena s příznačným jménem Royal stát příští francouzskou prezidentkou?
Ségolène Royal je jiná již ve svém stylu, který důsledně proměňuje se vzrůstajícími ambicemi na vyšší a vyšší politické posty. Z ženy s lehce intelektuálním vzezřením s bílými límečky a brýlemi se stala dynamicky vypadající, dobře oblečená žena, která už svým zevnějškem vyzařuje vnitřní ambice. Ségo, jak ji Francouzi někdy přezdívají, působí živě v debatách, vystupuje v médiích i na veřejnosti. Je odhodlaná a sebevědomá.
Pozornost si ovšem zasluhují i témata, kterým se ve svých vystoupeních v poslední době věnuje. Od lehčích témat (v ministerských funkcích měla na starost životní prostředí, školství a rodinu) se pustila ve svém tažení do témat, jako je bezpečnost a přistěhovalectví. Svými smělými výroky, např. o nutnosti militarizace nápravných zařízení pro mládež, na jedné straně poděsila své kolegy, na druhé straně vzala částečně vítr z plachet pravicovým stranám.
Nicolas Sarkozy, který z vnitřní bezpečnosti učinil své téma, dokonce s nadsázkou poznamenal, že už jen schází, aby se Ségolène vyznala ze svých proamerických názorů, a může se ucházet o křeslo předsedy UMP. Svojí snahou věnovat se bezpečnosti (kterou podle svého vyjádření nepovažuje za pravicové téma) se Royal snaží také oslabit síly extrémní pravice, která byla velice úspěšná při posledních prezidentských volbách v roce 2002.
Francouzská veřejnost reaguje na Ségolène Royal pozitivně, alespoň podle průzkumů veřejného mínění (popularita se vyšplhala na 56 %, což je o 10 % více, než má Sarkozy). Svými postoji ovšem Ségolene mate levicové voliče, kteří poukazují na to, že se oddaluje od "levicových hodnot". Podpora tedy jde napříč politickým spektrem. Veřejnost ve své podpoře snad reaguje i na atmosféru očekávání, kterou vytvářejí francouzská média. Ze všeho, co nyní Ségolène řekne nebo udělá, se stává událost.
Problematická a zároveň klíčová je pro Ségolène Royal podpora uvnitř socialistické strany, která zatím nevyhlásila svého oficiálního kandidáta pro prezidentské volby. Situace je o to pozoruhodnější, že předseda PS François Hollande je životním partnerem Ségolène Royal, a je tedy v nezáviděníhodné situaci.
V rámci socialistické strany se zatím rýsuje několik silných politických osobností s prezidentskými ambicemi - např. Jack Lang a Dominique Strauss-Kahn.
Kromě toho, staří "sloni" socialistické strany pokládají výroky Ségolène Royal za příliš odvážné. Obávají se sice otevřeně Ségolène kritizovat, protože si jsou vědomi její vysoké popularity, ale zdůrazňují zároveň její neschopnost stát se sjednocujícím prvkem PS, kterou Ségolène svým přístupem fakticky spíše rozděluje.
Ségolène Royal tedy nemá ještě zdaleka vyhráno. Podle Pavlíny Koubské, pracovnice francouzského ministerstva pro místní rozvoj, bude pro Ségolène Royal nejdůležitější právě získání podpory socialistické strany do podzimního sjezdu. Bude-li v listopadu zvolena oficiální kandidátkou PS do prezidentských voleb, můžeme očekávat, že v roce 2007 se stane francouzským prezidentem po 12 letech socialistka a možná konečně i žena.
Autorka je výzkumná pracovnice Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Specializuje se na francouzskou zahraniční politiku, kulturní politiku a kulturní diplomacii.
