Bývalý místopředseda KSČM Josef Skála dostal na sklonku minulého týdne osmiměsíční podmínku se zkušební dobou na pět let. Provinil se tím, že na internetovém kanálu YouTube veřejně zpochybňoval odpovědnost Stalinova Sovětského svazu za masakr polských důstojníků v Katyni. Spolu s ním byli za stejnou věc odsouzeni ještě další dva lidé. Dostihly je stejné paragrafy, které umožňují trestat takzvanou "osvětimskou lež", tedy popírání nacistických zločinů.
Celá věc stojí za pozornost právě z toho důvodu, že masakr v Katyni se odehrál v době, kdy nacistický a komunistický režim "pracovaly ruku v ruce" na stejném cíli - v tomto případě likvidaci Poláků. Ti měli být zničeni, jak prohlásil říšský vůdce SS Heinrich Himmler při zasedání velitelů německých koncentračních táborů 15. března 1940. Sověti, kteří byli v té době spojenci hitlerovského Německa, pak o pár dní později začali střílet zajaté polské důstojníky. Zabili jich téměř 25 tisíc. Spáchali tak otřesný válečný zločin, o kterém existují nezvratné důkazy.
To byla taková nehoda
Problém je, že mnoho lidí stále považuje nacistické zločiny ve srovnání s těmi komunistickými za jaksi automaticky závažnější. Soudce Tomáš Hübner ovšem během projednávání "případu Skála" připomněl, že rozdíl mezi nimi z jeho pohledu neexistuje. Přesněji řečeno, že zákon jej nezná.
Ta poznámka je skoro stejně důležitá jako samotné Skálovo odsouzení (zatím nepravomocné). Proč, je zřejmé při vzpomínce na učitelku a bývalou komunistickou poslankyni Martu Semelovou. Také ona čelila trestnímu oznámení pro podezření, že propaguje hnutí směřující k potlačení lidských práv a svobod, neboť stejně jako Skála zpochybňovala komunistické zločiny. Ji ovšem tehdy policie pouze vyslechla a případ obratem odložila.
Beztrestně skončila i kauza vyvolaná prohlášením jejího stranického kolegy, rovněž bývalého poslance Stanislava Grospiče, který označil lidi zabité při sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 za "oběti dopravních nehod".
Ani v jednom případě samozřejmě nešlo o náhodně vyslovené, na neznalosti založené "názory", nýbrž o promyšlené, cílené lži, které měly zakrýt fakt, že komunistické režimy a jejich ideologie jsou zatíženy miliony mrtvých a zničených životů.
Někteří právní znalci už delší dobu upozorňují, že dikce českých zákonů příliš neumožňuje stíhat zpochybňování komunistických zločinů, nejsou-li přímo spojené s válkou či genocidou. A že je zde proto snazší stíhat například popírání katyňského masakru než jednotlivých zrůdností padesátých let.
V nejvlastnějším zájmu společnosti ale je, aby hledala cesty, jak trestat úplně všechny zpochybňovače zločinného jednání. Protože má-li si uchovat svobodu, potřebuje disponovat schopností se bránit. Nikoli snad proti názorům, ale proti zcela cíleným lžím, které ji rozkládají. A proti lidem, kteří jsou tu pak klidně ochotni - tak jako v srpnu 1968 - vítat okupanty coby bratry.
