Jan Moláček Jan Moláček | Komentáře
5. 6. 2017 14:05

S klimatickou změnou se nám vyplatí bojovat, i kdyby neexistovala

Co vlastně riskujeme? Jen to, že urychlíme technologickou revoluci, která stejně přijde, nebo spíš už je v plném proudu.
Smog na magistrále u Národního muzea.
Smog na magistrále u Národního muzea. | Foto: Vojtěch Marek

Tak nám Donald Trump vrátil do debaty staré dobré téma - klimatickou změnu.

Nemíním přispívat do lidové debaty o klimatologii. Přiznám se rovnou, že teplotním modelům, tání ledovců a podobným věcem rozumím zhruba asi jako Václav Klaus starší. Což znamená, že o nich určitě nikdy nenapíšu knížku.

Lidstvo hledá odpověď na tři základní otázky. Za prvé - mění se klima Země? Za druhé - může za to (převážně) druh homo sapiens? A za třetí - stačí naše síly na to, abychom to zvrátili?

Kladná odpověď na první otázku je dnes snad už celkem mimo diskusi - ostatně, znáte nějaký jiný názor, na kterém se bez problémů shodne rakouský vlekař, český zahrádkář, somálský pastevec a všech 350 tisíc Maledivanů?

Výbušnější diskuse provázejí hledání odpovědí na druhý a třetí problém. Není to nic divného. Stejné nebo ještě dramatičtější provázely zrod mnoha poznatků, které ohrožovaly něčí mocenské postavení - ať už v církvi nebo byznyse. Kdysi se za ně upalovalo, později exkomunikovalo, dnes si odpůrci nesouhlasně podtrhávají vlnovkou. To je nepopiratelný pokrok.

Žerty stranou, mám návrh: nemohli bychom se jednoduše tvářit, že za klimatické změny může člověk a že je v našich silách je zvrátit, i když tomu nevěříme? Hned vysvětlím proč.

Nemám sice žádný radikální názor na příčiny vysychání už tak dost suchých regionů v Africe, ale zato si myslím své, pokud jde o banálnější otázku: zda se v Praze na magistrále dá ve špičce nadechnout. Podle mě nedá. A o tom se budu klidně s kýmkoliv hádat a nepřesvědčí mě ani zvedání obočí.

Co vlastně riskujeme, pokud budeme s klimatickou změnou bojovat? Jen to, že urychlíme technologickou revoluci, která stejně přijde, nebo spíš je už v plném proudu. Jako nebylo možné zůstat po objevu parního stroje u koní a po nastartování spalovacího motoru v nostalgickém století páry, není dnes možné ignorovat přechod celého vyspělého světa na novou energetiku a dopravu. Z celkem 13 587 ikonických žlutých taxíků v New Yorku jich v roce 2016 mělo 9920 hybridní pohon. Německo v roce 2016 vyrábělo 29 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Peníze vložené do těchto projektů nejsou vyhozené oknem, bez ohledu na to, co si myslíme o klimatické změně. Jsou to investice - a zdaleka nejen do čistého životního prostředí. Vznikají celá nová ekonomická odvětví - zdroj pracovních míst a technologické převahy, z níž budou země jako Německo a USA těžit dalších sto let.

Jistě, lze si hypoteticky představit, že mají skeptici pravdu. Vyloučené to není. Třeba nakonec vážně zjistíme, že celá klimatická změna byl jeden velký hoax a konspirace.

To bude samozřejmě tristní - ukáže se, že jsme se vzdali výfukových plynů úplně zbytečně. Že pro nic za nic žijeme v čistých městech kvůli tomu, že jsme věřili víc NASA než Institutu Václava Klause. Že jsme se ukvapeně zbavili závislosti na režimech v Rusku a Saúdské Arábii kvůli vlastní ideologické zabedněnosti.

To ale přece není důvod k obavám. Pokud nám dnešní stav na pražské magistrále bude scházet, řešení se najde. Nějaký šikovný start-up vyvine high-tech agregát, v němž budeme moci spalovat tu nejsmradlavější naftu, jakou ještě seženeme, a zplodiny po Legerově a Sokolské pak rozfoukávat speciálními ventilátory.

Ty ventilátory už ale nejspíš budou na solární pohon. Snad to nostalgikům jejich pravidelnou nedělní procházku moc nepokazí!

 

Právě se děje

před 46 minutami

Italští poslanci vyslovili důvěru vládě premiéra Conteho. Kabinet v úterý požádá o důvěru také druhou komoru Senát, kde ale nemá zaručenou většinu

Zdroj: ČTK
Další zprávy