V pátek uspořádal ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) tiskovku, jejímž tématem byla digitalizace ve školství. „Bezpečnostní situace v Evropě je čím dál složitější. Chceme udělat maximum, abychom děti zabezpečili po dobu, kdy jsou ve škole. Aby rodiče měli jistotu, že se jim nic nestane,“ řekl Chládek. Takže tématem byla i bezpečnost.
Ne že by u nás nějací teroristé z Islámského státu zaútočili na školu. Téma bezpečnosti se odvíjí od loňské tragické události ve Žďáru nad Sázavou, kde nepříčetná žena v obchodní akademii ubodala šestnáctiletého studenta. Tragická událost nepředvídatelná a zcela výjimečná.
Důležitá věc: ministerstvo pak zkoumalo, jak jsou školy zabezpečeny. Výsledek potěšil; naprostá většina škol je zabezpečena dobře. Což neznamená, že by nechtěly být zajištěny lépe, zvlášť když na to ministerstvo vyčlenilo fond. „Ministerstvo zatím obdrželo žádosti v hodnotě šest až osm miliard korun od škol, které by chtěly lépe zabezpečit,“ oznámil Chládek.
Jak je to u Chládka zvykem, hned má velkolepý projekt. Ministerstvo staví elektronický systém s obřím dosahem. Umožní kontrolu dětí ve škole, bude napojen na školní databáze, částečně i na rodiče. Dítě bude kontrolováno ve škole, jeho docházka, známky, přestupky, úspěchy budou elektronicky ukládány. Vše on-line. Systém má být napojen taky na tablety, které Chládek vehementně prosazuje už nejen do prvních tříd, ale i do školek. (Do porodnic zatím ne.)
Informační systém již spustili. Pracuje na něm Česká školní inspekce. Školy se k němu mohou hlásit. Zatím dobrovolně. Umožňuje testování žáků, prý dokáže suplovat návštěvu inspekce ve škole (zatím jistě ne přímo kontrolu výuky), hodí se při vykazování úrazů. Inspekce chce výsledky spojovat s portálem, kde si rodiče budou moci vybírat školu pro své děti.
Jak má Chládek-systém fungovat? Každý žák bude vybaven čipem, který mu umožní vstup do školy. Čip ihned odešle záznam o příchodu žákyně či žáka do elektronické třídnice a zprávu rodiči do mobilu. Dnes tato novinka funguje v devíti procentech základních a necelé polovině středních škol.
Chladný svět on-line
Chládek to popsal: „Žák vstupuje do školy na základě čipu. Musí se toho čipu dotknout. Není možné, že jeden žák pustí na svůj čip dalších deset. To jim nebude nic platné, protože čip je propojený s třídnicí. Rodičům po vstupu okamžitě přijde SMS, že jejich dítě už je ve škole. Zároveň je čtečka na čip u každé učebny.“
Čip bude spojen s elektronickou žákovskou knížkou a rodiče budou moci sledovat on-line, jak si jejich syn či dcera ve škole vede. „Zároveň je čip napojen na každou učebnu, takže učitel, který jde po chodbě kolem, má hned díky tabulce u dveří dokonalý přehled, kolik je tam dětí, jaký předmět a kdo ho tam učí,“ vysvětlil Chládek. (Odpadá tedy ona trapná, prehistorická možnost, že by učitel nakoukl dovnitř.)
Napojení na školní databáze a rodiče nestačí. „Máme řadu informačních systémů, které mezi sebou nekomunikují. Řada institucí chce stejné informace, přitom si je nevyměňují,“ pravil Chládek. Na systém tedy napojí ministerstvo školství. Bude sledovat počty žáků, kantorů, ale i čerpání financí na školní jídelny. (Kolik tam na to přijmou lidí, hlídačů?)
Ministr Chládek představil "krásný nový školní svět". K tomu si přidejme jeho posedlost tablety, které, pokud je bude mít každý žák, umožní ještě hlubší on-line propojení. Nakonec se třeba rodič bude moci dívat, jak jeho holčička nebo kluk píše písemku z matiky. (A dobrý ajťák mu s ní pomůže.)
Čipy mají přinést větší bezpečnost. Dítě bude ve škole neustále sledováno. Přesně řečeno bude sledován čip. Do žáka nebude všit (doufejme), takže rodič a škola budou mít přehled o pobytu čipu. Navíc když cizí člověk dítěti čip vezme, dostane se na něj bez potíží do školy. (Vyčíhat si žáka a vzít mu čip je eventualita vždy možná.)
Šmírovací obsese a postupná ztráta svobody
Počítačové systémy vykazují mnoho slabin. Stačí, aby vypadl proud, aby spadl ovládací server, a rodiče budou šílet, co se stalo s dítětem. Pokud bude třídnice elektronická, vždycky se najdou hackeři, kteří se do ní nabourají a výsledky či docházku pěkně upraví.
Nemá snad smysl připomínat, jak riskantní a pochybné je vytváření dalších a dalších databází (tyto by se navíc týkaly dětí) a jejich další a další propojování. Zdůvodnění, že se „ušetří finance“, neobstojí. Ostatně je jasné, že ten systém spolkne miliardy. (Zřejmě tedy „nakopne“ ekonomiku.)
Projekt zjevně počítá s očipováním učitelů. Nechají si líbit, aby byli elektronicky sledováni? A budou rodiče chtít, aby bylo jejich dítě pořád pod čip-kontrolou? Budou stát o to, aby jim do mobilu přistávaly známky on-line?
Tím pochyby o čipování a sledování dětí zdaleka nekončí. Systém je postaven na nedůvěře, na hodiny a hodiny trvajícím šmírování. Žijeme ve světě, který trpí masivní šmírovací obsesí. Všude kamery, všecko se nahrává, telefony jsou sledovány, hovory odposlouchávány atd. atd.
Teď si na to začnou zvykat už děti ve škole. Bude pro ně úplně „přirozené“, že jsou pod čísi neustálou kontrolou. Stanou se méně samostatnými a méně odpovědnými. Vztah k rodičům bude plný podezření. Matka koukne na mobil: Ještě se Dianka nenačipovala, kde asi trajdá? (A už volá do školy, hasičům, na policii.)
Ten systém je patologický. Úchylný. Daleko nebezpečnější než obsese tablety, než cpaní dětí do „moderny“, do elektroniky, od které už jinde uhýbají. Čipují se psi, aby se našli, když utečou. Čipují se auta, kdyby je zloději ukradli.
Ale tady jde o děti. Pro duši holky a kluka je důležité vědět, že taky někdy není pod kontrolou. Svoboda pod kontrolou nekvete, nerozvíjí se. A my potřebujeme maximálně svobodné a odpovědné lidi, ne očipované ovce.
