Platí si policie obviněné, aby vypovídali, jak ona chce? Nebo přesněji: pokusil se detektiv z protimafiánského útvaru Roberta Šlachty (ÚOOZ) zaplatit účetní Janě Šádkové, obviněné v kauze Oleo Chemical, za to, aby s policií spolupracovala? Nebo jde o to, že Šlachta vadí, že by ho mnozí chtěli odstavit?
Zmíněné podezření existuje. Soudkyně Kateřina Radkovská řešící kauzu petrochemické firmy Oleo Chemical v úterý nařídila, aby státní zástupce Adam Borgula prověřil, zda policie v dané věci nespáchala trestný čin.
Případ je známý: deset lidí bylo obžalováno, neboť měli vyvést dvacet milionů z firmy na účty Ivo Rittiga. U soudu vypovídal hlavní svědek policie Jaroslav Kubiska. Přiznal vinu. Vypovídal o tunelování firmy. Kooperuje s policií a chce získat status spolupracujícího obviněného.
Právě on před soudem potvrdil výpověď obžalované Šádkové, jež tvrdí, že jí policie slíbila zaplatit, když se stane spolupracující obviněnou: „Vím o tom, že jí byly nabídnuty peníze policií, na té schůzce jsem byl.“ Peníze měli nabídnout policisté z ÚOOZ na schůzce, kterou Kubiska zprostředkoval. Jenže schůzky se účastnil taky právní zástupce Šádkové. Že by před ním policie kula něco nezákonného? Absurdní.
K věci se vyjádřila Unie obhájců ČR: „Jsme si plně vědomi toho, že výpověď obžalovaného může být součástí jeho práva na to, hájit se, jakým způsobem uzná za vhodné, a nemusí nutně být pravdivá. Problém je ale v tom, že tato informace není jediná, tedy že tvrzení o podobném jednání orgánů činných v trestním řízení máme i z jiného zdroje. A v tomto případě jde o informaci, která nebyla k obhajobě využita.“
Obhájci reagují opatrně. Obžalovaná může lhát, je to její právo. Ale zároveň dodávají, aniž by ovšem uvedli konkrétní případ, že tvrzení o podobném jednání orgánů činných v trestním řízení mají i odjinud. Policie se k věci nevyslovila. Odmítá zmatkovat.
V čem je vlastně potíž? Za podmínek, které stanoví zákon o policii, si detektivové mohou platit informátory. Nikoli jim dávat plat, mít je jako jakési „civilní zaměstnance“. Můžou jim zaplatit oběd, panáka, případně dát i nějaké peníze. Existují na to zvláštní fondy, placení informátorů musí povolit nadřízení, peníze policisté musejí přesně vyúčtovat. Probíhá to v důvěrném režimu. Jména informátorů jsou chráněna.
Koupená pravda je lež
Problém ovšem tkví v tom, že policie nemůže platit potenciální pachatele, za to, aby vypovídali, jak ona potřebuje. To by nešlo, soud by ztratil smysl. Nebylo by pak jasné, jestli ti lidé vypovídají pravdu, nebo ne, byla by to „koupená pravda“, zaplacená pravda, tedy vlastně lež.
Práce policie s „ráfky“ (informátory) probíhá mimo dohled státního zástupce, v podstatě ho nezajímá. Je věcí detektiva, jak informace získá. Pro žalobce je důležité, aby měl před soudem dostatek kvalitních důkazů. Trestní řád žádné placení obviněných nezná a znát ani nemůže.
Existuje ovšem institut ochrany svědků. Pokud někdo pomůže rozkrýt vážný zločin, svědčí o tom u soudu, policie ho pak může i delší dobu chránit, zajistí mu bydlení, školu pro děti, jesle a dostává i jistou peněžní sumu, aby přežil. Je to výjimečný prostředek pro zajištění bezpečnosti svědků a jejich rodiny.
Nevíme, co se v případu Oleo Chemical doopravdy stalo. Jestli některý z detektivů ÚOOZ účetní Šádkové nabídl, že jí zaplatí, ať spolupracuje. (Před jejím advokátem? Ne.) Nebo jestli nabídl pouze to, že pokud bude vypovídat o tom, jak se věci odehrály, může jí policie poskytnout ochranu a s ní i nutnou částku na živobytí.
Nesmíme zapomenout, že i svědek Kubiska je především obžalovaný a má právo se chránit třeba i lží, stejně jako Šádková. Kdyby se ukázalo, že policie porušila zákon, mohlo by to zmařit celé řízení, takže by vyklouzl jak Kubiska, tak Šádková. A samozřejmě i Rittig.
Ještě jednu věc bychom měli mít na paměti. Protimafiánská policie, kterou vede Robert Šlachta, vyvolává vášně od doby, kdy zasáhla na Úřadu vlády, od léta 2013. Existuje velká chuť ji znemožnit, odstavit, poškodit za každou cenu. Což ovšem neznamená, že všecko dělá dobře.
Nedávno generální inspekce zatkla jednoho detektiva ÚOOZ v Olomouci údajně za obchod s informacemi. Není úplně nemožné, že někdo jiný „se zbláznil“ a nabízel Rittigově účetní peníze za to, že bude s policií spolupracovat. Ještě jednou ale zopakujme: byl u toho její advokát. Navíc je nepředstavitelné, že by to odkýval dozorující státní zástupce. Právě proto, že by tím případ zničil.
V kauze Oleo Chemical soudkyni Radkovské nezbylo nic jiného, než požádat státního zástupce, aby podezření prověřil. Kdyby to neudělala, její verdikt by pak mohl být lehce zpochybněn tvrzením obhajoby, že policie pracovala nezákonně. Na výsledek si počkáme, dá se však tušit, že sledujeme snahu udělat z ÚOOZ a z Roberta Šlachty pitomce. Shodili přece Nečasovu vládu. A poškodili kmotry. To se neodpouští.
