Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
12. 12. 2018 7:50

Smog a samet. Stát, který kašle na svá vlastní pravidla, je zpátky

Fotky: Nejvíce znečištěné ovzduší v Česku. Tak se Ostravsko halí do těžkého smogu
Smog každý podzim a zimu halí Ostravsko.
Jedním z jeho zdrojů jsou automobily. Proto také při smogové situaci meteorologové žádají řidiče, aby zbytečně nevyjížděli.
Jeho přítomnost zaznamenávají stanice na měření kvality ovzduší, jako je tato na jednom z jihoostravských sídlišť. I zde jsou limity přítomnosti prachových mikročástic ve vzduchu pravidelně překračovány několikanásobně.
Tři sta tisíc lidí jen v Ostravě a další desetitisíce v okolí dýchají výrazně horší vzduch než většina republiky.
Foto: Jakub Plíhal
Nejvyšší správní soud rozhodl, že zkušební provoz silnice delší než tři roky je neúměrně dlouhý. No a? Děláme, že to nevidíme.

Stát má imisní limity pro polétavý prach. Nejsou posvátná kráva, takže se smí překračovat. Ale i na to je hygienický limit - vzduch špinavější než maximální přípustná norma může panovat nejvýše 35 dní v roce. A i tenhle limit se překračuje. V roce 2017 dokonce na 47 ze 103 měřicích stanic.

Nejhorší ovzduší panuje konstantně v ostravské aglomeraci. V letech 2017, 2016 i 2015 vedla smogový žebříček observatoř v Ostravě-Radvanicích. Vloni se tam dostali nad limit 84 dní v roce. Předloni 89 dní. Každý čtvrtý!

Jde o druh zpráv, ze kterých jsme společně otupěli. Trvají příliš dlouho, takže budí dojem, že tak to prostě bylo, je a bude a nedá se svítit, je třeba to přijmout a smířit se s tím.

A pak jsou lidé, kteří to mají jinak. Jako žena z Radvanic, jež na stát - ministerstvo životního prostředí - podala žalobu, protože si myslí, že s tím nedělá nic anebo dělá málo. "Žalobkyně a její manžel žili celý život v Radvanicích a Bartovicích, kde jsou dlouhodobě překračovány zákonné limity znečištění ovzduší. Tento stav je sám o sobě protiprávní," prohlásil její advokát. Oba manželé, kteří jinak žili poměrně zdravě, trpěli rakovinou, muž jí podlehl.

Nejde o jediný případ tohoto typu, kterým se justice zaobírala nebo zaobírá. Občané si stěžují, že stát nedodržuje ekologická pravidla nebo přihlíží jejich marginalizaci a oni tím strádají. Úřady a soudy, pokud se k nim věc dostane, často dospějí k závěru v tom smyslu, že to lidi prostě musí nějak vydržet.

Zájmy obyvatel

Když Nejvyšší správní soud minulý měsíc zamítl stížnost okolních obcí proti plánu nové dráhy na ruzyňském letišti, soudce zpravodaj to hodil na politiky:  "V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými."

Jenže lidé mají oprávněný dojem, že když jde o jejich konkrétní životní prostředí, jsou to až příliš často oni, kdo musí ustupovat a přizpůsobovat se, zatnout zuby.

Panuje všeobecně sdílené přesvědčení, že je třeba v první řadě zohlednit širší (nebo vyšší) společenský zájem a akceptovat status quo. Dokonce i když úplně neodpovídá liteře zákonů a vyhlášek nebo i když mají námitky a obavy podstatný důvod.

To se týká příběhů, jako je Pražský okruh, jehož provoz překračuje hlukové limity. Jižní část pražské dálnice přitom funguje od roku 2010 - bez kolaudace. A Nejvyšší správní soud už dřív rozhodl, že zkušební provoz delší než tři roky je neúměrně dlouhý. No a? Děláme, že to nevidíme.   

Zkolaudován není ani tunel Blanka, který přivedl tisíce nových aut do ulice V Holešovičkách, přetínající rezidenční čtvrť nad Vltavou. Že jde o "zkušební provoz", se opravdu nepozná ani na decibelech, ani na imisích. Obvodní soud nejdřív městu Praha nařídil, aby situaci do roka srovnalo do limitů. Městský soud to v listopadu zrušil s odůvodněním, že první instance "nedostatečně zjistila skutkový stav věci".

V případě Holešoviček i Jižní spojky, kde si lidé stěžovali na hluk, odvolací soudy v minulosti prohlásily, že předchozí rozsudky "neodůvodněně preferovaly zájmy postižených obyvatel před zájmy města jako vlastníka komunikací".

Samotný "zkušební" provoz Blanky, která nemůže být zkolaudována bez silničního okruhu kolem Prahy, je výsměchem právnímu státu. Zkuste si dovolit vy sami takhle stavět.

Husák v Helsinkách

Charta 77, skupinka disidentů, která pomalu, ale vytrvale rozleptávala komunistické panství zevnitř, se při svém vzniku odvolávala na to, že československý stát neplní své vlastní závazky v oblasti lidských a občanských práv. Podepsal se pod ně rukou prezidenta Gustáva Husáka na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách v roce 1975. V praxi na ně kašlal.

Zdraví škodlivé povětří v Radvanicích a jinde s tím má leccos společného. Hygienické limity jsou něco jako Závěrečný akt helsinské konference. Jen místo parametrů lidských práv jde o parametry životního prostředí a zdraví.   

Tím nechci říct, že neutěšené ekologické poměry tam nebo onde povedou k nějaké nové sametové revoluci a změně režimu. Ale Charta 77 je pro stát mementem, jak se nechovat. Apel zdola na to, aby moc nešlapala po svých vlastních pravidlech, má díky Chartě značnou symbolickou váhu. Je v tom varování - tohle se nedělá, nebo… to jednoho dne praskne. Nevím jak, nějak. Nevím, co bude. Možností je víc.

Docenit tuhle historickou zkušenost a paralelu a podle toho jednat s občany je pro správu veřejných záležitostí úkolem prvního řádu. Není udržitelné, aby magistrály fungovaly na "zkušební provoz", jako by to byl "dočasný pobyt sovětských vojsk". Ne každý čtvrtý den, vzduch nad jedovatou čarou nesmí být nikdy. Za což se mimo jiné zvonilo v listopadu 89 klíči na náměstích.

 

Právě se děje

před 29 minutami

Mugabeho zabila rakovina, lékaři krátce před jeho smrtí zastavili chemoterapii

Příčinou úmrtí bývalého prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho, který zemřel 6. září ve věku 95 let, byla rakovina. Lékaři v Singapuru, kde se dlouhodobě léčil, krátce před jeho smrtí zastavili chemoterapii. Důvodem byl Mugabeho vysoký věk, rozšíření nádorů a nízká účinnost léčby. O přesné příčině smrti zimbabwského exprezidenta poprvé promluvil současný prezident této jihoafrické země Emmerson Mnangagwa, informoval server BBC.

Zdroj: ČTK
Další zprávy