Evropskou unii čeká zásadní summit lídrů jejích zemí. Ukáže se, jestli je to společenství do nepohody, do maléru, či jen do klidných časů. A ukáže se, jestli je Evropská unie vůbec společenstvím. Jestli má osmadvacítka vůbec něco společného, stejné zájmy, společné hodnoty, společnou vůli. Od rozšíření EU je uprchlická krize první zásadní zkouška.
Vláda ve středu schválila postoj pro premiéra, který nás bude na summitu zastupovat. Jeho mantra zní: kvóty ne, povinné příděly uprchlíků ne. Jsme suverénní stát, chceme si dělat azylovou politiku sami, ne pod diktátem Evropské komise. Za mantrou vykukuje dodatek: přijmeme dobrovolně stovky uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, kteří už čekají v Itálii a Řecku, nebo v táborech mimo Evropu. S tímto „ne-ano“, „bereme-nebereme“ postojem Sobotka vystoupí.
„My jsme vždycky v minulosti přijímali uprchlíky na dobrovolné bázi, na základě pravidel schengenské unie a na základě naší národní legislativy, a chceme, aby to tak zůstalo i do budoucna,“ vysvětlil Sobotka Českému rozhlasu.
Komické. Premiér de facto říká: Uděláme, co po nás žádáte, ale doma potřebujeme vypadat, že to neuděláme. Snaží se držet postoj „suverénního národního státu“. Hájit národní zájmy. Vypadá to mazaně, je to však riskantní pozice. Popsat jde asi takto: Když po nás něco chcete, když je malér, tak vytasíme národní zájmy. Národ. Když o nic nejde, milujeme Unii. Chceme volně cestovat, volně prodávat a dojit eurofondy.
Jak dnes popsat české národní zájmy? Co potřebujeme, abychom dobře žili dalších padesát let? Potřebujeme udržet fungující Evropskou unii. Nezahodit Schengen, volný pohyb osob i zboží mezi zeměmi osmadvacítky. Udržet azylové dohody, jež jsou pro nás jako vnitřní zemi Unie mimochodem velmi výhodné.
Putinův Orbán čeká „evropské řešení“ problému
EU je komplikovaný organismus, složený nejen z mnoha států, ale i z mnoha dohod. Kdyby odpadl nějaký stát, je to pro Unii mnohem menší rána, než když se přestanou dodržovat dohody. Protože s nimi EU stojí a padá. Je to jako na silnici: jakmile se přestanou dodržovat pravidla, každý je tam sám za sebe a místo škodovky potřebujete tank nebo obrňák.
Nedozvěděli jsme se, jaký postoj Sobotka na summitu zaujme k poslednímu kroku Maďarska, jež jednostranně, prý dočasně, zastavilo platnost azylové dohody (tzv. Dublin III). Jde o reakci na zamýšlené kvóty. Maďarské ministerstvo vnitra sdělilo, že z "technických důvodů" nebude z členských zemí EU dočasně brát zpět migranty, kteří v Maďarsku dříve požádali o azyl.
Mluvčí maďarské vlády Zoltán Kovács pravil: „Všichni očekáváme evropské řešení problému, ale nyní musíme chránit maďarské zájmy a maďarské občany.“ V minulých letech v Maďarsku požádalo o azyl přes 150 tisíc uprchlíků. Šli pak do Německa, Rakouska, Švédska a dalších zemí. Maďaři jsou „novo-eu-klasici“: očekávají evropské řešení, jako by Maďarsko nebylo EU.
Realita? Pokud jednotlivé země začnou jednat na vlastní pěst, pak se Unie ve své dnešní podobě rozpadne. Projekt zkrachuje. Vývoj může být takový, že se scvrkne do svého původního rozměru a my zůstaneme trčet venku. Spolu s Maďary, Slováky. Krásné vyhlídky. Nezapomeňme, že Schengen a volný pohyb v něm je klíčový také pro naši ekonomiku.
Sobotka zaujal dvojpozici: ne kvóty, ale ano, přijmeme stovky uprchlíků. Proč nekývne rovnou na kvóty? Prý si budeme moci mezi utečenci vybírat, když to bude dobrovolně. (Nepochybuji, že by nás Itálie nechala vybírat, dělat bezpečnostní kontrolu, i při kvótách.)
Ono však jde o víc. Sobotka stojí ve dvou ohních, v ohni Evropské komise i vyděšené české populace, která už se vidí s „arafatem“ na hlavě jak pokleká směrem k Mekce a předstírá, že se modlí k Alláhovi. (Úplný nesmysl.)
Nebuldozér nahý i v obleku
Sobotka ví, že Evropskou unii nutně, životně potřebujeme. V zahraniční politice má jasno: chce silně kooperující Evropu se společnou zahraniční a obrannou politikou. Jenomže do kooperující Unie, jak jistě coby sociální demokrat ví, patří i solidarita. Není možné si hrát na EU a nechat Itálii, Řecko a další státy, aby se utopily v uprchlické vlně. Proto tedy budeme utečence brát, zřejmě podobné počty, jaké žádá Evropská komise, leč dobrovolně.
Doma Sobotka zase dělá domácí politiku. Děsí se nepopularity, prohry ČSSD ve volbách. Proto odmítá povinné kvóty a doufá, že mu voliči onu „dobrovolnost“ zbaští. (Ve skutečnosti je to prostě kývnutí, ano, jsme ochotni přetíženým zemím pomoct. Sobotka ví, že EU si pomáhat musí.)
Není buldozer, není silná osobnost. Spíš takový polopopulista, jak si doba žádá. Jede to do Bruselu ošolichat. Nemá dost síly na to, aby doma vystoupil a v klidu vysvětlil, oč jde. Aby lidem řekl: Pomůžeme skutečně potřebným, prověříme si je, odmítneme lidi, které budeme podezírat z kontaktů na „Islámský stát“.
Zároveň však je postoj Sobotky a české vlády mnohem přijatelnější než finta Maďarů. Ta míří rovnou proti podstatě Unie. Putin musí Orbánovi tleskat, až ho svědí dlaně. Postoj českého premiéra je taky lepší než slovenské vyhrožování: Pokud nám vnutíte kvóty, uděláme si referendum a lid je odmítne.
Sobotka před odjezdem neřekl ještě jednu podstatnou věc. Jak se česká vláda zachová, pokud summit prosadí povinné kvóty? Vystoupíme z EU? Zadrátujeme hranice? Vyvolá vláda bleskové referendum podle Roberta Fica? Přiznáme, že Komise vyhrála? Nebo dokonce řekneme, že má pravdu? Že v tom nemůžeme Italy a Řeky a Španěly a Němce atd. nechat?
Rozumný kompromis, jaký by mohl summit lídrů EU jednotlivým zemím nabídnout, na kterém by se osmadvacítka mohla shodnout, zní: Kvóty ano, ale země si budou azylanty vybírat. Pak by na ně mohl kývnout taky nahý i oblečený Bohuslav Sobotka.
