Pomník maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze-Bubenči budí zase vášně. Jedna žena se mě zeptala: "Ale proč až dnes?" Vášně se neobjevily až letos, trvají déle, ale odpověď zní: protože byly naše dějiny falšovány, protože jsme k minulosti podivuhodně lhostejní. A lhostejní jsme taky proto, že se za svoji neodvahu, apatii, přizpůsobivost, poddajnost stydíme.
Začněme od instalování Koněvovy sochy. Odhalena byla 9. května 1980 během oslav osvobození Československa, za tuhé normalizace. Proč až v roce 1980? Proč neslavili osvobození Pražané Koněva už v roce 1945 a v letech následujících? Možná věděli, co ruská armáda pod jeho vedením v Praze dělala. Historik Petr Hlaváček, filozof, který vede Collegium Europaeum, společné badatelské pracoviště FF UK & FLÚ AV ČR, píše, že s Koněvovým vědomím "byli v tehdy jásající Praze vražděni a po stovkách do gulagů odvlékáni Čechoslováci ruského a ukrajinského původu".
V roce 1945 by se asi na pomník nedal dát nápis, že Koněvova armáda "zachránila 9. května 1945 Prahu před zničením", to se muselo počkat 35 let, až paměť Pražanů poněkud zvětrala. A je typické, že socha byla vztyčena až po roce 1968, až během normalizace, šlo přece o falšování dějin a vynucování si vděčnosti vůči osvoboditelům, kteří se proměnili v uchvatitele, okupanty.
Historik Hlaváček připomíná, kdo byl Koněv: 1918 až 1919 se podílel na krvavém teroru proti hladovějícím rolníkům v okolí severoruské Vologdy, v jeho rodném kraji, 1921 měl podíl na brutálním potlačení rebelie kronštadtských námořníků bouřících se proti bolševické diktatuře, byl též věrným spolupracovníkem německých důstojníků, kteří v Sovětském svazu působili na základě rapallské smlouvy, 1938 působil jako vojenský poradce v Mongolské lidové republice, sovětské kolonii, a to v době, kdy zde za účasti Rudé armády byly zavražděny a popraveny desetitisíce lidí, například buddhistických mnichů… Má smysl pokračovat? Maďarsko 1956, kde řídil krvavé potlačení maďarského povstání sovětskou armádou, při němž zahynuly tisíce maďarských bojovníků a civilistů. Svoji roli sehrál i při okupaci Československa 1968.
Tohle vraždící monstrum máme mít vystavené v Bubenči na památku? To je falšování dějin, pokračování v "komunistickém dějepisu", jak ho do nás lili za bolševika, za totáče.
A ono to jde dál, Koněv se stává symbolem nejen strašné, vražedné minulosti, ale i nepřátelské ruské přítomnosti. Již několik let žijeme s Rusy ve válce, v hybridní, informační (dezinformační) válce. Proto ruská ambasáda tolik hájí tuto děsivou postavu a její sochu v Praze.
Strhněte to monstrum
Příznivci dnešního ruského režimu potřebují nějaké záchytné body. Když jdete demonstrovat za svobodu, půjdete v Praze k Husovi na Staroměstské náměstí, ke svatému Václavovi na Václavák nebo k Masarykovi na Hradčanském náměstí. Kam se ale mají uchýlit putinovci, odpůrci Evropské unie a NATO, nepřátelé svobody? Ivan Stěpanovič Koněv je ideální postava pro jejich srocení, pod ním může komunistka Marta Semelová tvrdit, že maršál nemá krev na rukou (falšovat dějiny). Tam se sejdou Jana Volfová, Jaroslav Foldyna a za Zemana jeho mluvčí Jiří Ovčáček, členové KSČM a SPD.
Ta socha měla být dávno stržená, odstraněná, stejně jako před dvěma roky likvidovali podobné pozůstatky totality Poláci a Ukrajinci. Vědí, že Rusko za Putina je jejich nepřítel. Stejně jako byl zlikvidován Stalinův pomník (ovšem ne na náš vlastní popud, ale až po nástupu Nikity Chruščova, který odsoudil kult osobnosti tohoto masového vraha).
Přepisování dějin, jejich pokračující falšování, je velký český problém. Se sociálními sítěmi sílí, nelze nevidět ta kvanta mailů a statusů na sociálních sítích, které v posledních letech velebí komunistický režim, jak bylo za totality všecko v pořádku, vylhaný československý ráj na pohled. Falšována je válka na Ukrajině, falšována jsou fakta okolo sestřelení boeingu 777, letu MH17, falšována jsou fakta o spolupracovnících StB.
Typickým příkladem, který se vztahuje k soše Koněva, je zfalšované očernění rodiny starosty Prahy 6, městské části, která pomník odmítá a zahalila ho, tedy rodiny Ondřeje Koláře (TOP 09). Na sociálních sítích začala kolovat dezinformace, že je v příbuzenském vztahu s válečným kolaborantem Ottou Kolarem, což je vyfabrikovaná lež, kterou šířila facebooková skupina Přátelé Ruska v České republice, kdo jiný.
Dezinformátoři si dali práci a do hesla "Otto Kolar" na Wikipedii vložili hoax, že je v příbuzenském vztahu s rodinou starosty Koláře, také změnili rok jeho úmrtí na 1984. Tak vypadá ruská informační válka v Česku. A přece mluvčí prezidenta Zemana, mluvčí českého nejvyššího ústavního činitele, z demonstrace za neodstranění Koněva tweetuje: "Máme různé názory a volíme různé politické strany, ale jedna věc nás spojuje, odmítáme přepisování historie a odmítáme lidi, kteří pošlapávají hodnoty demokracie."
Falšování dějin provází převracení hodnot, kdy lež je nabízena jako pravda a pravda označována za lež. Proto ještě jednou opakuji, socha Koněva by měla být aspoň 30 let po sametu odstraněna. Nic dobrého od roku 1980 nezvěstuje.