Minulý čtvrtek odstartovala hlavní část kampaně #StopNenavisti. Spustila ji nevládní organizace Fórum 50 % podporující vyrovnané zastoupení žen a mužů ve veřejném životě. Cílem kampaně je upozornit na násilné a obtěžující chování vůči političkám a veřejně aktivním ženám.
Je cenné, že se tématem nenávisti k aktivním, veřejně známým, viditelným ženám Fórum zabývá. Upozornilo, že se obtěžující, či dokonce násilné chování k političkám neodehrává jen v Česku. Jde o celoevropský jev: "Šetření Meziparlamentní unie například ukázalo, že s nějakou formou násilí se setkalo více než 80 procent respondentek z řad poslankyň napříč Evropou." Nenávist k ženám političky vyčerpává a vypuzuje je z veřejných funkcí. Jeden velmi výrazný příklad máme na Slovensku, končící prezidentku Zuzanu Čaputovou.
Předmětem nenávisti u nás a v Evropě ale nejsou zdaleka jen ženy. Nenávist jako by se stala jakýmsi přirozeným, ale mylným, východiskem pro mnoho lidí. Přitom nic neřeší, jen problém prohlubuje, a jakékoli řešení tedy oddaluje. Nenávist k lidem s jinou sexuální orientací či genderovou identitou. Absurdní nenávist k uprchlým Ukrajincům, ale na druhé straně i neskrývaná nenávist k Rusům, tedy ke všem Rusům, nejen k masovému vrahovi Putinovi a jeho gangsterům.
Pochopitelná nenávist k teroristickému hnutí Hamás, jež se však ďábelsky snadno, pohodlně a jaksi "automaticky" přenese na nenávist k Palestincům a odtud na nenávist k muslimům a… Vedle toho pak bují jaksi "logicky" nenávist k Izraeli, odtud k Židům i židům, a tak můžeme pokračovat dál a dál a dál. Nenávist ke klimatickým aktivistům, nenávist ke Grétě Thunbergové a odtud k aktivním mladým lidem.
Začněme u veřejně aktivních žen. Fórum 50 % vzalo jako ukázkový příklad nenávisti, ale taky tupé machistické nadřazenosti, kauzu Pirátky Zuzany Klusové. Po oznámení její kandidatury do Evropského parlamentu následoval příval nenávistných sexistických komentářů. "Kdo z Pirátů ji už ohnul přes stůl, že by váš ředitel kabinetu? Nebo Ferjenčík?" ptal se kdosi na Twitteru. Zakomplexovaná nenávist k ženě, která uspěla. Ale takových útoků je celá řada, terčem často bývá třeba předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová i další ženy jak z vládních stran, tak z opozice. Voliči pětikoalice se v tom nezdají být lepší, liberálnější, kdepak.
Kampaň #StopNenavisti začala zveřejněním prvního videa, kde nenávistné, sprosté urážky čtou poslankyně Marie Jílková, Lucie Potůčková, Eva Decroix a europoslankyně Markéta Gregorová (úmyslně nepíšu, ze kterých jsou politických stran, o to teď nejde). Série političek pak končí větami: "Do očí byste jim to neřekli. Tak to ani nepište."
Jde o útoky na různých sociálních sítích, tedy technicky řečeno "remote" hejty. Při protivládních demonstracích ale vidíme, že dost lidí vám svou nenávist vmete i přímo do očí, stačí, když prostě mají pocit převahy.
Přímé útoky znají kupříkladu homosexuálové. Ve čtvrtek 12. října uběhl rok od tragické smrti dvou LGBT+ lidí - Juraje a Matúše, kteří byli zavražděni při teroristickém útoku v bratislavském klubu Tepláreň. Oběti předsudečného násilí na Václavském náměstí připomněla Duhová pieta. Ale není to minulost, když kupříkladu sledujete debaty o manželství pro všechny, opět narazíte na silnou porci nenávisti, často pak nenávisti křesťanské.
Přes 60 procent Ukrajinců u nás zažilo nějaký druh agrese
Ukrajinský server Evropejska pravda upozornil na rozsáhlý výzkum (odpovídalo v něm více než 3800 lidí) agentury PAQ Research mezi ukrajinskými uprchlíky v Česku. Proběhl letos v červnu. Dotazovaní odpovídali na otázku: "Zažil jste vy nebo někdo z vašich rodinných příslušníků během svého pobytu v České republice verbální/fyzické útoky kvůli tomu, že jste z Ukrajiny?" Výsledek: přes 60 procent Ukrajinců, kteří u nás nyní žijí, zažilo nějaký druh agrese, většinou slovní útoky či urážky. Každý dvacátý oslovený zažil fyzický útok. To už se ovšem nekoná "jen na sítích", to už je nenávist, která se Ukrajincům vmete do očí.
Z výzkumu bylo rovněž patrné, že terčem agrese jsou častěji mladší lidé do 40 let než starší věkové skupiny. Větší pravděpodobnost napadení se týkala žen, ne mužů. Fyzická agrese se podle autorů studie často odehrává mezi dětmi. Více jsou pak napadány děti z neúplných rodin, typicky takové, které v Česku žijí jen s matkou. Na své okolí zřejmě působí tak, že mají menší ochranu. Smutné.
Nedávno jsem psal o vyhřezlé nenávisti vůči všem obyvatelům Pásma Gazy, kdy se po odporném, člověku naší části světa těžko pochopitelném útoku Hamásu na Izrael, objevovaly zjevně zcela vážně míněné výzvy Izraelcům "srovnejte Gazu se zemí".
Minulý týden jsem slyšel vyprávění učitelky o konfliktu s matkou ruského dítěte v české základní škole. Ruska si stěžovala na lektorku, která podle ní řekla, že angličtina je hezčí jazyk než ruština. V reálu lektorka českých historických událostí nic takového nevyslovila, ale ta učitelka střet komentovala: "Já být Ruskou u nás, tak budu takhle malinká a budu mlčet." Narážela jak na okupaci Československa v roce 1968, tak na ruskou genocidu páchanou na Ukrajině.
Asi nešlo přímo o nenávist, ale zcela jistě o zahrnutí oné ruské matky do zcela odmítané skupiny "Putin a jeho Rusko". Přitom maminka oné holčičky možná před Putinem utekla a možná se v emigraci jenom snaží, aby její dítě nezapomnělo rodnou řeč, řeč Puškina, Lermontova, Bulgakova, řeč textů skupin Kino a Zoopark, což se jistě dá docela dobře chápat. Češi v emigraci to přece taky dělali.
Představuju si, jak budou nenávistníci reagovat na video, kde poslankyně čtou věty sprostých, ponižujících útoků, jimž byly vystaveny. Úšklebky, posměšky. Sebereflexe těžko. Opačně smýšlející budou znechuceni. A to jde o české političky. Představuju si, jak jiná neziskovka udělá video, kde budou Rusové, Židi či Palestinci nebo čeští Romové číst sprostoty, jimiž byli uráženi. Jaké reakce náhodných diváků by to doprovázely.
Jiný pokus udělal ministr vnitra Vít Rakušan. Vyzval lidi, kteří mu nadávají, kteří ho zřejmě kvůli kampani opozice nenávidí, aby si s ním šli zaběhat, aby si s ním přišli promluvit. Nepřišel nikdo z útočníků. Od Rakušana dobrý pokus, od nenávistníků zřejmě lhostejnost či zbabělost.
Proti nenávisti existuje jedna nesnadná, osobní cesta. Sám jí nepropadat, sám si uvědomovat, že ne každý Rus je Putin, ne každý Rus chce vyhladit Ukrajince. Že ne každý Palestinec je Hamás, Muslimské bratrstvo či Hizballáh. Že ne každý volič ANO je Babiš, ne každý volič ODS podporuje Blažka atd. atd. Sám se bránit kolektivní vině, generálním odsudkům, odmítat šmahem pohřbít celé náboženské skupiny, celé rasy, národy.
A sám se snažit, sám se odvážit čelit takovým nenávistným odsudkům i ve svém okolí. Spustit si ve své hlavě vlastní, soukromou kampaň #StopNenavisti.
