Z té nekončící trapnosti jednomu málem slézají nehty. Prezident dávající léta okázale najevo zášť vůči intelektuálům, kam jednoznačně patří i Jiří Fajt, profesor Fajt, vůbec nebere v potaz právo a zákony. Jako by u nás existoval jen jeden zákon, a tím je zlovůle Miloše Zemana.
Doby se změnily, ale zavilost, s níž jde proti Fajtovi (a také proti Ivanu Ošťádalovi), připomíná zavilost, s níž šli proti českým elitám komunisti po převratu v roce 1948. Typická je ta lhostejnost k realitě a právu. Žijeme v jiném režimu, ale dovedu si představit, že kdyby se vrátil ten minulý, vedli by zemanovci proti Fajtovi strašlivý proces. Provinil se totiž svobodomyslností, a navíc úspěchem ve světě.
Správní soud rozhodl, že Zeman musí znovu řešit jmenování historika umění Fajta profesorem (de facto připojit svůj podpis na jeho jmenovací dekret). Sdělil, že prezidentovo předchozí rozhodnutí o Fajtově nejmenování bylo nezákonné, neboť hodnotilo odbornou způsobilost, což "jmenovači" profesorů nenáleží. Verdikt platí. Obdobně soud nedávno rozhodl i u nejmenování Ošťádala - a Zeman podal kasační stížnost. Potáhne to až za hrob.
Předseda senátu pražského městského soudu Milan Tauber vysvětlil, oč jde: "Prezidentu republiky nenáleží posuzovat otázky hmotného práva, otázky kvalifikace a odbornosti. Náleží mu toliko zabývat se případnými závažnými procesními vadami řízení o jmenování profesorem. Tedy například, že vědecká komise vysoké školy nezasedala ve složení, v jakém měla, že byl špatně zachycen výsledek hlasování a podobně."
Dodejme, že tyto otázky v daném případě posuzuje vědecká rada a hodnoticí komise Univerzity Karlovy, lidé k tomu odborně způsobilí a celoživotně vzdělávaní. A v tom je právě problém, Zeman chce stát nad univerzitami, nad soudy (a to zní v demokracii opravdu děsivě), nad státem. On (a možná ještě víc aparát okolo něj, ta parta vyznavačů míchaná s manipulátory) uvěřil, že si může dělat, co chce, že se jako bůh vznáší nade vším. Proto se tolik zhlíží v Putinovi, ten si přece taky dělá, co mu libo, mění si ústavu podle svého, drží v Rusku takřka absolutní moc.
Odůvodnění svévolného nejmenování Fajta profesorem Zeman změnil. Stojí to za pozornost, vidíme na tom zášť a snahu škodit. Na jaře 2015 Zeman odmítl podepsat Fajtův jmenovací dekret kvůli tomu, že údajně žádal, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele Národní galerie. Později ale označil za zavádějící Fajtovo tvrzení, že je hlavním editorem devítisvazkové rukověti dějin umění středovýchodní Evropy, když v době řízení nebyl vydán ani první díl. Fajt se prý také prohlásil za hlavního autora publikace The Crown of Bohemia a nezmínil v podkladech hlavní editorku. Zeman zpochybnil i podmínku souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole.
Proč se studenti a s nimi i akademici nebouří?
Toto hledání vší "hlavě státu" nevyšlo. Soudy to opakovaně odmítají. Jeden po druhém dávají za pravdu Univerzitě Karlově - je jejím právem stanovit, kdo bude profesorem, zatímco Zeman má v podstatě právo býti jmenovačem, maximálně zkontrolovat procesnost předchozího děje, nikoli jeho obsah, podstatu. Na to nemá ani kvalifikaci, ani zákonné zmocnění.
Naprosto logicky, prezident jmenuje profesory nejrůznějších oborů, a dokonce ani s pomocí pánů Ovčáčka, Mynáře, Nejedlého a Zbytka není schopen, nemůže být schopen, všecky ty obory posuzovat. Ta snaha je směšná, stejně jako je směšné a trapné, že nejvyšší ústavní činitel země marně hledá vši na světovém kunsthistorikovi.
Dodejme ještě pro pořádek a oživení paměti laskavého čtenáře: na světovém kunsthistorikovi, který při první přímé volbě na Hrad podpořil nikoli Zemana, nýbrž Karla Schwarzenberga. Toto je pravý původ Zemanova zavilého odporu, ješitnost, urážka starostenské nohy.
Psal jsem o tom už dřív. Překvapuje mě jistá lhostejnost mladých intelektuálů, kupříkladu studentů Univerzity Karlovy. Jistě, jedna věc je Zemanovo zpochybňování českých elit. Tam jim může být fuk. Ale druhá a naprosto klíčová věc je přece zpochybnění celého univerzitního systému. Toto, tedy nejmenováním profesorem, ač docent vše splnil, se může stát komukoliv, kdo se panu nejvyššímu znelíbí, kdo se ho dotkne, kdo ho nepodpoří.
Jistě že je Fajt profesorem, odborná veřejnost o tom nepochybuje. Ale oficiální jmenování mu Zeman neposkytl a zřejmě za své hradní éry neposkytne (i když dřív řekl, že "jen idiot nemění názory"). Proč se tedy studenti nebouří? Proč dávno nedemonstrují před Hradem či "na chatě" v Lánech? Vážně je jim to jedno? Jsou tak krotcí? Proč se nebouří akademici? Proč nepíší petice, neatakují poslance a vládu, nejdou do ulic? Žaloby nestačí. Ta akademická poslušnost je strašná, potvrzuje český úpadek.
Zeman soudy neposlouchá. Fajt a Ošťádal, jak víme, nejsou zdaleka jediné případy, kdy se prezident staví nad zákon a i rozhodnutí soudců. Pozoruhodné je, že se s tím jakoby nic nedá dělat. Přesněji: nikdo s tím nic nedělá. Jistě, univerzita se soudí, volí tuto legální cestu. Trvá to roky. Pro Fajta a Ošťádala už pět let bez oficiální profesury, kterou si vydobyli, zasloužili, do níž museli vložit obrovské úsilí a znalosti.
Co na to říká vláda? Pro stát, za který odpovídá, je přece tento stav zlý, takhle na špici Evropy nevyskočíme. Proč premiér Babiš denně netlačí na prezidenta, ať ty lidi jmenuje? Proč je nebrání poslanci a senátoři? Proč zlovolnému Hradu neomezí rozpočet, když nefunguje?
Je s podivem, že stát nemá sílu svoji "hlavu", jež dávno není žádnou hlavou, spíš jakousi šaškovskou čepicí na hlavě, korunou z kočičího zlata, zkrotit, donutit konat to, co má. Zeman se stal vzorem opačného jednání, vzorem, jak kašlat na zákony, na soudy, na stát. Proč i tak smí zůstávat prezidentem? Česká hanba.
