Návrat komunistů, nebo dokonce komunismu je heslo dne - KSČM podpořila Babišovu vládu výměnou za vliv na její agendu, čímž se ocitla formálně nejblíže k reálné moci na celorepublikové úrovni za celé polistopadové období.
Ano, komunismus - nebo spíš oficiální ideologická dogmata předlistopadového Československa - u nás skutečně úspěšně dobývá ztracené pozice. Ale mocenské čachry Andreje Babiše s Vojtěchem Filipem v tom hrají jen okrajovou roli.
Jistě, KSČM u moci i její rehabilitace coby "demokratické strany" na titulní straně novin plnících dnes už nepokrytě roli někdejšího Rudého práva jsou nechutnosti. Je to bagatelizace komunistických zločinů a plivanec do tváře (a na hroby) jejich obětí.
Ale souhlasím s bývalým prezidentem Václavem Klausem (což se věru nestává příliš často), když říká, že se sice obává nástupu nedemokratických, totalitních idejí, avšak ne někdejšího komunismu pod rudou vlajkou.
Návratu stejné totality v jiném hávu se obávám rovněž - nevidím ji ovšem na rozdíl od Klause přicházet "ze Západu" pod "zelenými, eventuálně duhovými a jinými vlajkami".
Staré a osvědčené komunistické rétoriky si ale nelze nevšimnout tam, kde ji Klaus nápadně přehlíží - v nacionalistických tirádách těch, kdo se zaštiťují obhajobou oněch mytických českých "národních zájmů".
Izolaci české kotliny dnes její protagonisté obhajují prakticky stejným slovníkem jako jejich ideoví předchůdci v dobách normalizace. Tam venku číhá nepřítel. Jen je to dnes místo kapitalistického záškodníka muslimský uprchlík. Musíme vystoupit z EU, oplotit se, bránit, kontrolovat. A střílet, samozřejmě. Jako tehdy. Klub českého pohraničí likes this.
Je až komické, jak ti, kdo o sobě tvrdí, že brání občany před státní zvůlí, regulacemi a buzerací, nemají problém s obnovením kontrol na hraničních přechodech. "Tvrdě kontrolovat vlastní hranice" chce například Václav Klaus mladší, který - jak sám napsal - v parlamentu hlasuje proti zákonům, aniž by je četl, protože mu jeho "cit říká", že "zvýší buzeraci". A úmorné čekání v hodinových frontách, ponížené vystupování a otevírání kufru auta nebo nemožnost projet se Podyjím na kole bez starostí, zda jsem na moravské, nebo dolnorakouské straně hranice, je co? Oslava svobody jednotlivce?
Obhájci uzavřených hranic přejímají někdejší komunistický slovník se vším všudy. Vždyť je to pro naši vlastní bezpečnost! Dříve byl ostnatý drát na Šumavě pevnou hrází proti imperialismu, dnes nás má chránit před terorismem. Kdo má v pořádku doklady a nepřeváží nic nelegálního, ten se přece nemusí ničeho bát, napsal mi jeden diskutující na Facebooku. Ano, přesně tak komunisté obhajovali šikanu výjezdních doložek a devizových příslibů. Kdo opravdu potřebuje cestovat, ten může, tak jakápak nesvoboda, soudruzi?
Samozřejmě, nic proti časově omezeným kontrolám v odůvodněných situacích, třeba při pohybu masivního proudu migrantů. Ale české bubnování do šturmu na hranicích má jiný smysl - nenápadně do nás vtlouct přesvědčení, že izolace je norma, ke které je třeba se vrátit, a integrace historický omyl, který je třeba napravit. Je to jen další tah ze strany těch, kdo na všech frontách bojují proti otevřenosti.
Obhájci uzavřených hranic přejímají někdejší komunistický slovník se vším všudy.
Nelze si také nevšimnout, jak dnešní "alternativní" média poplatná národoveckému třeštění kopírují někdejší komunistické selektivní zpravodajství z území nepřítele, kterým byl tehdy - a dnes je opět - Západ. Televizní noviny a Rudé právo byly před listopadem plné německých, francouzských a britských stávek, nezaměstnanosti a protiválečných protestů. Nic jiného jako by se na Západě nedělo. Dnešní Parlamentní listy apod. nám Německo líčí jako zemi zmítanou terorismem a násilím (páchaným samozřejmě výhradně imigranty). "Obyčejní" Němci jsou zoufalí stejně jako kdysi ve frontách na pracovních úřadech. "Chcete snad u nás terorismus?" ptají se samozvaní zachránci Čechů před strašným německým údělem.
Kdo si pamatuje komunismus, nemůže v tom neslyšet ozvěnu někdejšího "Chcete snad u nás nezaměstnané?". No tak mlčte, soudruhu.
Paralel s někdejším komunistickým viděním světa je v dnešní národovecké rétorice tolik, že se ani nelze všem podrobně věnovat. Jen namátkou - NATO je už zase organizace válečných štváčů toužících rozpoutat válku s mírumilovným Ruskem, samozřejmě ve službách Washingtonu. Angela Merkelová je "revanšistka", protože zopakovala, že pro poválečné vyhnání Němců "neexistovalo morální ani politické ospravedlnění". Čeští "vlastenci" ovšem ve svatém rozhořčení obvykle zapomínají citovat předcházející větu ze stejného projevu, ve kterém kancléřka prohlásila, že vyhnání bylo "bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury".
O evropských dotacích píší odpůrci EU prakticky stejně jako kdysi komunisté o Marshallově plánu - je to nástroj, kterým si nás chce Západ podrobit. Intelektuálové a vzdělanci, zejména v humanitních oborech, jsou opět automaticky podezřelí a měli by jít dělat "něco užitečného", pokud možno "rukama". A dalo by se pokračovat.
To už těžko může být náhoda. Lži a překrucování reality, které nám otravovaly život za komunismu, jsou zpět v plné síle. Neoživují je ale novodobé ismy, jejichž zhoubnost s takovou oblibou líčí exprezident Klaus (zčásti jistě i proto, že řadu z nich sám vymyslel).
Do hry je vracejí přívrženci jediného, starého a dobře známého ismu. Nacionalismu.
