Ať už od Ondřeje Neffa (Stávka nestávka v LN), Jana Kábrta (Dobré filmy stát nepotřebují v MF DNES) nebo naposledy v pondělních Lidovkách od Vladimíra Bystrova, který svým článkem Komunistické duše filmařů porušil snad všechna pravidla normální argumentace.
Protože k podstatě odborného problému s tvorbou zákona o kinematografii existuje řada studií a článků, (odkazuji třeba na věcnou argumentaci Přemysla Martinka v Respektu č. 22), ještě jednou zrekapituluji ve stručnosti, o co jde.
K ČEMU ZÁKON O KINEMATOGRAFII
Jelikož žijeme v Evropě, potřebujeme také tomuto teritoriu odpovídající zákony, určující pravidla v dané oblasti podnikání. Film - ať už jako byznys, zábava, tvorba nebo kulturní statek - má celou řadu souvislostí mezinárodních, sociálních i finančních.
Zákon z roku 1992 je špatný, dokonce mimořádně špatný a o jeho novelizaci se mluví od doby jeho přijetí. Pokud chceme nějakou kinematografii mít, je potřeba k její existenci vytvořit fungující rámec, tak jako ho mají jiná odvětví podnikání a veřejného života. Standardní je vícezdrojové financování filmové tvorby, obvyklé nejenom v Evropě, ale i v Americe. Naprostá většina Evropských filmů je financována z několika zdrojů, včetně veřejných, a to nikoli pro blaho producentů a tvůrců, ale proto, že souvislosti s výrobou a prezentací filmů mají celou řadu společenských dosahů.
Film je mimořádně nákladný proto, že se neobejde bez desítek specialistů, které je třeba zaplatit. Z podařeného filmu mají samozřejmě prospěch nejen jeho producent, koproducenti a tvůrci, ale také kina, televize a také stát v podobě své reprezentace.
PROČ POTŘEBUJE FILM STÁTNÍ PODPORU
Český film potřebuje investice z několika dobrých důvodů:
Protože, podobně jako sport, je filmová tvorba lukrativní pouze ve své nejšpičkovější fázi (a někdy ani to ne), a ta je bez širší základny nemyslitelná. Nelze vyrábět jen vynikající filmy.
Protože představuje kulturní statek, který zůstává pro příští generace a kterým se stát může bez dalších velkých nákladů reprezentovat v zahraničí.
Protože jinak obchodně neobstojí v konkurenci ostatních kinematografií, a to nikoli z důvodů kvality, ale vysokých vstupních nákladů na výrobu i prezentaci.
Protože stojí za to pokračovat v národní tradici animované tvorby a tvorby určené dětem.
Protože v tomto odvětví pracují tisíce lidí, kteří mají rodiny, platí daně a jejichž zručnost přivádí do naší země miliardové investice v zahraničních kinematografických zakázkách.
Protože bez garance minimálních vstupních nákladů dosáhneme jen obtížně na zahraniční koprodukci, a tedy pozdější zahraniční distribuci. To není zase pouze otázka kvality jednotlivých projektů.
Protože se jedná o vcelku úspěšné odvětví, kdy na korunu zdejší veřejné investice obvykle seženeme další tři koruny investicí soukromých nebo veřejných zahraničních. Bez té vstupní koruny jsme ale často v koncích. A tato agónie trvá už čtrnáct let, jak dokládá i podrobná studie, kterou si ve Velké Británii nechala vypracovat Česká vláda. Včetně neblahých a nezanedbatelných důsledků ekonomických.
JAK JE TO JINDE
Ve všech zemích demokratické Evropy zákony, které nějak upravují možnosti vícezdrojového financování, existují. Na financování filmů se velice často podílí přímou investicí stát, potom subjekty, které z obchodování s filmy žijí a nebo filmy pro svoje podnikání využívají (např. komerční televize, kdy bývá běžnou podmínkou, že za udělení licence budou tyto televize procento odvádět do kinematografických fondů).
Také řada regionálních institucí běžně investuje do propagace místní kultury a jazyka. Kina odvádějí malá procenta ze vstupného. Z hlediska státu, televizí i kin jsou to, ruku na srdce, zcela zanedbatelné peníze, pro filmovou tvorbu a její rozvoj je to dobře, protože se to všem "investorům" nakonec vrací zpátky - na daních, na kvalifikovanosti filmových profesí, což sem také přináší lukrativní zakázky ze zahraničí, na dílech, která reprezentují naši kulturnost, zemi a ostatní umělecká odvětví.
A také proto takové investice evropské země podporují, že to patří ke kulturním tradicím, podobně jako nesmrkat do rukávu a nefackovat se na zubařských konferencích.
FACKA ZLEVA - HLASOVÁNÍ
Producenti nejsou mesiáši, ale také žádní kapitalističtí vydřiduši nebo socialističtí hýřilové. V tomto bludu žijí věci neznalí lidé a nedají si to vymluvit. Ti producenti, které znám, jsou často pracovití, odvážní, zcestovalí a kulturně vzdělaní lidé, kteří zaměstnávají - tedy živí - stovky lidí.
To poslední sociálnědemokratická vláda přišla s nedokonalým, kompromisním zákonem, - po mnohaleté neochotě předchozích vlád situaci v oboru jakkoli řešit (pozn: opravdu nejde o platy tvůrců a zisky producentů!).
Podstata měla být zhruba v tom, že vyhandluje s televizemi takovou dohodu - komerčním televizím se postupně přidělí reklamní časy České televize, ČT vyšší koncesionářské poplatky - a to vše za příslib pozdější solidarity při tvorbě kinematografického zákona, který se bude alespoň vzdáleně podobat tomu, co v Evropě funguje.
Byla to polovičatá dohoda: My za vás dneska budeme pracovat na zahradě, vy nám zítra přijdete umýt okna. Televize nám nakonec vzkázaly, že nám maximálně umyjí hlavu.
A nakonec ta naprostá absurdita: Filmaři loajálně souhlasí s dalším nedokonalým zákonem, ať je proboha alespoň něco. Načež vládní poslanci, včetně ministra naprosto zaujatého už pouze svou předvolební kampaní, nechají zákon posměšně spadnout pod stůl a filmaře div neoznačí za hamižné kapitalisty ("Ten váš guru Klaus!" řekl Jandák Trojanovi zcela vážně!).
Potom, co překroutí a poruší všechny dohody, ke kterým se spělo složitě osm let, se všechno zničí za dvě hodiny na nátlak televizí. A nakonec z filmařů, mezitím vydíraných svými komerčními koproducenty, dělá ministr darebáky, kteří chtějí ošidit dětského diváka na Zlínském festivalu. Bývalé štaci ministra, kde měl dětský divák - rozuměj český volič - přihlížet, jak ministr Jandák s premiérem Paroubkem a Gerhardem Schröderem pár dnů před volbami demonstrují s dětmi světlé zítřky o kulturu tak příkladně pečující ČSSD. Za smutné stafáže lidí, kterým týden před tím ("Mně už je to jedno jak budete hlasovat!") sociálnědemokratičtí poslanci prachsprostě naplivali do obličeje.
FACKA ZPRAVA - STRÁŽCI TRHU
Načež jakoby pravicoví novináři popustí uzdu fantazii nebo nějaké vnitřní frustraci a navezou se do "hrstky producentů... co chtějí dary od státu, na kvalitu nehledíc"(Kábrt), do "komunistických duší... producenta T., režiséra H. nebo animátora K."(Bystrov), do "nejhlubší krize české kinematografie, která vyrábí filmy, které publikum vidět nechce"(Neff).
Kolik by asi v Čechách mělo být producentů nežli hrstka, pane Kábrte? A z jakého důvodu myslíte, že nehledí na kvalitu práce, která je stojí tolik peněz a úsilí? A proč takové plky, prosím, musíme číst v článku "Dobré filmy stát nepotřebují" na stejné stránce, kde je fotogalerie z festivalu v Cannes, jehož miliardový rozpočet z naprosté většiny hradí stát - Francie?
A filmy České nové vlny, jimiž se dodnes chlubíme, vznikly z vůle soukromých investorů? Kterých? Byl to Gumotex? Nebo snad Pepa z Honkongu? Přinesly ty filmy jen prospěch svým tvůrcům? Žije Jan Němec na Seychelách nebo Jiří Menzel v Belize, jako někteří sponzoři současné politické reprezentace? Kvůli Věře Chytilové a Jiřímu Krejčíkovi snad uveřejnily všechny důležité americké noviny celostránkové inzeráty "Neinvestuje v České republice - okradou vás!"? Nebo to bylo kvůli Želenému se Zemanem?
Čím projevil svojí "komunistickou duši" producent Ondřej Trojan? Tím, že přivedl za posledních deset let na svět dva filmy, Musíme si pomáhat a Želary, které byly za Českou republiku nominovány na Oscara? Že jsme natočili další dva miliónové projekty, Pelíšky a Pupendo, aniž jsme se divákům nízce podbízeli? (Mimojiné - s naprosto minimálními rozpočty, na šestnáctimilimetrový film!) Že máme za sebou celou řadu retrospektiv, které v Německu, Řecku, Maďarsku nebo Polsku zorganizovali - pod hlavičkou České republiky - naši hostitelé za tamní veřejné peníze? Co komunistického spatřuje Bystrov na obdivuhodném a vlastně statečném boji Aurela Klimta za pokračování tradice animovaného filmu v Čechách?
Když píše Ondřej Neff o "nejhorší krizi českého filmu", musím se zeptat, jestli on se setkává s gratulacemi - například šéfredaktora New York Times - za svoje fejetony? A nebo kdy dostal nějaké srovnatelné mezinárodní ocenění, jako v posledních letech dostávají na významných přehlídkách v zahraničí Bohdan Sláma, Saša Gedeon, Petr Zelenka, Jan Němec nebo - nyní už ve Francii žijící - Petr Václav? Nebo zdali se stává jeho tvorba tématem diplomových prací studentů v Německu, Polsku nebo Maďarsku, jako se to děje našemu současnému, podle Neffa prachmizernému, filmu? A proč ty filmy, které nikdo nechce vidět, přesto vidělo loni více návštěvníků kin nežli celou slavnou fotbalovou ligu, s jejími Ivánky, nezbytnými Národními stadiony na soukromých pozemcích J&T - Sparty, která tak nádherně demonstrovala smysl pro fair play nedávno v Plzni?
EVROPA JAKO KULTURNÍ PROSTOR
Vůbec sleduji u všech tří publicistů uvažování - když jsme u sportu - takového typu: Češi potřebují Nedvěda, Jágra a Neumannovou, kteří jsou tak dobří, že si na sebe vydělají. Ale nějaké přípravky, nižší soutěže, nešťastně zranění sportovci..., to nemá na tomto tržišti prvobytně pospolné nabídky a poptávky místo. A co jiného je vrcholový sport než zábava, tedy showbyznys? Je proto třeba zrušit Sazku, jako nemístný zdroj financí pro případné podnikání majitelů a předsedů sportovních klubů?
Copak naše vláda nespěchá s miliardovými pobídkami a daňovými úlevami pro firmy, jejichž vedení chodí s klepety na rukou? Jsou nějaká taková podezření, jako třeba v případě Setuzy, spojena s českou kinematografií? A chystáme se snad vytáhnout z vašich kapes skutečné peníze, jak se to v tichosti a bez problémů povedlo třeba ČEZu?
Není nejmenší problém - v jejich vlastním stylu - parodovat "fašizující nekulturnost" Bystrovova ubohého článku, "rudoprávní hantýrku" Jana Kábrta nebo označit Neffovu logiku Stávky nestávky za "bohorovné ignorantství".#reklama
Nebo vzkázat zdvořile - po foglarovsku: "Dejte si, klucí, placku na čelo!"
A vy - budoucí poslanci a ministři - přijměte prosím konečně už nějaký zákon o kinematografii. Udělejte to poctivě a rychle, věřte, že z toho budou mít všichni méně škody a více užitku nežli z otravné vybíjené na mentálním hřišti, které vykolíkovali Krejčíř s Mrázkem.
V globálně propojeném světě je naprosto důležité se na národní, tedy i státní úrovni starat o svoji kulturu. Tedy i o kinematografii. Protože se to - ze všech trochu dlouhodobějších hledisek - bohatě vrátí. A protože to žádné ohromující prostředky nevyžaduje (Tipoval bych, že jeden Gripen by pokryl desetiletku.).
Evropa je zkrátka také kulturní prostor, do něhož, jak věřím, patříme a patřit chceme.
Ale možná by část našich spoluobčanů, kterým lahodí smysl článků Kábrta, Bystrova a Neffa, raději do Ameriky počátku 19. století. V takové společnosti ovšem počítejte - Johnny, Vladimir and Andrew, že po příštím nactiutrhačném článku beru neprodleně opakovačku a ustřelím vám kebuli za zvuků Klausovy foukací harmoniky.
