Prezidentské volby rozhodnou kromě jiného o tom, co se stane se sociální demokracií. Nejtradičnější z tradičních stran (založena v hostinci U Kaštanu v roce 1878) je po volebním fiasku v depresi. Kurýrovat ji může dvojím způsobem: buď emancipací od Zemana, nebo léčbou Zemanem.
Sjezd ČSSD, na kterém odstoupí vedení strany a rozhodne se, co dál, bude v únoru. Když v lednu vyhraje Miloš Zeman, pravděpodobně to bude znamenat i vítězství zemanovců v sociální demokracii. Prezidentský magnetismus zapůsobí. Zeman by asi nepřevzal hold bývalých spolustraníků osobně jako po vítězství v roce 2013 - vždyť teď má svého Andreje Babiše, Tomia Okamuru a komunisty. Ale dojem, že záchranou ČSSD je přimknutí strany k zemanovskému dubisku, by u delegátů převážil i tak.
Šlo by o něco mezi panickou atakou a stockholmským syndromem, v politice dost unikátní úkaz. Vždyť k sedmi procentům se ČSSD dopracovala nejen zásluhou vlastních chyb, ale taky poté, co jí prezident čtyři roky okopával kotníky a na jejího lídra šermoval holí. Poslanec Jaroslav Foldyna žádá, aby sociální demokracie ve volbách oficiálně podpořila Miloše Zemana. Zřejmě jako díkůvzdání za to, že prezident šel a jde na ruku hlavnímu konkurentovi Babišovi.
Pokud Zeman vyhraje, znamená to comeback Michala Haška, Jiřího Zimoly či Zdeňka Škromacha, kteří tu tiše, tu viditelněji Bohuslavu Sobotkovi mydlili schody. A ztratili za jeho éry vliv (Hašek a Škromach poté, co prohráli krajské a senátní volby).
Adekvátním předsedou pro situaci se Zemanem na Hradě by skutečně byl navrhovaný hejtman Vysočiny Jiří Běhounek. Úspěšný komunální politik (vedle Zimoly jediný, který pro ČSSD vloni vyhrál krajské volby) a zároveň hlubokých idejí v politice prostý, makající pragmatik, jakoby trochu šmrncnutý pobytem v KSČ 1985-1989. Povoláním ortoped, 65 let. Se Zemanem jako správný hejtman vychází výtečně.
Nijak se do funkce nehrne: "Pokud zájem nebude, tak se z toho nezhroutím," říká v rozhovoru pro DVTV. Antilídr, Běhounek rozhodně nevypadá na velkého restartéra ČSSD, se kterým by strana chytila druhý dech nejlépe hned napřesrok v komunálních a senátních volbách.
A pak je tu druhý scénář: Miloš Zeman prezidentské volby prohraje, odejde z Hradu do zaslouženého politického důchodu a jeho magnetismus vůči sociální demokracii se smrskne na minimum.
Zemanovci a nezemanovci si sice mohou jít po krku dál, tradice z ČSSD jen tak nezmizí. Nezemanovcům by bez Zemana logicky narostl hřebínek, ale nikde není psáno, že to skončí skutečnou modernizací partaje v evropském střihu a nalezením nějakého charismatického levičáka, lídra s vizí a tahem na branku. Předsedou se i tak může stát Běhounek nebo někdo jemu podobný. Ale ČSSD dostane konečně osvobozující příležitost zapomenout, že se všechno točí kolem Zemana.
Vláda Bohuslava Sobotky ve středu podala demisi. Sobotka je teprve třetím premiérem, který vydržel celé čtyři roky, po Václavu Klausovi s pravicovou většinou (1992-1996) a Miloši Zemanovi s opoziční smlouvou (1998-2002). Takže vůbec prvním premiérem levopravé koalice, dala-li se tak koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL charakterizovat.
Předsedou sociální demokracie byl zvolen hned čtyřikrát (2011, 2013, 2015 a 2017 poměrem 460:201). Mateřská jihomoravská organizace strany, která jej před několika měsíci schválila jako lídra, ho u příležitosti volebního debaklu vyzývá, aby poslanecký mandát složil. Oranžová kopí se naježila. Už chybí jen výčitka, že Sobotka "nikdy pořádně nepracoval". Nebo ani nechybí?
Tradiční strany s fundamentem ideologie a demokratickou strukturou jsou potřeba. Kéž by se metamorfóza ČSSD zdařila.
