Český Telecom prohlásil koncem minulého týdne, že po vzoru své mateřské firmy Telefonica v Madridu nabídne od září nejprve v Praze a během krátké doby i v krajských městech zpočátku asi deset programů, dětské stanice i erotické kanály pomocé služby IPTV (per Internet-Protokoll). Zároveň spustí i službu Video on Demand. Uživatelé tak získají přístup k filmové knihovně, ve které na počátku bude uloženo asi 250 snímků (ve Španělsku je to 400), jež se budou obměňovat.
Ceny zatím nebyly zveřejněny, ale lze si je přibližně odvodit ze španělských poplatků: Televize přes pevnou linku tam stojí 19 eur, což je asi 600 korun, a celý balíček Triple Play, to znamená televize, internet přes ADSL a telefon 52 eur, což je asi 1500 korun.
Telecom tímto krokem vstoupil do konkurence s kabelovými televizemi a představuje najednou na trhu neobyčejně silného hráče, který si díky velkému kapitálu bude moci dovolit mnohem víc než konkurence. Stačí se podívat jen k sousedům do Německa, kde skoro ve stejnou dobu, kdy Španělé zveřejnili svůj úmysl vstoupit do televizního byznysu v Čechách, slavil Německý Telecom spolupráci s placeným televizním kanálem Premiere jako začátek nového mediálního věku, jak napsal německý zpravodajský časopis Der Spiegel.
Start nové éry však neproběhl hladce, začal rovnou hádkou, a sice o práva na přenosy z fotbalové spolkové ligy. Podle nových smluv to vypadá tak, že veřejnoprávní stanice ARD (jako ČT1) sice si může za 90 milionů eur koupit práva na přenos na celou sezónu, ale přenosy může vysílat nejprve po 18,30 hodině, tedy nikoliv live. Práva na přímý přenos koupila nová společnost Arena (sesterská společnost kabelové televize Unity Media) a musí za ně zaplatit 220 milionů eur. A Německý Telecom si zase pojistil za 50 milionů eur práva na přenos pomocí IPTV po internetu, tedy v současné době pro 3,5 milionů diváku placené televize Premiere. Problém je v tom, že si ale kvůli tomu budou muset posluchači pořídit nový příjmový box (místo ADSL přijde VDSL), protože kvalita signálu bude mnohem vyšší. Posluchači budou moci najednou sledovat zápas z několika kamer, číst si komentáře či doplňující údaje a dívat se zároveň na všechny možné tabulky (v SRN se hraje v bundeslize 612 zápasů). V Německu se počítá, že do konce roku 2007 bude moci tuto novou službu přijímat v 50 městech 13 milionů lidí.
Spor ale vypukl kvůli jiné věci: jestli Německý Telecom bude moci svá live práva využívat jen pomocí IPTV a VDSL, ale i pomocí kabelu a satelitu. Telecom je přesvědčen o tom, že samozřejmě na to právo má, Německá spolková liga (DFL) je opačného názoru hlavně proto, že Arena by za stejná práva musela zaplatit čtyřikrát tolik. Telecom a Premiere se brání, že Arena má rovněž práva na vysílání IPTV.
A protože stát v Německu podporuje Telecom v rozšiřování nového rychlejšího připojení VDSL, podala firma Arena stížnost Evropské komisi (komisařce Viviane Redingové), kvůli nerovné konkurenci.
Vrátíme-li se k úvodní otázce, jaké ohrožení, kromě přínosného rozšíření nabídky a lepší kvality obrazu, představuje vstup Českého Telecomu do televizního byznysu pro diváka, nabízejí se dvě odpovědi: Za prvé, každý, kdo bude chtít v blízké budoucnosti sledovat v přímém přenosu atraktivní sporty, bude muset za ně nejspíš platit, a to nejen poplatky, ale bude si muset pořídit i další nová přídavná zařízení pro příjem kvalitnějších přenosů.
Za druhé, nebude asi dlouho trvat a Telecom se bude snažit vytvářet i vlastní programy a zpravodajství či koupí některé stávající stanice a pomocí nich bude prosazovat svou politiku. Představitelé Telekomů by se pak mohli stát mocnějšími hráči i na politickém jevišti než národní vlády. Naštěstí jejich moc bude omezovat silné konkurenční prostředí, ale v malých zemích, jako je Česká republika, kde je snadnější dosáhnout dominantního postavení (jak jsme viděli v případě TV Nova), by na takovýto trend měla včas reagovat legislativa a upřesnit pravidla, aby se možnosti manipulace hlavně ve zpravodajství minimalizovaly. I v tomto případě jednu negativní zkušenost s Novou máme za sebou. Stačí si vzpomenout nejen na její zpravodajství, ale i pořad Volejte řediteli, který sloužil výhradně osobním cílům jedné osoby.
Autor je novinář a spisovatel
