Po více než dvou letech skončilo první kolo soudu nad „lordem Voldemortem“. Tak se přezdívalo Romanu Janouškovi v době, kdy na plné pecky kmotroval, měl vliv, kontakty mezi politiky, byl nedotknutelný. Za nehodu, při níž řídil silně opilý, má jít na tři roky do vězení. Soud ho uznal vinným z těžkého ublížení na zdraví a zakázal mu na pět let řídit. Rozsudek není pravomocný. Žalobkyně Jana Kadeřábková chtěla lobbistu poslat na deset let sedět za „pokus o vraždu“. Naštěstí prohrála.
Tři roky vypadají jako poměrně přísný, ale stále ještě přiměřený trest. Paragraf 274 trestního zákoníku říká, že „kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí“, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“, způsobí-li činem „havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví...“ To se stalo.
Janoušek dosud nebyl trestán a poraněnou ženu odškodnil. Také se dá předpokládat, že si dá příště pozor, tedy že podobný kousek nezopakuje. Na druhou stranu řídil opilý, ujel od dvou nehod po sobě, srazil a těžce zranil ženu. Podle znalců ji nemohl nevidět. – Podle soudu předložených odposlechů navíc dobře věděl, že ženu přejel, a přece jí nepomohl.
Nápad policie a žaloby, že se lobbista Janoušek pokusil o vraždu, snaha napařit mu až 18 let natvrdo byly nesmyslné. (Osmnáct let dostal za objednání vraždy manželky Ivan Jonák.) Vypadalo to spíš jako msta lordu Voldemortovi za to, že mu policie v jiných případech zatím nedokázala nic, není ani obviněn. Takto policie postupovat nemá. Ukazuje slabost, stává se nedůvěryhodnou.
Soudce dovolil, aby žaloba předložila policejní odposlechy, jež byly pořízeny v úplně jiném případu (kauza Grygárek – Nagyová atd.) To je novum, které vzbuzuje vážné obavy. Žádný soudný státní zástupce či soudce by nepovolil nasazení štěnice kvůli dopravní nehodě. Záznamy hovorů však byly v Janouškově případě připuštěny a žalobci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci oznámili, že nahrávky, které mají, dají k dispozici pro jiné trestní kauzy. (Je-li horní trestní sazba nejméně osm let, proč ne.)
Riskantní průlom s odposlechy
Potom však soudce vůbec netuší, na jaké všechny údajné trestné činy nasazení štěnic povoluje. Přísný povolovací mechanismus se pak stává neprůhledným. A nakonec se stalo, že u Janouška byly „uši“ jedním z důkazů v případu dopravní nehody. Což je nenormální, dříve nemyslitelné a zcela nepřípustné.
Pravdou je, že nahrávky v případu nehody doložily podstatnou věc: Janoušek věděl, že ženu srazil. Od nehody tedy jistě ujel úmyslně. Zároveň ovšem nahrávky nedoložily, že ji chtěl zabít. Pokud Janouškův případ nebyl posouzen jako pokus o vraždu, podle mého názoru nahrávky neměly být připuštěny. Je to nebezpečný precedent, který využití policejních odposlechů prudce rozšiřuje. Soudce musel z předložených důkazů vědět, že se v žádném případě nemohlo jednat o pokus o vraždu. Navíc žalobkyně Jana Kadeřábková nemohla soudci při předkládání nahrávek tvrdit, že pokus o vraždu dokazují. Nebo jinak: pokud policie nasadí nesmyslnou trestní sazbu (zde až 18 let vězení), pak může prakticky všechno.
Zásadní otázkou zůstává, zda měl soudce Kubovec připustit odposlechy ze zcela jiné kauzy. Vypadá to jako nepřijatelný průlom do našeho soukromí, jako další rozšíření možností policie.
Soud Janouška uznal vinným z těžkého ublížení na zdraví, nikoli z pokusu o vraždu. To je důležité a spravedlivé. Senát Městského soudu v Praze, kterému předsedal Tomáš Kubovec, nepodlehl hysterii, jež se okolo kmotra strhla. Nevykonal „mstu“, nepomstil policii a státní zástupce za to, že jsou zatím na Janouška krátcí (nebo že se jiných trestných činů dokonce vůbec nedopustil).
Jak už řečeno, tři roky odpovídají pirátské jízdě v těžké opilosti, těžkému ublížení na zdraví i tomu, že Janoušek od zraněné ženy ujel. Malé srovnání. Tři roky ve vězeňském táboře (s českým vězením pro šoféry nesrovnatelné) dostal v Rusku turista, který ve městě Belgorod vykonal v opilosti svou potřebu na věčný oheň v památníku padlým. Rozsudek je také nepravomocný...
Zásadní otázkou zůstává, zda měl soudce Kubovec připustit odposlechy ze zcela jiné kauzy jen proto, že policie nehodu bez důkazů kvalifikovala jako pokus o vraždu. Vypadá to jako nepřijatelný průlom do našeho soukromí, jako další rozšíření možností policie. Soud nahrávky nepotřeboval – znalci Ústavu soudního inženýrství v Brně celkem jasně o Janouškovi řekli: „Nic mu nebránilo ve výhledu na chodkyni. Z jednání řidiče mohlo být i zřejmé, že o ní ví.“
Trest se tedy zdá rozumný. Ale připuštění odposlechů vyvolává silné pochyby. A také silné obavy, kam tento průlom v pojetí českého práva povede.
