Žijeme v časech neklidu a velkých změn, pro školy je nesnadné ty změny stíhat, vyrovnat se s nimi, přizpůsobit jim i výuku, ale taky postoj a vnímání učitelů. Dva příklady snad pomohou pochopit, jak komplikované to dnes mají jak žáci, tak kantoři.
Deník N popsal situaci na prestižním brněnském gymnáziu, kde se učitelka pokoušela odradit transgender žáky od tranzice, tedy od trvalé změny pohlaví. Podle textu tak činila zřejmě s dobrými pohnutkami, z hlubokého osobního přesvědčení, že je to špatně. Nebo přesněji z osobní víry, že je to špatně. Jeden z žáků tvrdil, že se je učitelka pokoušela "evangelizovat". V textu čteme: "Bývalí i současní studenti redakci popsali vyučovací hodiny, ve kterých Prchalová brojí proti LGBTQI lidem a nechává po třídě kolovat jako potratového strašáka plastové embryo."
V jiné, základní škole, se na prvním stupni odehrává jiná situace. Pro páťáky tam byl zaveden předmět "etika", jehož cílem je, jak se dočtete na stránkách školy, "důraz na rozvoj kritického myšlení, na spolupráci ve skupinách, formulování vlastního názoru a naslouchání názorů ostatních. Budeme se učit argumentovat a vyhledávat informace…"
Při hodinách etiky tam žáci pátých tříd diskutují a během rozhovorů se jako logické, nevyhnutelné, aktuální téma objevuje i válka na Ukrajině. Škola je soukromá a chodí do ní také ruské děti. Učitelka žákům nabízí jednoduchá fakta, tedy že Rusko bezdůvodně napadlo Ukrajinu, a ta se brání za podpory zemí, jako je Česko a jako jsou státy Evropské unie. Někteří rodiče si však stěžovali, že nechtějí, aby se ve škole o válce mluvilo, tlačí na ředitelku, aby to v etice zakázala.
Stěžující si rodiče argumentují i tím, že "výuka má být apolitická" a "škola apolitická". Stejný argument se objevil i v případu brněnského gymnázia a učitelky, jež brojila proti transgenderu. Jiří Nantl, náměstek hejtmana Jihomoravského kraje, který je zřizovatelem školy, řekl, že "výuka má být určitě apolitická a respektující k osobnosti vzdělávaných".
Nabízí se tedy otázka, zda je debata při hodině etiky s páťáky o válce na Ukrajině "politická", nebo "apolitická". A co se vůbec myslí tou "apolitickou školou". Je to škola, kde se nesmí mluvit dejme tomu o dezinformacích? Nebo o probíhající válce, která se naší země bezprostředně dotýká? V níž jsou unášeny z Ukrajiny do Ruska děti a dávány Rusům k adopci? Podobně se to má s postojem k transgenderu na onom gymnáziu, je "politické", když o tom začne učitelka mluvit?
Děti nelze uchránit před realitou
Dále je ve hře "respekt k osobnosti vzdělávaných". Páťák se ptá na válku na Ukrajině. Není divu, slyší o ní doma, valí se na něj z televize, z rádia, jistě o ní debatují kamarádi, důvodem může být i fakt, že do školy chodí ruské děti a že ji nějaký čas navštěvoval i ukrajinský žák. A naopak, ona učitelka varuje před transgenderem žáky gymnázia, kteří se ke změně rozhodli, navíc, jak se ukázalo, jednomu posílala zcela zavádějící, neověřené, nepravdivé informace.
Mám za to, že "apolitická výuka" a "apolitická škola" znamená, že se tam nepropagují politické strany, že se dětem necpe ČSSD, ANO, ODS, SPD, Piráti, PRO či další subjekty. Nedovoluje se jejich propagace. Zároveň mám za to, že jak základní, tak střední škola má žáky vést ke svobodě a k porozumění tomu, co je demokracie. Jakmile se při etice dítě ptá na válku, na jakoukoli válku, nemůže učitel odpovědět "sorry, ale my jsme apolitická škola". A jistě musí volit odpověď, která dítě nevyděsí, případně nenavádí proti ruským spolužákům či naopak. Neodpovědět by znamenalo nerespektovat zvědavost dítěte.
A na brněnském gymnáziu? Má učitelka právo brojit proti LGBTQI lidem? Má právo žáky "evangelizovat", cpát jim víru? Má právo ve třídách pomlouvat maturanty, kteří se rozhodli pro změnu pohlaví? Nemá. A nemá proto, že je to "politické" jednání? Ne, je to neetické jednání, kterým učitel zrazuje své poslání. O tom, že pak nerespektuje jeho osobnost, ani není třeba psát.
Ale hned dodám: to neznamená, že by na tom gymnáziu nemohla proběhnout otevřená debata o LGBTQI problematice. Že by se třeba v etice nemohlo mluvit o trensgenderu a tranzici. Zásadně při tom ale platí: žákům musí být předávány ověřené, pravdivé informace, nikoli lži. A už vůbec nepadá v úvahu je zesměšňovat či pomlouvat.
Dovedu si představit, že rodiče na té soukromé základce mohli mít prostě jen starost, aby učitelka děti neděsila, nezatěžovala "dospělými problémy", že to mysleli dobře. Stejně to podle textu Deníku N mohla myslet dobře ona antitransgender učitelka. Jenomže to nestačí. Děti se nedají "uchránit před světem", stejně na ně dnes a denně dotírá, nelze je před realitou schovat. Podobně žáky gymnázia nelze schovat před faktem, že se někdo v mužském těle cítí jako žena a naopak, že tihle lidé touží po "návratu k sobě", nalezení své identity.
Základní i střední škola by měla děti připravit na život, ne je před životem chránit. Měla by je naučit rozeznávat pravdu od lži, informaci od dezinformace, měla by je naučit rozpoznat zlo, když je při díle. A vidět člověka jako toho, kdo si volí, kým bude, kdo je za sebe, tedy i za své vlastní tělo, odpovědný. Pak je to dobrá škola.
