Možná na toto téma neexistují žádné solidní výzkumy, ale v průběhu let to je slyšet často na ulici, v hospodách, autobusech a různých frontách: v Česku je zažitá nadřazenost vůči lidem, kteří pocházejí ze zemí s horší životní úrovní, než je ta naše. Nadřazenost nezdravá, nepřející a spočívající v pocitu, že kontakt s takovými státy není žádoucí.
Dnes už to možná vymizelo, ale pamětníci mi potvrdí, že v osmdesátých a možná ještě v polovině devadesátých let existovalo mezi Čechy například podivné opovrhování Poláky. Vtip z nedávné reklamy jednoho mobilního operátora byl jen vtipem, ale zhruba takto se mnoho Čechů na Polsko před nějakými dvěma dekádami opravdu dívalo. Jeden Rumun nebo Bulhar zase býval jednotkou zaostalosti. Posledních pár let je pro řadu našich spoluobčanů pod úroveň být v Evropské unii, když je tam také Řek, který se fláká a chce se mít dobře.
Podobným "expertízám" čelí v Česku Ukrajinci. Někteří z nás je tu nechtějí, protože jestli se otevřou hranice, přijde jich hodně a budou "brát práci". Strašák jako pro Brity legendární invaze polských instalatérů. Někteří jsou na Ukrajinu alergičtí kvůli Majdanu. Kvůli ideologii, předsudkům nebo prostě mylným informacím si myslí, že tuto zemi ovládli fašisté a nacionalisté.
Pokud tedy Evropská komise dostojí svým slibům a během dubna rozhodne o zrušení víz pro Ukrajince, bude kolem toho v Česku mnoho řečí. KSČM a strany typu Úsvit budou asi proti, patrně i část ČSSD. Miloš Zeman během jedné ze svých cest po krajích zmíní cosi o tom, že by se raději měla zrušit víza občanům Číny a Bandera byl stejně zločinec, víza nevíza.
Doufejme, že to bude všechno. Konečně bychom měli Ukrajině nabídnout nějaký pokrok. Něco, kvůli čemu se jí vyplatí usilovat o reformy, demokracii a – jakkoliv to dnes zní pro mnohé prázdně a obyčejně – Evropskou unii. Na Ukrajinu jsem často jezdil a znám tam dost lidí. Zatímco se mohu kdykoliv sebrat a odletět do Kyjeva nebo Lvova, Ukrajinci musí kvůli cestě opačným směrem absolvovat často ponižující proceduru. Není to spravedlivé.
Vzpomeňte si na podezření z úplatků, které se před časem objevilo kolem vydávání víz na českém konzulátu ve Lvově. Anebo ještě dál, jak to bylo fajn, když Margaret Thatcherová během své první návštěvy Prahy v roce 1990 uvedla na tiskovce, že ruší Čechům víza. „Promiňte, pokud se domníváte, že je to pozdě,“ řekla s úsměvem.
A na druhé straně: Jak jsme se zlobili, když nám je zavedla Kanada a Spojené státy nám je vůbec nechtěly zrušit? Otázka víz pro Čechy byla roky na stole každého česko-amerického vyjednávání.
Stejně jako pro Čechy, bude zrušení víz pro Ukrajince znamenat lepší kontakt s Evropou a povzbuzení. Mají na to právo. Když někam můžete bez víza, berou vás jako sobě rovného nebo přinejmenším bezproblémového.
Teď jen, aby to Česko nezkazilo. Případně Slovensko nebo Maďarsko. První signály jsou dobré, Bohuslav Sobotka naznačil, že je pro. Ale jeden nikdy neví. Asi bude lepší, když budu počítat, že se na poslední chvíli zádrhel objeví a Ukrajinci budou muset spolknout další zklamání a deziluzi. A s nimi ti, kteří jim přejí. Když to dopadne naopak, alespoň budu příjemně překvapený.
