Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
16. 6. 2021 7:00

Uprchlíci pro Babiše nejsou lidi. Češi jsou odlidšťováni, aby nevnímali cizí utrpení

Proti lidem v Somálsku, Sýrii, na Lesbu nepotřebujeme nic, máme všechno a ještě mnohem víc. Deset tisíc uprchlíků by se u nás rozpustilo, ani bychom o nich nevěděli.
Uprchlíci z Etiopie.
Uprchlíci z Etiopie. | Foto: Reuters

Téma uprchlíků, "migrantů", je zpátky. Premiér Babiš, šéf ANO, kterému klesly preference a voliče mu přetahuje Šlachtova Přísaha, SPD, ale i Piráti, vytáhl cizince, "cizáky", a používá starý osvědčený recept, jak Čechy vyděsit. Drsný byl jeho projev při debatě před hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě: "Já říkám hlasitě a nahlas, vážení spoluobčané, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický Pirátostán. Nechceme! My nechceme sdílet naše auta! My nechceme sdílet naše byty! My nechceme sdílet naši zemi! My nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament. Nějací zelení fanatici, se kterými se Piráti spojili."

Za hlavního soupeře Babiš považuje koalici Pirátů a STAN, útočí na šéfa Pirátů Ivana Bartoše: "Pan Bartoš prohlásil: Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic, migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii a v Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém, říká pan Bartoš. No, já s tím problém mám. Já s tím problém mám. Já nechci muslimskou Evropu."

Babiš s tím začal už loni, když 3. prosince ve sněmovně Piráty nazval fanatiky a řekl: "Vy jste největší ohrožení této země. Největší, definitivně. Promigrantská neokomunistická parta podporovaná z Evropského parlamentu."

Piráti vyzvali Babiše k omluvě za lež o zdanění "nadbytečných metrů" a nastěhování migrantů lidem do bytu. Bartoš řekl v Radiožurnálu: "Myslím si, že v politice by se neměl používat nástroj strachu, když pan premiér Babiš na plénu řekne, že Piráti chtějí někomu do bytu cpát migranty, což je zjevná lež, nikdy to nebylo v žádném programu a na internetu je to meme. Za některé tyto obrázky, které vypadají legračně, potom lidé vyhrožují mně a Olze Richterové, že nás zastřelí."

Babiš se odmítl omluvit a 12. června mu deník Právo otiskl článek Piráti prostě migranty vítají. Straší v něm na plné obrátky: "V Německu se toleruje mnohoženství a dětské sňatky, v Británii existují paralelní islámské soudy, ve Francii migranti řežou učitelům hlavy nebo útočí na ženy kvůli tomu, že nosí prý moc krátkou sukni. To všechno se v Evropě reálně děje a dost možná bude dít čím dál častěji. Podle některých propočtů totiž bude Nizozemsko většinově muslimské v roce 2044 a Švédsko v roce 2065. To jsou bohužel jen fakta." Fakta to nejsou. Kupříkladu ve Švédsku se odhaduje, že podíl muslimů bude maximálně 15 procent.

Za pár let bude Evropa muslimská? Blbost

Bartoš se brání: "V roce 2015 Piráti jako jediná strana, která nebyla ve sněmovně, vydala stanovisko k migraci, kde jsme odmítli automatický relokační mechanismus. My jsme jako první jasně definovali rozdíl mezi tím, kdo je uprchlík a ekonomický migrant, byli jsme první, kdo definoval, co je to pomoc v zemích, kde ty problémy vznikají."

Piráti se brání "právní cestou", chtějí tak zastavit Babišovy předvolební lži. Nemá smysl pokračovat. Snad jen k Bartošově větě, že Piráti "jako první jasně definovali rozdíl mezi tím, kdo je uprchlík a ekonomický migrant", si dovolím poznamenat, že ani to samozřejmě není pravda, uprchlík je definován zákonem dávno. Šéf Pirátů ale aspoň poukázal na pojem "uprchlík", což je člověk, který prchá před útlakem, pronásledováním, ohrožením z přesně definovaných důvodů, před smrtí. Jako takový má ze zákona právo na poskytnutí ochrany, azylu.

Babišova masáž má jeden děsivý, nebezpečný rozměr. Pomocí lží typu "za pár let bude Evropa muslimská" vrací do hry strach, divoké emoce, budí nenávist jednak ke spoluobčanům (Piráti), dále k cizincům, kteří k nám přicházejí nebo u nás žijí, a navíc k Evropské unii (tedy k sobě samým). Taktika nesmírně riskantní a zlá, nepovede k ničemu dobrému. Navíc na migranty a na muslimy automaticky, nesmyslně, zlovolně aplikuje princip kolektivní viny. 

Česko zatím nebylo schopno poskytnout ani ochranu většině čínských křesťanů, kteří k nám uprchli před náboženským pronásledováním. Nebylo ochotno přijmout z Řecka opuštěné, bezprizorné děti, nikoliv sto tisíc, ale padesát! Není schopno chovat se slušně, vstřícně k Ukrajincům, kteří u nás chtějí pracovat. Získat zde pracovní vízum je pro ně neskutečně, idiotsky složité, pracují tu pak na černo a stát nesmyslně přichází o obří peníze. Český stát je vůči cizincům prostě nepřátelský, ačkoliv jsme součástí EU, ačkoliv jsme součástí NATO (kam patří také Turecko, jež se stará zhruba o tři miliony syrských utečenců).

Jako nejpodstatnější a nejhorší vidím fakt, že stát (a s ním bohužel i velká masa vyděšených, zmanipulovaných občanů) přestal uprchlíky vnímat jako lidi. Značná síla lidí si už není ochotna ani představit, že někdo prchá před válkou, aby si zachránil život a své děti. Zavíráme oči před situací na řeckých ostrovech, kde uprchlíci doslova živoří. (Mluvím o státu, nikoliv o mnoha českých jednotlivcích a neziskových organizacích, které pomáhají, jak mohou.)

Křesťanské hodnoty? Kde jste schované? Kam jste se poděly?

Český vládní "recept" zní: pomáhat v místech, odkud lidé prchají. Tak dobře: V Sýrii? V Afghánistánu? V Somálsku? Jak? Jak třeba v Sýrii? Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, napsal v textu pro Deník Referendum: "Za pomoc a solidaritu obvykle ostudně považujeme posílání pohraničníků se psy na makedonskou hranici, kde mají za úkol nikoliv lidem pomáhat, ale naopak je zastrašovat. Doufejme, že je alespoň neokrádají a fyzicky nenapadají, což je jinak běžná praxe border guards na tzv. balkánské trase."

A jak pomáháme v Řecku, Itálii a Španělsku? Kolik jsme vzali skutečných uprchlíků k nám, jde přece o země EU? Nikoho. Přitom bychom pomoci mohli, psal jsem o tom mnohokrát, jak by se tisíc, pět tisíc, deset tisíc uprchlíků i víc v Česku snadno rozpustilo (deset tisíc je méně než jedno promile českých občanů).

Babiš nás učí, že lidi nejsou lidi, uprchlíci nejsou lidi, že na ně nemusíme brát žádné ohledy a máme se starat výhradně o sebe (jako on). Nejen Babiš a ANO. ČSSD, strana kdysi založená na solidaritě se slabými, je úplně stejná. O. K., s ANO jsou to dvě vládní, tedy "Babišovy" strany. Stejný postoj zaujímá SPD a KSČM, samozřejmě.

A co demokratická opozice? Koalice Spolu si před volbami (ani po volbách, nic si nenalhávejme) netroufne zastat se uprchlíků, zastat se práva na azyl. A koalice PirSTAN? Zasekla se v defenzivě, brání se nařčení, že chce lidem "strkat migranty do bytu". Ani Pirát Bartoš neřekne jasně: Česko by mohlo pomáhat, mohlo by vzít 50 dětí z Řecka, mohlo by přijmout 1000 uprchlíků, máme na to. Nám taky po okupaci v roce 1968 pomáhali.

Ne. Ani demokratická opozice, do níž vkládáme naděje na změnu vládnutí, změnu politického diskurzu, nemá odvahu, nebo spíš ani nechce, uprchlíkům, pronásledovaným rodinám, jednotlivcům vyjít aspoň minimálně vstříc.

Češi jsou masírováni, oblbováni, odlidšťováni, zbavováni soucitu, svědomí, lásky k bližnímu, ale politici budou zároveň klidně vykládat, jak vyznávají "křesťanské hodnoty". Prd křesťanské hodnoty. Lež. Přitom sami o pomoc stojíme, sami chceme jezdit a létat všude po světě, sami chceme, aby se naše práva dodržovala, sami natahujeme obě ruce, ať je nám Evropskou unií pomáháno, my to přece potřebujeme. Proti lidem v Somálsku, Sýrii, na Lesbu nepotřebujeme nic, máme všechno a ještě mnohem víc.

Zoufalství řeckých ostrovů: Je to mnohdy horší než v africkém slumu, líčí fotograf (video DVTV z 22. září 2020)

Uprchlíci se jen přesunuli do jiného tábora, problémy ale zůstávají a podmínky jsou pekelné, na devět tisíc lidí je asi sto záchodů, říká Adam Hříbal. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 55 minutami

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy