Ministerstvo školství hodlá brzdit či zastavit spádovou turistiku. Tedy zápisy dětí na základní a mateřské školy v obcích, kam je rodiče přihlašují k trvalému bydlení, aby měly lepší výuku, kvalitnější učitele, větší šanci dostat se na střední školu. Píší o tom Novinky.cz. Hned na začátek poznamenám: chtít pro dítě dobré kantory, dobrou školu, není nic špatného. Je to naprosto pochopitelné a naprosto správné.
Když jde vaše dítě do školy a vy máte informace od známých, že ta vaše spádová nestojí za nic, že se odtud jen málo dětí dostane na gymnázium, že tam učí problematické kantorky, asi se vám nebude chtít poslat tam dceru či syna. Budete hledat, kam dát dítě jinam. Podobné to je, když třeba oba rodiče dojíždějí za prací daleko od bydliště. I pro ně může být logičtější vozit děti tam, kde pracují. Jednak s ním stráví víc času a jednak to mají blíž, kdyby se něco dělo.
Praha je město, kam za prací dojíždí masa lidí. Nejen to. Podle analýzy Institutu plánování a rozvoje (IPR) žije v hlavním městě nikoli oficiálních 1,3 milionu obyvatel, ale zhruba o 300 tisíc víc. Ředitel IPR Ondřej Boháč řekl: "Ukazuje se, že v Praze trvale žije okolo 1,6 milionu obyvatel, a pokud započítáme obyvatele Středočeského kraje, kteří denně dojíždějí do Prahy za prací, jedná se dokonce o 1,8 milionu lidí. Trvalé bydliště tu však má jen 1,3 milionů obyvatel." Takže 300 tisíc v Praze není přihlášeno a 200 tisíc dojíždí, celkem půl milionu. Část má děti…
Tak vypadá dennodenní pražská realita. A ta se čím dál víc střetává s povinností každé obce zajistit podmínky, které umožní všem dětem plnit povinnou školní docházku v jejich místě trvalého pobytu. Žáci ve spádovém obvodu základní školy a děti ve spádovém obvodu mateřské školy mají nárok na přijetí na příslušné spádové škole. Pokud je dítě přijato do jiné než spádové mateřské školy, ředitel té mateřské školy je povinen to oznámit bez odkladů řediteli příslušné spádové mateřské školy dítěte.
U rodičů, kterým záleží na kvalitě výuky, hraje roli i fakt, že mezi školami u nás panují opravdu velké rozdíly. Jak mezi základními, tak mezi středními. Důležité přitom je, že na základní škole se dítě učí nejen předměty, ale taky si buduje vztah ke vzdělání. Setká-li se alespoň s jedním výtečným kantorem, může ho to nasměrovat na celý život. Na kvalitě základní školy prostě záleží. Mizerná může i chytré děti otrávit, kvalitní může i průměrné přitáhnout k učení.
Školy jsou zřizovány obcemi. Podle zakladatele škol Scio Ondřeje Šteffla "o tom, jestli je škola kvalitní, rozhoduje především osoba ředitele. Kvalitní si vybere kvalitní učitele, vede je. O výběru ředitele však rozhodují zřizovatelé škol, což jsou u základních škol obce. Zejména ty malé k tomu často nejsou kompetentní. Starosta vůbec nemusí školství rozumět nebo ho nezajímá. Dnes je to tak, že i když školní inspekce navrhne odvolání tragicky neschopného ředitele, tak starosta řekne, že je s ním spokojený, nebo je to jeho kamarád. A nic se neděje. Je věcí ministerstva ty předpisy změnit."
Když "vzdělanostní společnost" je jen plkem
Odtud plyne, že srovnat úroveň škol, což je jistě sen ministerstva školství, bude trvat desítky let, pokud se to vůbec kdy povede. A bez srovnání úrovně základního školství bude stále dál trvat snaha části rodičů dostat děti někam, kde je kvalitní ředitel a kvalitní učitelský sbor.
Snaha dostat dítě na lepší základku ale vede k tomu, že se tam pak "nevejde" holka či kluk, který tam bydlí a má nárok do školy chodit. Poslanec Jan Lacina (STAN) popsal případ z Prahy 6: "Nám se stalo, že se do školy nedostal chlapec, který bydlel třicet metrů od školy na Hanspaulce, ale dostali se čtyři žáci, o nichž všichni věděli, že bydlí v Roztokách." Proto začali vyžadovat podpis, že rodina bydlí v Praze 6. "Někteří rodiče se vyplašili a nechtěli nám podepsat čestné prohlášení, že tu bydlí. Ukázalo se, že nám díky tomu zbylo sto volných míst." Volná místa nabídli dětem z jiných městských částí či z okolí Prahy.
Lacina pro Právo ještě dodal: "Když se někdo přestěhuje z Prahy ven, tak si to má rozmyslet se vším všudy. Lidé chtějí dům se zahradou, ale už nepřemýšlejí o kvalitě školství. To si mají rozmyslet. A ne čerpat jen bonusy, mít kvalitní bydlení se zahradou, ale i kvalitní školu v Praze 6."
Dost pochybný argument. Sehnat a zaplatit bydlení v Praze převyšuje množnosti mnoha rodin. Zároveň ale mají právo od státu, od obcí očekávat co nejpodobnější úroveň výuky. Je chybou státu, že úroveň nedostatečně kontroluje a vyžaduje. Kdyby byla srovnatelná ve všech základních školách, ministerstvo by nemuselo spádové turistice bránit.
Znovu a znovu se vracíme k tomu samému. Politici rádi kážou o tom, jak záleží na vzdělání, na jeho úrovni, na školách, jak je na nich závislá naše budoucnost, ale "skutek utek". Platy učitelů se zvyšují málo, učit rozhodně není lukrativní džob. Nároky na učitele od rodičů i ministerstva stále rostou, přenášejí na ně výchovu, chtějí po nich často nemožné a neposkytují jim nástroje, jak toho dosáhnout.
Drsné rozdíly panují mezi základními, středními i vysokými školami. Typické pro nás je, že podle nového vydání žebříčku Centre for World University Rankings, který zkoumá kvalitu univerzit ve světě, Univerzita Karlova klesla na 238. místo, o čtyři příčky dolů. Ale řečí o "vzdělanostní společnosti" není nikdy dost.
Vlastně je strašně smutné, že se musí prosazovat spádovost, že si rodiče nemohou vybrat školu. Zvlášť pro pravicové voliče to musí být rána pod pás, svoboda výběru je přece základním kamenem pravicového pohledu na svět. A my máme více méně pravicovou vládu. Opravdu smutné však je, že mají základní i střední školy tak významně rozdílnou úroveň.
