Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
3. 12. 2020 11:30

V Česku mizí aleje u silnic. Nechceme zpomalit, myslíme plechově

Stromy potřebujeme všude, taky podél cest a silnic. Bez stromů jsme „méně lidmi“ a na silnicích se stáváme „více auty“ než lidskými bytostmi.
Aleje mají své kouzlo. Zpomalují nás, volají na nás, zvou nás jinam.
Aleje mají své kouzlo. Zpomalují nás, volají na nás, zvou nás jinam. | Foto: http://www.alejroku.cz

Náš svět se neustále mění, často to vlastně ani nevnímáme. Nezisková organizace Arnika upozornila, že v Česku ubývá alejí. V loňském roce silničáři nechali pokácet 19 214 stromů ze stromořadí podél cest, nahradilo je však jen 12 085 nově vysazených. Celkem mezi lety 2003 a 2019 silničáři vykáceli přes 270 tisíc stromů, které nahradilo zhruba 165 tisíc nových. Stromů u silnic postupně ubývá.

A jako takřka všude, i zde najdeme dva tábory, které stojí proti sobě. Jeden, řekněme "inženýrský", technokratický, podle něhož stromy podél silnic představují nebezpečí (loni u nás při srážkách s nimi zahynulo 93 lidí), a ekologický, podle něhož kácení ohrožuje ekosystém. Dodám, že ohrožuje nejen ekosystém, ale i naše vnímání světa, přírody, života.

Nemění se ani tak "svět", ale naše chování, návyky, způsob života. Zvykli jsme si likvidovat všecko, co jaksi na první pohled, bez hlubšího zamyšlení, překáží. A stromořadí u silnic řidičům prostě překážejí, mají z nich dokonce často podvědomý strach.

Nejde však jen o řidiče. Po silnicích už se dávno prakticky vůbec nechodí, chodec na silnici přece "nepatří", chodec popravdě už skoro nikam nepatří, leda snad do nemnohých "pěších zón" či do rezervací. Po silnicích se u nás taky moc nejezdí na kole, protože je to nebezpečné, cyklisti mají v Česku tvrdý chlebíček. A tak se stalo, že stromy překážejí podobně jako kolaři nebo zvěř, když přebíhá přes cestu. Zvláštní, podivně nově "přirozené".

V posledních letech, v době, kdy už jsme si velmi neradi a velmi neochotně přiznali, že probíhá klimatická změna, že se otepluje, že vysycháme a že nás sucho, prudký úbytek podzemní vody, do hloubky ohrožuje, začíná nevelká část tuzemské společnosti přece jen myslet jinak. Pomalu si uvědomujeme, že stromy jsou naši přátelé, že to není jen "dřevo", "metry", že porazit strom znamená během pár minut zničit fascinující proces, který trval desítky i více let a který, pokud má být nahrazen, bude trvat zase desítky roků.

Když se dozvídáme, že silničáři vykáceli přes 270 tisíc stromů a vysazeno bylo asi 165 tisíc nových, neznamená to, že máme 165 tisíc vzrostlých stromů. Část z nově vysazených nepřežije, a z těch, které vydrží, budou stromy tak za třicet let, dá-li Bůh a bude-li vláha.

David s motorovkou složil Goliáše

Kácení samo pak patří k jakémusi mužskému atavismu, strom bývá obr, chlap se pod ním ztrácí, ale popadne řvoucí motorovou pilu (něco jako kulovnici na jelena nebo medvěda), zakousne se nebojácně do kmenu a toho obra složí. Když padne, zaplaví pak muže takový dobyvatelský, vladařský pocit, vjem vítěze. David složil Goliáše. Kterého ale neumí stejně rychle znovu stvořit - a v tom je ten problém.

Veliká škoda, že už alejemi pravidelně, často nechodíme. Kdybychom se víc pohybovali pěšky nebo na kole, nikoli autem nebo autobusem, byli bychom se stromům a stromořadím tolik neodcizili. Vážili bychom si v létě jejich blahodárného stínu a v zimě jejich ochrany před vichrem. Mohli bychom se dotýkat jejich kůry, vzhlížet do vysokých korun a pozorovat, jak tam sedí ptáci, jak si z nich dravci vyhlížejí kořist.

Pocit mnohého moderního řidiče jedoucího alejí je přesně opačný. Naučil se stromy vlastně nevidět, vnímá je jako ohrožení, intenzivně vnímá nikoli kmeny, větve a koruny, ale pomníčky podél silnic. Představuje si zmačkanou kapotu a sanitku nebo pohřebák. Stromy se mu proměnily v nepřátele, kteří jej ohrožují na životě, které nechce, kteří (podle něj) loni přece "zavinili" smrt skoro stovky lidí v autech. Samozřejmě že zbytečnou smrt.

Ještě jeden moment hraje roli. Řidič má svůj cíl, jede do cíle, na ten se soustředí, ne na stromy. Často spěchá, jsme zajatci rychlosti a zajatci aut, která nám tu rychlost bez problémů, bez námahy, umožňují. Má před sebou krátkodobý horizont, ne ten delší, životní, natožpak generační. Nemá čas zpomalit a říct si: Ta alej je krásná, stromy okolo mě jsou živé bytosti. Kdyby šel pěšky, kdyby jel na kole, vnímal by je jinak, nemíjel by je, stromořadí se nedá "minout", oslovuje vás, "komunikuje", jak dnes rádi říkáme.  

Němci myslí jinak

Byl jsem teď v létě dva roky za sebou v německém Brandenburgu, v městečku Menz (Stechlin), v krajině stromů a jezer. Nemůžete tam přehlédnout, v čem se ten kraj zásadně liší od Česka: všude podél silnic zůstaly aleje, všude.

Jistě, i v Německu jsou "nebezpečné", proto v nich snižují rychlost na sedmdesátku a kolem stromů, které samozřejmě rostou těsně u silnic, jak to má ve stromořadí být, bývají ochrany, kdyby někdo boural. Zákazy předjíždění jsou tam velmi časté. Sedmdesát kilometrů v hodině je stále hodně, ale přece jen stromy vnímáte víc než ve stovce. Taky vnímáte, že si Němci stromů váží, to nemůžete přehlédnout.

Čeští policisté přemýšlejí jinak, "plechově", "auťácky", řidičsky. "Stromy podél pozemních komunikací jsou nejvíce zastoupenou skupinou pevných překážek a skutečně se podílí nejvyšší měrou na počtu smrtelných dopravních nehod při vyjetí ze silnice," sdělil Aktuálně.cz mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík. Přidal, že snížení jejich počtu by bezesporu pomohlo. (Vykácet aleje.) "Chyby řidiče nesmí být zaplaceny smrtí, návrhové parametry komunikace mají umožnit řidiči chybu napravit či alespoň minimalizovat následky," doplnil mluvčí.

Zajímavé je, že se u nás neuvažuje o snížení rychlosti v alejích, jako by to zřejmě vůbec nebyla alternativa. Plechové, benzinové myšlení. Mimochodem, velmi podobný je přístup k cyklistům. Prosadit povinný odstup předjíždějícího auta na 1,5 metru (bezpečná vzdálenost) se u nás zdá téměř nemožné. Pokud to projde, bude to nový český zázrak.

Lesů v Česku přibývá, namítl mi jeden známý, když jsme se bavili o kácení alejí. Ano, to je skvělé, stejně jako fakt, že v lesích přibývá listnáčů, které lépe snášejí sucho. Ale není to argument pro kácení alejí. Stromy potřebujeme všude, i podél cest a silnic. Bez stromů jsme "méně lidmi" a na silnicích "více auty".

Historické záběry na hradeckou alej Kaštanka (video z 21. ledna 2017)

Spolek Kaštanka zveřejnil na YouTube historické záběry hradecké kaštanové aleje, v níž si hrálo a jezdilo na kole několik generací dětí. | Video: kastanka-hk.cz
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Překvapilo mě, že přežil, řekl muž, který napadnul spisovatele Rushdieho

"Asi mě překvapilo, když jsem slyšel, že přežil," řekl listu New York Post Hadi Matar, 24letý muž, který v pátek během přednášky v New Yorku pobodal britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho. Matar odmítl komentovat, zda se k útoku nechal inspirovat bývalým íránským duchovním vůdcem ajatolláhem Rúholláhem Chomejním.

"Respektuji ho. Podle mě to byl skvělý člověk, to je všechno, co k tomu řeknu," prohlásil Matar o Chomejním, který zemřel v roce 1989. S novináři mluvil prostřednictvím videohovoru z okresní věznice Chautauqua. Před soudem znovu stane v pátek.

V roce 1989 íránský duchovní vůdce Chomejní vydal pokyn (fatvu) k zabití Rushdieho za román Satanské verše. Část muslimů tuto knihu považuje za urážku islámu. Rushdie se kvůli fatvě musel léta mnohokrát stěhovat z jednoho přísně tajného místa střeženého britskou vládou na druhé.

Matar uvedl, že ze Satanských veršů četl "jen pár stránek". O Rushdiem ale řekl, že "je někým, kdo napadl islám". "Nemám toho člověka rád. Nemyslím, že je to dobrý člověk. Nemám ho rád. Vůbec ho nemám moc rád," řekl o spisovateli obviněný útočník. Ačkoliv Rushdieho knihy důkladně nečetl, sledoval jeho přednášky na YouTube. "Viděl jsem jich hodně. Nemám rád pokrytecké lidi, jako je on," prohlásil Matar.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Perušič a Schweiner vyhráli na ME skupinu a jsou v osmifinále

Beachvolejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner postoupili na mistrovství Evropy v Mnichově do osmifinále. Po vítězství 2:1 nad Youssefem Krouem a Quincym Ayem z Francie vyhráli skupinu D a vynechají díky tomu čtvrteční úvodní kolo play off. Naopak Jakub Šépka a Tomáš Semerád po druhé porážce na šampionátu dohráli, v konečném pořadí jim patří 25. místo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy